Takhle že vypadá druhý život knih? Známá spisovatelka se pustila do Knihobotu
Startup Knihobot sám sebe prezentuje jako součást cirkulární ekonomiky. Spor, který se v posledních dnech rozhořel zejména na Instagramu, otevírá otázky o udržitelnosti celého projektu.
Pavlína Šimeček
9. 10. 2025
Známá koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková před pár dny na svém instagramovém profilu vyzvala k bojkotu Knihobotu. Autorce, kterou na síti sleduje přes padesát tisíc lidí, vadilo, že server bez dovolení nabízí původně malou neprodejnou publikaci za více než čtyři tisíce korun.
„Sešit Deníky ze Severní Koreje, který jsem napsala jako doprovodný materiál k DONIO, bez ISBN, jinak neprodejný, prodávají za 4 250 Kč. ČTYŘI. TISÍCE. KORUN. Za sešit. Bez ISBN. Bez distribuce. Bez povolení,“ napsala Špitálníková a rýpla si i do marketingu firmy: „A ještě si hrajou na 'ekoprojekt', 'druhý život knih' a 'pomoc literatuře'. Pardon, ale tohle není druhý život, to je posmrtné okrádání.“
U postu se sešly stovky dalších reakcí. Některé z nich naznačují, že šponování ceny u žádaných publikací populární umělkyně možná nebude jediný problém.
Knihobot vznikl jako online second hand knih. Od začátku je udržitelnost jednou z hlavních součástí komunikační strategie firmy.
Hesla o tom, že vracejí knihy do oběhu, šetří papír, přírodní zdroje, jsou součástí cirkulární ekonomiky a přispívají k udržitelné společnosti se v jejich komunikaci objevují konzistentně od začátku. „Raději prodat než vyhodit“ zní jejich oblíbený claim. To v kontextu nových zjištění o fungování firmy dostává trochu pachuť greenwashingu.
„Cenu knih neurčujeme my. Určuje ji nabídka a poptávka. Trh. Čtenáři. Naše role je ji jen co nejpřesněji odhadnout. Předražené knihy, přestože jsou tak viditelné, hrají zanedbatelnou roli v našich tržbách. Bylo by pro nás jednodušší nasadit cenový strop a ušetřit si tyhle věčné diskuze. To udělat nemůžeme, protože máme závazek k lidem, kteří nám knihy poslali, prodat je za aktuální tržní cenu,“ hájí postup jeden ze zakladatelů Dominik Gazdoš na svém LinkendInu.
Hřbitov knih?
Druhý post Špitálníkové byl podobně výbušný. Obsahuje například údajně reálné záběry z hostivařského skladu, na kterých jsou palety knih venku před budovou. Slibovaný „druhý život“ v tomto případě podle ohlasů na sociálních sítích znamená, byznysově neúspěšné tituly míří do sběru.
„Chápu, že to téma je citlivé, ale některé knihy prostě nejde ani zdarma rozdat. Jde o knihy poškozené nebo třeba i knihy v perfektním stavu, které ale kdysi vyšly v gigantickém nákladu a dnes nikoho nezajímají. Rozdat je nebo ve větším množství věnovat nějaké instituci je sisyfovský úkol, kterému někdy interně věnujeme, podle mého soudu, zbytečně moc energie. Často bývám já ten kdo zakročí a řekne, že to nestojí za to. Většina těchto knih se prostě musí recyklovat. Tím udělají více užitku,“ komentuje Gazdoš na svém LinkedInu.
Na brigádníky jedině armádním drilem
„Myslím, že valná většina zaměstnanců je z fungování firmy naprosto vydeptaná,“ svěřuje se Špitálníkové anonymně bývalá zaměstnankyně. „Abyste zvládli splňovat jejich kvóty, nestíháte si ani dojít na záchod,“ doplňují jí jiná. „Nad hlavou se vám celou směnu promítají jména všech zaměstnanců seřazení podle toho, jak rychle knihy fotíte a ukládáte do systému. Pokud jste moc pomalí, je vaše jméno červené,“ doplňuje ještě bývalá zaměstnankyně. Od šéfa firmy Gazdoše navíc údajně zazněly výroky o tom, že na zaměstnance je nutné nasadit „armádní dril.“
„Něco takového ode mně mohlo zaznít, takhle se vyjadřuju. Nicméně je potřeba si vysvětlit, jak moc je to vytrženo z kontextu. Ve skutečnosti nabízíme flexibilní práci v přátelském a respektujícím prostředí, kde každý prostě v tichosti dělá svoji pečlivou monotónní práci a u toho poslouchá podcast nebo hudbu. Ale ano, koukání na seriály při práci jsme před měsícem zakázali. Náš sklad proto spíš připomíná silent disco,“ myslí si šéf Knihobotu o obviněních.
Úvodní foto: Unsplash