Někteří senátoři popírají vážnost klimatické krize, soudy ale stojí za vědeckými důkazy

Světové soudy dávají za pravdu Klimatické žalobě, zatímco čeští senátoři popírají klimatickou krizi a útočí na občanskou společnost.

Skupina deseti českých senátorů v čele s Tomášem Jirsou se bez vyzvání obrátila na Ústavní soud s vyjádřením ke Klimatické žalobě. Ve svém stanovisku popřeli vliv člověka na klimatickou změnu, zlehčili její dopady a oznámili, že dekarbonizovat není potřeba. Klimatickou žalobu označili za ohrožení demokracie a pokus o proměnu ústavního systému, podle některých z nich se jedná o “klimatický džihád”.

Mezitím v červenci vydal přelomová stanoviska k boji s klimatickou krizí Mezinárodní soudní dvůr OSN, Interamerický soud pro lidská práva a maďarský Ústavní soud. Shodně s loňským rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva se tyto soudní dvory shodly na tom, že klimatická krize nabývá kritických rozměrů, a že státy jsou pod mezinárodním právem povinny rychle snižovat emise skleníkových plynů.

Zatímco velká část světa hledá cestu, jak snižovat emise a vyhnout se kritickému oteplení planety, někteří čeští senátoři se rozhodli vydat přesně opačným směrem: do soudního řízení ve věci Klimatické žaloby bez vyzvání zaslali své stanovisko, které je v přímém rozporu s vědecky podloženou skutečností i s právními závazky České republiky. Senátoři popřeli, že za změnu klimatu může člověk, a že je potřeba její příčiny řešit.

Dekarbonizace podle nich zbytečně zatěžuje občany, kteří kvůli tomu možná nebudou chtít mít děti a zakládat rodiny. Podání žaloby k soudu hodnotí jako ohrožení demokracie a snahu o terorizaci obyvatel země. Podle serveru Epoch Times se pod stanovisko senátorů kromě Tomáše Jirsy podepsali také Zdeněk Hraba, Vladimíra Ludková, Lumír Aschenbrenner, Martin Červíček, Jiří Oberfalzer, Jaroslav Chalupský, Jan Paparega, Marek Slabý a Pavel Fischer.

Faktické a právní názory senátorů jsou v přímém rozporu s tím, jak věc posoudily uznávané mezinárodní soudy. Průlomová stanoviska vydaly v červenci Mezinárodní soudní dvůr OSN a Interamerický soud pro lidská práva. Oba soudy se shodly na tom, že klimatická krize nabývá kritických rozměrů a že státy mají povinnost rychle snižovat emise skleníkových plynů.

Soudnímu sporu paradoxně pomohli

O klimatické žalobě v červenci rozhodl také maďarský Ústavní soud, který nařídil parlamentu zvýšit úsilí a cíle k redukci skleníkových plynů. Všechny tyto instance zdůraňují, že opatření států musí sledovat cíle nastavené Pařížskou dohodou a ctít ochranu lidských práv.

Vincenc Bouček, radní spolku Klimatická žaloba ČR, má z vyjádření českých senátorů dojem, že žijí na jiné planetě. „Je hloupé a v mnoha místech si protiřečí. Senátoři varují před obcházením zákonodárce, přitom ale narovinu říkají, že s klimatickou krizí jako zákonodárci nehodlají nic dělat, protože na ni nevěří. Zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého podle nich změny klimatu nezpůsobuje, zároveň jí ale vděčíme za teplejší zimy,“ vysvětluje.

Bouček dále tvrdí, že spolku senátořiv soudním sporu svým stanoviskem paradoxně pomohli, protože kromě své ignorance potvrzují i nečinnost České republiky. „Po celém světe přibývá soudních rozhodnutí ve věci klimatických žalob i důrazných stanovisek vážených mezinárodních soudů. Nejedná se o justiční excesy, ale o důsledek závažnosti klimatické krize a nedostatečné reakce států,” uzavírá.

Podle Martina Abela, člena spolku Klimatická žaloba ČR, se dá vyjádření senátorů nazvat útokem. „Útokem nejen na naši kolektivní schopnost dělat racionální soudy o světě a zodpovědně reagovat, ale především útokem na nás, kteří chceme žít v bezpečném klimatu, které provázelo celý vývoj lidské civilizace, a být ušetřeni dopadů jeho postupného rozvratu ještě v tomto století. Protože útok to je, a to kdykoli, kdy popírání přichází z pozice moci, vlivu nebo odpovědnosti – ať už z nevědomosti, nebo záměrně,” dodává Abel.

Spolek Klimatická žaloba usiluje o to, aby stát prostřednictvím svých ministerstev razantněji snižoval emise skleníkových plynů a směřoval k cíli, který si vytyčil v Pařížské dohodě v roce 2015. Stávající nečinnost ministerstev podle spolku zasahuje do základních práv občanů na příznivé životní prostředí a dalších lidských práv a je v rozporu s mezinárodním právem. Klimatická žaloba je nyní projednávána u Ústavního soudu, kde o ní bude z důvodů vysoké závažnosti rozhodovat všech 15 soudkyň a soudců. Spolek očekává nález Ústavního soudu ještě v letošním roce.

Úvodní foto: Unsplash