Podpora diktatur místo farmářů. Plyn a hnojiva můžou vyrábět bioplynky, stát je ale přehlíží

Česko neplní bioplynové cíle tak, jak by mělo. Potenciál na vznik nových bioplynových i biometanových stanic tu přitom je veliký. Rozvoji by měla napomoci nová aukční výzva, přesto stačit nebude. Změnit je podle odborníků z konference sdružení CZ Biom třeba i legislativu, rozvoj navíc zbrzdí i protierozní vyhláška.

„Evropa by podle cíle REPowerEU měla vyrábět až 35 miliard kubíků biometanu ročně a zároveň si stanovila závazné cíle také pro vodík,“ vysvětluje Jan Habart, předseda sdružení CZ Biom. Podle cíle European Biogas Association (EBA) by Evropská unie v roce 2040 měla vyprodukovat 101 miliard kubíků biometanu a v roce 2050 až 165 miliard kubíků biometanu.

V praxi to tak ale zatím nevypadá. Podpora bioplynu či biometanu není přinejmenším v České republice veliká, přitom by rozvoj nových stanic znamenal nárůst pracovních míst ve venkovských oblastech a také by bioplynky dokázaly nahradit až 40 procent dusíkatých hnojiv.

• Tip: Pro biomasu budou platit přísnější pravidla, sektoru ale prospějí

„Syntetická hnojiva jsou přitom dovážena ze zemí s nestabilním režimem, a ačkoliv jsme se již odpojili ze zemního plynu z Ruska, jejich hnojiva sem stále proudí,“ poukazuje Habart i na bezpečnostní problematiku.

Bioplynu se dotkne také evropská změna v počítání emisí ve fleetové dopravě. „Automobilky v prodané flotile musí vytvořit úsporu emisí. Bohužel jsou kvůli tomu vyřazena auta s bioCNG, a tak se přestala vyrábět. Je to škoda, biometan je skvělý zdroj pohonu v dopravě, který má negativní emise,“ dodává Habart. U autobusů je tomu ale zatím naopak.

Potenciál České republiky je veliký

„Máme tu 1400 farem s více než 50 dojnicemi, na které by bylo možné napojit bioplynovou stanici. Tu má ale jen 340 z nich. Dále máme 200 farem s prasaty a napojených bioplynek je pouze 60. Celkem máme tedy k dispozici zhruba 1200 nevyužitých farem, které by uživily malou i větší bioplynovou stanici,“ vysvětluje nevyužitý potenciál viceprezident Agrární komory ČR Bohumil Belada.

Zlatá éra vzniku bioplynových stanic ale skončila s rokem 2013 kvůli konci dotační podpory a od té doby vzniklo pouze několik jednotek nových zařízení. „A i ty vznikly především díky investicím energetických společností nebo protože využívají především odpadový materiál,“ dodává Belada. Právě vstupní výrobní surovina bioplynu je také klíčová, nejčastěji se totiž využívá kukuřice. Chystaná protierozní vyhláška, která má chránit kvalitu české půdy, současně ale zbrzdí rozvoj nových bioplynek a pravděpodobně i omezí chod stávajících stanic.

Původně chystané znění vyhlášky ale bylo výrazně přísnější a mělo omezit pěstování kukuřice a obilnin v mnoha částech České republiky. „Jedním ze zdrojů jsou bohužel právě plodiny s vysokým erozním potenciálem. Nyní projednáváme změny ve vyhlášce o pěstování různých rostlin, bohužel to není jednoduché. Předpokládáme změny především v obilninách, kterých máme nadprodukci, a v řepce,“ vysvětluje náměstek ministra zemědělství Radek Lanč.

Ideální by podle něj bylo zapojit více zařízení do odpadového řetězce. Zákon o odpadech aktuálně umožňuje využít odpad v bioplynové stanici maximálně do výše 30 procent roční kapacity zařízení. Lanč ale doufá ve změnu, která umožní tento podíl navýšit až na 50 procent.

Budoucí aukční výzva

Rozvoj bioplynu a specificky také biometanu, je přitom potřebný. „Přibývá fotovoltaik, ale to jsou nestabilní, byť levné zdroje. Chybí nám větrná energie, chybí akumulace, u které teprve doháníme legislativu, která umožní také flexibilitu, trápí nás závislost na dovozu všech energií,“ shrnuje vedoucí biometanové sekce sdružení CZ Biom Ondřej Malinovský.

Bioplynové stanice by mohly být logickým řešením a doplňkem energetického mixu České republiky. Podle Malinovského je ale problém v pasivním přístupu některých majitelů bioplynových stanic. Při výrobě se drží v baseline, cílí na konvenční plodiny, nevyužívají přebytkové teplo a čekají, že podmínky narovná stát.

Cest k moderní energetice v bioplynovém odvětví je přitom více, například přes využití tepla ve formě přidružení výroby k jinému odvětví, v přechodu na biometan nebo v poskytování kombinace obchodní a technické flexibility.

• Tip: Český bioplyn získává první certifikát SURE a ukazuje cestu k flexibilní energetice

„Závodit při výrobě s fotovoltaikou nemá smysl, to je dopředu prohrané. Ačkoliv solární panely nevyrábí 24/7, snižují cenu tak moc, že nedokážeme konkurovat. Těch pár hodin, kdy nefouká ani nesvítí, je málo,“ dodává Malinovský. I proto stát chystá podporu formou aukčních výzev, které by měly začít začátkem příštího roku.

Chystaný aukční rámec je patnáctiletý, výrobce bude mít zajištěný odkup plynu povinně vykupujícím obchodníkem a bude navázán na režim contract for difference (CfD). „To je u bioplynu novinka, znamená to, že se cena plynu odečte od referenční ceny a výrobce dostane rozdíl,“ vysvětluje Malinovský.

Problém zatím vidí především ve valorizaci, která není nijak stanovená. Energetický regulační úřad ale slibuje, že valorizační mechanismus vytvoří. „Nastavená podpora bude vyšší, než je v tuto chvíli poslední vypsaná podpora,“ dodává Malinovský. Maximální nabízená cena by se mohla pohybovat v rozmezí 110 až 130 euro za megawatthodinu.

Úvodní foto: KČ