Přes milion tun zbytečného odpadu. Polystyren umíme recykovat, ale neděláme to
Od roku 2030 bude přitom muset každý plastový obal obsahovat přinejmenším 35 procent recyklátu. Zatím po něm ale není poptávka.
Redakce Obnovitelně.cz
11. 6. 2025
Ročně se v Evropě spotřebuje zhruba 2,2 milionů tun pěnového polystyrenu (EPS), v Česku to loni bylo 47,8 tisíc tun. Přestože se jedná o stoprocentně recyklovatelný materiál, podíl recyklace v tuzemsku se pohybuje kolem 50 procent. V cestě za naplnění recyklačního potenciálu mu totiž brání řada bariér.
Pěnový polystyren je univerzální materiál s pestrou škálou využití. Nejvíce se používá ve stavebnictví, konkrétně při zateplování budov. Dále se užívá jako obalový materiál, nejčastěji k balení elektrospotřebičů nebo např. k přepravě zdravotnických zásob. Jeho předností jsou především tepelně izolační vlastnosti, odolnost proti vlhkosti, stlačení a nárazům. V rámci Evropy se ho ročně spotřebuje 2,2 milonů tun.
Vůbec největším evropským spotřebitelem je Německo, na druhém místě figuruje Polsko. Lze předpokládat, že v Evropě se ročně vyprodukuje přes 500 tisíc tun odpadu z EPS, jeho největšími producenty jsou Německo, Francie a Itálie. V České republice loni vzniklo 4,6 tisíc tun odpadu při spotřebě 47,8 tisíc tun. Zhruba 3 tisíc tun pocházelo z obalů a 1,3 tisíc tun z polystyrenových odřezků vzniklých při zateplování budov, zbývající část je poté z demolic a dekonstrukcí.
EPS je objemný a lehký materiál, a proto se i při relativně nízké hmotnosti nejedná o zanedbatelné množství. Právě díky tomu, že je z 98 procent tvořen vzduchem, má nízkou uhlíkovou stopu a lze ho velmi dobře recyklovat. „Sdružení EPS ČR se zavázalo Evropské unii, že se do roku 2025 pokusí dosáhnout 50procentní míry recyklace v tuzemsku, což se nám podařilo splnit. Míra recyklace za minulý rok se pohybovala lehce přes 50 procent. V našich snahách o postupné navyšování tohoto čísla ovšem neustáváme. Do roku 2030 bychom chtěli dosáhnout 55procentní míry recyklace,“ uvedl Pavel Zemene, předseda Sdružení EPS ČR.
Hlavních bariér, které stojí v cestě zvýšení míry recyklace EPS v Česku, je hned několik. Jedná se například o politické překážky, je potřeba zlepšení evidence materiálových toků a koncepční podporu recyklace ze strany státu. „Za poslední tři roky, i díky aktivitám, které Sdružení EPS ČR realizovalo ve spolupráci s Cyrkl, EKO-KOM a dalšími, došlo k výraznému zlepšení v evidenci materiálových toků. Dalším krokem je vytvoření metodiky MŽP, které by v budoucnu mělo být schopno vykazovat oficiální množství zrecyklovaného EPS v Česku. To by významně pomohlo všem našim snahám v oblasti cirkulární ekonomiky,“ říká Zemene.
Ekonomické i sociální bariéry
Jednou ze zásadních bariér byly nízké poplatky za skládkování, které se v posledních letech stále navyšují, což by mohlo motivovat k vyšší míře recyklace. Další výzvou je drahá přeprava objemného materiálu. To lze vyřešit takzvaným zkompaktováním do bloků, čímž se výrazně zmenší objem odpadního polystyrenu. Na workshopu proběhla diskuse mezi zástupci obcí a státní správou ohledně možné finanční podpory na zakoupení kompaktorů.
Veškeré dotační programy na podobné účely jsou totiž založeny na minimálním množství zrecyklovaného materiálu vyjádřeného jeho hmotností. To je ale u EPS vzhledem k jeho nízké objemové hmotnosti (14-25 kilogramů na kubík) téměř nemožné. Zde by pomohla změna podmínky pro objemné a velmi lehké materiály založené na minimálním zpracovaném objemu. „Řešením by mohlo být například spojení několika obcí, které by si kompaktor pořídily společně a rozložili si tak mezi sebe poměrně vysoké vstupní náklady,“ doplňuje Zemene.
U sociálních bariér se jedná především o nedostatečnou znalost problematiky a předsudky ze strany veřejnosti. Díky osvětovým kampaním se to ale lepší. Dalším problémem jsou technologické bariéry, pro úspěšnou recyklaci je klíčové, aby nebyl polystyrenový obal moc znečištěný. Separovaný sběr do speciálních nádob, jako se tomu děje například v Kralupech nad Vltavou či v Letohradě, proto dává z hlediska zachování čistoty materiálu největší smysl.
Bohužel trend doby je opačný, stále více dochází k multikomoditnímu sběru, při kterém je větší šance, že se EPS znečistí o zbylé materiály (kovy, nápojové kartony atd.). „Po 3 letech fungování speciálních nádob na separovaný sběr polystyrenu v Kralupech nad Vltavou můžeme říct, že míra znečištění je zhruba 5 procent. Jinými slovy, 95 procent vytříděného obsahu putuje k recyklaci,“ objasňuje Zemene.
Pilotní projekty fungují
Přední český recyklátor vyváží 100 procent recyklátu do zahraničí, jelikož v tuzemsku po materiálu není, i kvůli lehce vyšší ceně oproti nové surovině, poptávka. To by se mělo změnit s evropskou legislativou PPWR, která vejde v platnost v roce 2030. Ta pojednává o tom, že plastové obaly by měly obsahovat minimálně 35 procent recyklátu. „Pozitivní je, že kapacity i infrastrukturu k takovému množství v ČR již máme, a až legislativa vejde v platnost a materiál budou chtít všichni na trhu, tak budeme připraveni,“ říká Zemene.
Pilotní projekty na separovaný sběr od občanů i ve sběrných dvorech fungují. Kralupy, které začaly již v roce 2021 a ročně takto vytřídí 3–4 tuny čistého odpadního polystyrenu, a Letohrad, který za minulý rok ve zkušebním provozu vysbíral 1,5 tuny čistého polystyrenu, jenž byl následně prodán recyklátorovi, jsou toho zdárným příkladem.
„Teď je potřeba projekty rozšiřovat do dalších obcí. Stejně tak je potřeba je odladit po nákladové stránce, aby byl separovaný sběr pro obce efektivní a finančně zajímavý. Budeme nadále hledat cesty, jak lépe propojovat všechny aktéry,“ říká Zemene.
Poslední tři roky registruje Sdružení EPC jako velký pokrok. I díky spolupráci s platformou Cyrkl eviduje, že je možné být zdrojem čistého odpadního materiálů, který lze následně prodat recyklátorům. Podle studie Sdružení odpadářské společnosti, i přesto že je pro ně EPS objemově minoritní materiál, věnují problematice sběru, třídění a následné recyklace odpadního pěnového polystyrenu odpovídající pozornost. Dokonce i vytříděný odpadní EPS z dotřiďovacích linek, který je znečištěný, nachází své uplatnění v podobě izolačních zásypů nebo lehčených betonů.
Jak už bylo uvedeno výše, v tuzemsku existuje celá řada recyklátorů, kteří jsou schopni zpracovávat různé druhy odpadního EPS. Kapacity pro recyklaci jsou tedy dostatečné, teď firmy musí pracovat na tom, aby byly schopny k nim materiál dostat za rozumnou cenu a výrobky ze zrecyklované suroviny poté našly uplatnění v ČR.
Ve sdružení věří, že se Ministerstvu životního prostředí podaří, i přes administrativní zátěž, vytvořit systém evidence zrecyklovaného EPS, což by dozajista ve snahách celého odvětví hrálo významnou roli. Hlavním úkolem Sdružení EPS zůstává edukace a propojování odborné i laické veřejnosti v této problematice.
Úvodní foto: BrokenSphere, CC BY-SA 3.0