Na Ukrajině tiká toxická bomba. Okolí zničené Nové Kachovky je plné min a jedů
V místě se přitom tvoří mladý lužní les, který může přinášet velké množství přírodních benefitů a ukládat do půdy uhlík.
Kristýna Čermáková
24. 7. 2025
Se záplavou údolí pro vznik nádrží a přehrad se váže obvykle také ztráta údolního ekosystému a případně i vzpomínek, pokud se v oblasti nacházely vesnice. Jen sucho a nízká vodní hladina občas například ukážou špičky kostelů či střech. V případě ukrajinské Nové Kachovky na Dněpru je ale nyní dva roky po zničení hráze vidět, jak rychle se protržená přehrada navrací k lučnímu ekosystému.
Tam, kde kdysi leželo rozlehlé umělé jezero, dnes vyrůstá nový lužní podmáčený les, který se může stát jedním z nejvýznamnějších sladkovodních ekosystémů Evropy. Stejně jako může být tento návrat přírody ale důkazem ekologické obnovy, může se proměnit v ekologickou katastrofu.
Z vyschlého dna přehrady se stala živá laboratoř. Podle odhadů ekologů pro deník Guardian v oblasti vyklíčilo až 40 miliard semen stromů, zejména vrb a topolů. Z nich by se mohlo stát až půl miliardy vzrostlých jedinců. Mokřady se opět staly útočištěm pro ohrožené ryby, například jesetera ukrajinského, a také pro savce, ptáky a další původní druhy.
„Sledujeme vznik rozsáhlého přírodního lužního lesa,“ říká Oleksij Vasyliuk, spoluautor zprávy o přehradě pro UWEC z roku 2025 a předseda Ukrajinské skupiny pro ochranu přírody. „Nejde o žádný projekt. Země se sama navrací k životu.“ Výzkumníci z organizace UWEC (Ukrainian War Environmental Consequences Work Group) považují tuto proměnu za spontánní obnovu velkého říčního ekosystému – fenomén, který je ve světě vzácný.
Ekologické varování
V místě přitom ani dříve nebylo hluboké údolí, i před rokem 1956, kdy Kachovka získala svou hráz, se na tam nacházela takzvaná Velká louka (Velykyj Luh). A dnes louka vypadá sice jinak, než dříve, časem si svou přirozenou podobu ale navrátí. Pokud tedy nebude přehrada obnovena.
Podle vědců by ochrana tohoto území mohla sehrát klíčovou roli v poválečné rekonstrukci Ukrajiny. „Obnova přírodních ekosystémů podél 250 kilometrů dolního Dněpru by mohla být největším projektem svého druhu v Evropě,“ říká environmentální expert Jevhenij Simonov. Projekt by mohl zásadně přispět k naplnění závazků Evropské unie na obnovu řek do roku 2030.
Zároveň ale platí, že nic není jisté. Většina oblasti zůstává kvůli válce zaminovaná a ostřelovaná. A co hůř – pod půdou se skrývá nebezpečí. Dno přehrady po desetiletí hromadily jemné sedimenty obsahující těžké kovy a další znečišťující látky, zejména z průmyslových podniků po proudu řeky. Když voda zmizela, toxické materiály se začínají uvolňovat do okolí.
„Odhadujeme, že tu máme 1,5 kubického kilometru znečištěných sedimentů,“ vysvětluje sladkovodní ekoložka Oleksandra Shumilova, která věnovala Nové Kachovce celou studii, která byla publikovaná v časopisu Science.
Podle ní mohou i nízké koncentrace těžkých kovů způsobit závažné zdravotní problémy – od rakoviny po hormonální a orgánové poruchy. Navíc se tyto látky hromadí v potravním řetězci a ohrožují větší živočichy včetně člověka. Podle Shumilové je oblast toxickou časovanou bombu.
Zároveň však ale také platí, že stejně jako na jiných místech, například v oblasti jaderné havárie v Černobylu, může kontaminace a přírodní obnova probíhat současně. Ve stejné studii vědci odhadli, že se do pěti let obnoví 80 procent ekosystémových funkcí, které byly přítomností přehrady potlačeny, a že biodiverzita záplavové oblasti se výrazně zotaví během dvou let.
Obnova, nebo ekocida?
Budoucnost Velké louky nyní závisí na politických rozhodnutích. Státní energetická společnost Ukrhydroenergo již oznámila, že chce vodní elektrárnu znovu postavit. To by ale znamenalo, že právě vznikající les a nové ekosystémy budou opět zatopeny.
„Obnova přehrady by nebyla obnovou, ale ekocidou,“ varuje Vasyliuk. „Zničili bychom mladý les dřív, než ho vůbec stačíme poznat.“ Rozhodnutí má evropský přesah – asi 80 procent území bývalé přehrady leží v národně nebo mezinárodně chráněných oblastech, včetně Smaragdové sítě Evropské unie.
Ekocida je pojem, který vznikl v dobách amerických válek ve Vietnamu Popisuje situaci, kdy jedna strana konfliktu, obvykle ta cizí, záměrně poškodí životní prostředí bez ohledu na přírodní následky, aby v daný moment zasáhla protivníka
Podle Jevgenije Simonova, mezinárodního koordinátora organizace Rivers without Boundaries, nejde v případě Velké Louky jen o lokální obnovu mokřadů – dochází zde ke vzácné a spontánní obnově rozsáhlého říčního ekosystému, s dopady, které daleko přesahují hranice Ukrajiny.
„Před výstavbou přehrady tu záplavová oblast Dněpru hostila obrovské dubové lesy a mnoho typů mokřadů rozprostřených na tisících čtverečních kilometrech. Vznikala tu mozaika stanovišť bohatých na biodiverzitu, domov stovek druhů ptáků a obřích ryb, jako je ukrajinský jeseter, který sem připlouval na tření,“ říká Simonov.
Zatímco v rákosinách hnízdí ptáci a jeseteři se po 70 letech opět třou v mělčinách, vědci sledují jeden z nejvýjimečnějších ekologických experimentů na evropském kontinentě. „Z lidského pohledu to byla katastrofa,“ uzavírá Shumilova. „Ale z vědeckého hlediska je to unikátní příležitost sledovat, jak se ekosystém dokáže znovu zrodit. A ten proces stále trvá.“
Úvodní foto: By Jackfoto1 - Own work, CC BY-SA 4.0