Osm žraloků tam, kde je nikdo nečekal. Experiment s mrtvou krávou se vyplatil

Vědecké postupy jsou někdy skutečně podivné a mohou získat nečekané poznatky, jak dokládá případ japonské studie, která se zabývala jevem Whale fall, tedy tím, co se stane s tělem velryby po jejím úmrtí. Testovali to na mrtvé krávě, kterou vědci hodili do moře a pomocí kamer ji sledovali. Mršina se obvykle stává centrem života na týdny až měsíce – nejprve ji navštíví mrchožrouti, později bakterie a specializované druhy červů, korýšů či ryb.

Kamery, které zaznamenávaly ruch a zvířata hodující na mršině, přinesly ale nejspíše ještě cennější data. Objevily totiž hned osm jedinců žraloka světlouna pacifického (Somniosus pacificus). Mimo jiné se jednalo také o první doložený výskyt světlounů v Jihočínském moři, že narazí právě na ně, proto vědci neměli nejmenší tušení.

• Tip: Jetpacky a šípy: Amazonie zažívá dosud nevídaný konflikt

Zkoumat hlubinné tvory, kterými některé druhy žraloků jsou, je jedna z nejobtížnějších biologických disciplín. Zvířata jsou totiž inteligentní, lidskému bádání se dokáží vyhnout a navíc většinu svého života tráví hluboko pod hladinou. Hledat přítomnost těchto zvířat je navíc doslova jako hledat jehlu v kupce sena.

Mezi první získané poznatky o světlounech patří, že se jedná o samotářsky žijící zvířata. To prozradilo vědcům jejich chování při hodování na mršině, které bylo spíše soutěživé a připomínalo rvačku, než skupinové krmení, a to navzdory tomu, že se jich na jednom místě objevilo hned osm. Zajímavým jevem bylo ale dobrovolné řazení zvířat podle toho, kdy potravu objevili, vědci popsali světlouny jako překvapivě zdvořilé.

Větší světlouni byli k menším zvířatům výrazně agresivnější, drobní jedinci proto kořist nejprve opatrně obkružovali a pozorovali. „Vysoce agresivní chování žraloků v Jihočínském moři naznačuje, že hlubiny této oblasti stále poskytují dostatek potravy. Ale jaké přesně zdroje to jsou? Tato otázka je velmi zajímavá z hlediska výzkumu rozmnožování i chování zvířat,“ uvádí Han Tian ze Sunjatsenovy univerzity a Jihočínské laboratoře pro námořní vědu a techniku v provincii Kuang-tung.

Skupina světlounů na své kůži nosila také kapřivce, parazitující druh korýše. To je u podobných druhů žraloků normální, paraziti mohou přežít klidně i v očích nebo na jiných částech těla.

Vzácnost setkání

Světlouni pacifičtí jsou typickými zvířaty pro severní část Tichého oceánu, vyskytují se ale třeba u Kalifornie nebo Aljašky. Standardně byli doposud uváděni jako chladnomilný druh žraloka. Objev hned osmi zvířat a to ještě v jižní lokalitě, kde o jejich výskytu nebylo ani tušení, je překvapivý.

„Ačkoli se tito žraloci běžně vyskytují v hlubokých vodách svého obvyklého severopacifického areálu, jejich opakovaný výskyt v jihozápadní části Jihočínského moře naznačuje, že naše znalosti o této populaci jsou stále velmi omezené,“ dodává Tian. Zda se tam žraloci nacházeli vždy, nebo zda se jedná o důsledek klimatické změny, která vede zvířata ke změně chování i teritoria, bude cílem dalších výzkumů.

• Tip: Za papoušky do obchoďáku? Zákaz vystupování s divokými zvířaty jakoby neexistoval

Světlouni by se v budoucnosti mohli stát takzvaným deštníkovým druhem – díky jejich ochraně by se mohly chránit i jiné, ne tolik populární druhy. Mezi známé paryby, které si lidé oblíbili, a díky kterým se chrání různé části oceánů, patří například kladivouni nebo pilouni.

Žraloci velkých druhů, mezi které světlouni patří, jsou mimořádně zranitelní. Dožívají se desítek až stovek let, dospívají pozdě a mají jen málo mláďat. To znamená, že jakýkoli výraznější zásah do jejich prostředí může mít dlouhodobé důsledky. Čtvrtina všech druhů žraloků i rejnoků je ohrožena vyhynutím, převážně v důsledku nadměrného rybolovu, může být proto obzvláště zranitelná vůči dopadům změny klimatu. Rostoucí teploty totiž mohou vést k posunu druhů do chladnějších oblastí.

Ohroženi klimatem

S rostoucími teplotami přitom odvádějí oceány obrovský kus práce – pohlcují totiž kolem 90 procent přebytečného tepla, které by jinak zůstalo v atmosféře. Fungují také jako obrovský sklad uhlíku: od začátku průmyslové éry absorbovaly asi 20–30 procent všech emisí oxidu uhličitého. Díky tomu hrají zásadní roli v mírnění klimatických změn.

Jenže tahle schopnost má i svou stinnou stránku. Oceány se kvůli tomu rychle mění – oteplují se, méně se okysličují, klesá jejich pH, dochází k okyselování a mění se dostupnost živin. Společně to vede k narušení rovnováhy mořských ekosystémů.

V loňském roce vyšla alarmující studie, která sledovala přes 130 druhů paryb, tedy skupinu, do které kromě světlounů patří zmiňovaní kladivouni, ale i například rejnoci nebo trnuchy. A více než polovina z nich je podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN nějakým způsobem ohrožena. Sedm procent z těchto druhů paryb je dokonce tak málo prozkoumano, že se o jejich možném ohrožení nic neví.

• Tip: Kudy směrem na Šumavu? Zbloudilý los se prodírá krajinou plnou nástrah

Čtvrtina všech sledovaných druhů je navíc podle vědců vysoce zranitelná vůči dopadům změny klimatu – což znamená, že mají velmi omezenou schopnost se přizpůsobit. U většiny ostatních druhů je alespoň střední riziko. Nejhůře jsou na tom rejnoci a příbuzní – tvoří 77 procent vysoce zranitelných druhů, a přesto jim ochránci přírody i vědci věnují méně pozornosti, než žralokům.

Zatímco pobřežní mořské rezervace se rozšiřují, hlubinné ekosystémy často zůstávají mimo dosah ochrany kvůli své nedostupnosti, malé veřejné pozornosti a nedostatku dat. Výzkum z Jihočínského moře proto prokázal mimo jiné také to, jak málo víme a jak jak klíčové mohou být vědecké poznatky pro vytváření ochranných opatření.

Úvodní foto: National Marine Sanctuaries, CC BY 2.0