Třídit odpad neznamená recyklovat. Ze žlutých kontejnerů se znovu využije jen čtvrtina plastů

Cirkulární ekonomika není pouze o hospodaření s odpady. „Každá země má vypočítané datum, od kdy žije na dluh a pro Česko to letos vyšlo už na 10. dubna,“ varuje v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Dagmar Milerová Prášková, manažerka Cirkulární akademie.

Představí také principy 3R: Reduce, Reuse a Recycle a vysvětlí, že kvalitní výrobek se finančně obvykle vyplatí. Ideální ale je, když je produkt vytvořen již dopředu s takovou vizí, aby byl opravitelný i zrecyklovatelný po konci svého využívání. Nejde jen o hmotné produkty, svět vyhodí zhruba třetinu potravin, kterou vyprodukuje.

Cirkulární ekonomika staví na principech „Reduce, Reuse, Recycle“. Co to znamená v praxi a co si pod tím představit?

Primárně jde o to zdůraznit, že by spotřebitelé měli snížit svoji potřebu, začít se ptát, zda všechno, co chtějí koupit, opravdu potřebují. Stejně, jako se mohou ptát, jak nakupovat méně, ale kvalitněji. Sami víme, že tričko za 50 korun si na sebe vezmeme párkrát, ale pokud si koupíme dražší a třeba z udržitelnějšího materiálu, vydrží nám déle.

Reuse princip se zaměřuje na to, že použitelné věci, které už nechceme, může využít někdo jiný. V Česku už existuje mnoho reuse center, vznikla dokonce i Federace nábytkových bank a reuse center, pořádá se mnoho swapů, tedy akcí na výměnu oblečení, knih nebo věcí do domácností.

• Tip: Přes milion tun zbytečného odpadu. Polystyren umíme recykovat, ale neděláme to

Recyklace je samozřejmě dobrá, ale není to první řešení cirkulární ekonomiky, protože potřebuje energii, vodu a ve většině případů se recyklací materiály degradují. Dokonalý recyklační materiál je jen sklo nebo hliník, ty můžete recyklovat donekonečna. Zkrátka cirkulární ekonomika říká, abychom se zamýšleli nad tím, jak můžeme využívat existující zpracované materiály déle a lépe, protože planeta má primárních zdrojů jen omezené množství. A to samozřejmě neplatí jen o spotřebě, ale i o výrobě. Výrobci musí přemýšlet stejně.

Který z těchto principů považujete v českém kontextu za nejproblematičtější a nejpodceňovanější?

Určitě nejproblematičtější je recyklace, protože jsme tu roky žili v mylné představě, že třídění se rovná recyklaci. Třídění je povinnost ze zákona, a tak bychom si neměli poklepávat po ramenou, jak jsme v tom dobří. Bohužel nemáme dostatečné recyklační kapacity, takže ne všechno, co skončí například ve žlutém kontejneru, je recyklováno (je to zhruba jedna čtvrtina).

V tomto ohledu mi přijde velká škoda, že se nikam neposune zálohový systém, který dává z pohledu cirkulární ekonomiky největší smysl. A nutno dodat, že plechovek vytřídíme jen něco přes pětinu, umíte si představit, jak obrovským množstvím materiálu plýtváme? Mimochodem, ve statistikách najdete čísla, že se zrecykluje okolo 90 procent, ale už se nepíše, že jen z té vytříděné pětiny.

Za podceňovaný považuji reuse, lidé často nechtějí věci z druhé ruky, ale to se snad začíná postupně měnit. Ještě bych zmínila princip sdílení, ten je často popisován jako socialistický přežitek, ale zase pokud se zamyslíme nad tím, kolik materiálu a zdrojů můžeme ušetřit tím, že něco jen sdílíme nebo si půjčíme, protože to využití je logicky mnohem větší, je to spousta materiálu. Snížení spotřeby se ne každému líbí, protože žijeme ve spotřební době, jenže neplatíme za negativní externality, tedy dopady na životní prostředí nebo pracovní podmínky producentů nebo švadlen. To se ale bude čase měnit, podle mého názoru.

Znají Češi pojem cirkulární ekonomiky nebo alespoň její praxi?

U nás byl dlouho pojem cirkulární ekonomiky chápán v užším slova smyslu jako odpadové hospodářství. Naštěstí se to už začalo měnit a lidé chápou, že to není jen o odpadech, ale i o materiálech, výrobě, ekodesignu, spotřebě, změně mindsetu a snížení plýtvání, ale i ochraně životního prostředí a udržitelnosti. Vlastně samotný termín není tak důležitý, možná se za několik let bude tento koncept jmenovat jinak.

Ráda představuji koncept Overshoot Day, česky něco jako den překročení zdrojů Země. Každá země má vypočítané datum, od kdy žije na dluh a pro Česko to letos vyšlo už na 10. dubna. Takže pokud náš přístup není „po nás potopa”, tak se lidé zamyslí. Veřejnosti často chybí souvislosti, celé téma udržitelnosti je hodně komplexní.

Co si pod cirkulární ekonomikou představují firmy? Mají představu o tom, co to znamená?

V CIRA Advisory jsme dělali v rámci vědeckého projektu na tvorbu cirkulárního auditu, financovaného Technologickou agenturou TAČR, dotazník mezi firmami. Pojem „cirkulární ekonomika” firmy už znají a některým dává jasný smysl, protože hledají úspory materiálu, potenciál pro využití vedlejších produktů z výroby, nové byznys modely. Jsou ale samozřejmě i firmy, které ji chápou jako nepříjemnou povinnost z Evropské unie a čekají na legislativní povinnosti.

Což je škoda, cirkularita dává firmám velký potenciál pro udržitelnější budoucnost, tedy i konkurenceschopnost a je potřeba říct, že na západ od nás je cirkulární ekonomika samozřejmostí a běžnou součástí národních politik, nejen konkrétních legislativních aktů. Je škoda, že například v Hospodářské strategii ČR: Česko do top 10, nemá cirkularita svou kapitolu a je zmíněna jen v souvislosti se surovinovou bezpečností.

Změně musí věřit jak vedení, tak i zaměstnanci

Jak pomáhá Cirkulární akademie a jaké jsou možnosti, které firmám nebo i jednotlivcům nabízí?

Cirkulární akademie je zaměřená hlavně na praxi. Začínáme vždy teorií, ale snažíme se účastníkům ukázat příklady, které fungují, protože v Česku už je spousta firem i startupů, které jsou cirkulární. Vyvracíme argument, že je to hezký koncept na papíře, ale v praxi nemůže fungovat, jak mi tvrdili učitelé ekonomie na středních školách.

Zároveň externí experti a firemní zástupci, se kterými spolupracujeme, představují i překážky, se kterými se na cestě za vyšší cirkularitou a udržitelností setkávají. Samozřejmě to není tak, že si firma schválí strategii cirkularity a do měsíce je plně cirkulární. Je to postupný proces.

Jak na tom české firmy vlastně jsou? Mají zájem o zapojení se do podobných projektů a změn myšlení nebo spíše ne?

Tady záleží, jak je osvícené vedení firem. Pokud je vedení cirkularitě a udržitelnosti otevřené, pak je to nejjednodušší. Pokud ne, ale přesvědčí je argumenty, pak možnosti existují také. Když vedení chtít nebude a nepřesvědčí ho ani investoři, žádná změna neproběhne.

• Psali jsme: Zemědělství, energie i demolice budov. Udržitelnost prostupuje celým byznysem

Také je třeba dodat, že při transformaci firmy je třeba do toho procesu zapojit i zaměstnance a nutnost změny dobře vysvětlit. Když bude nadšené vedení, ale zaměstnanci to nevezmou za své, taky se to nepovede. A proto se věnujeme i tématu interní komunikace a firemní kultury, což bude na programu na podzim.

A jak toho lze účinně docílit?

Je třeba jim celý koncept vysvětlit a aplikovat ho konkrétně na jejich byznys. Při tvorbách strategií udržitelnosti a cirkulární ekonomiky proto vždy na začátku realizujeme hloubkové rozhovory, abychom pochopili fungování dané firmy a našli správná a realizovatelná řešení. Následuje práce s vedením a potom i práce se zaměstnanci, nejen formou školení, ale i osvěty.

Jaké jsou nejdůležitější designové zásady, které musí produkt splňovat, aby mohl být po skončení životnosti co nejefektivněji rozebrán a zpětně zpracován?

To je otázka celého ekodesignu, ale ve zkratce to znamená, že už při výrobě se výrobce zamyslí, jak bude vypadat celý životní cyklus produktu, a jak se s ním naloží, až doslouží. Aby výrobce prodloužil životnost, zamýšlí se nad kvalitou materiálu, nad modularitou – jestli by se při poškození konkrétní části dala tato část vyměnit.

Výrobky by měly být opravitelné, repasovatelné, rozložitelné na konkrétní části. Vzpomeňme si na staré telefony, kdy se dala vyměnit baterka nebo rozbitý displej. Už jen to, že v budoucnu budeme používat jeden stejný kabel na nabití jakéhokoliv telefonu i notebooku je prostě skvělé z pohledu toho, kolik ušetříme materiálu na nabíječky, jakkoliv se to výrobcům nemusí líbit, protože budou muset změnit zaběhlé postupy.

Pod proudem: Češi investují miliardy korun do úsporných renovací. Hitem jsou zvýhodněné úvěry

Je s tím spojený také zpětný sběr nebo zálohový systém, tedy, že se k výrobcům jejich produkty dostanou zpět a můžou tak využít použitelné části a materiály znovu. A zase se ptejme, proč? Protože jako Evropani jsme opravdu chudí na drahé kovy a minerály, takže je musíme dovážet a jsme závislí na třetích zemích. Pak je tu ještě otázka, odkud tyto zdroje pocházejí, a při pohledu na mapu se ukazuje ta geopolitická situace, protože se často dovážejí ne z právě demokratických zemí. Takže dvojí nejistota.

Jak je cirkulární a uvědomělý přístup k produktu výhodný?

O tom se vedou diskuze, například recyklovaný materiál zatím bývá dražší než primární materiál. To se změní, až u nás bude lépe fungovat recyklace. Máme tu ale koncept Life Cycle Costing, tedy nákladů životního cyklu, užívaný například ve stavebnictví.

Když se spočítá, kolik stojí náklady na udržitelnější a kvalitnější materiály, na začátku bude investice větší, ale při započtení údržby, oprav, četnost rekonstrukcí a znovuvyužití na konci životního cyklu, pak se dlouhodobě tato řešení ukazují finančně výhodnější. Důraz na kvalitu před kvantitou ale v konečném důsledku může být finančně výhodnější, protože omezíme nákup nekvalitních výrobků, jak jsem již zmiňovala v souvislosti s rychlou módou.

• Tip: Průměrný Čech ročně vyhodí deset kilo textilu. O existenci Oděvních bank přitom ani netuší

No a nezapomínejme na to plýtvání, stačí se zamyslet nad tím, kolik potravin každý vyhodí a kolik tím vyhodí finančních prostředků. Už dlouho se mluví o tom, že třetinu potravin globálně na světě vyplýtváme a v bohatém světě to nejsou restaurace a supermarkety, ale domácnosti, kde se nejvíce plýtvá. A to nás stojí jen to, že se musíme lépe zamyslet a plánovat nákupy.

Pomáhají s financováním cirkulárních projektů nějaké granty nebo dotace?

Ano, momentálně je třeba možné čerpat dotaci Ministerstva průmyslu a obchodu z OP TAK na realizaci cirkulárního auditu, na podzim bude další výzva na realizaci konkrétních cirkulárních technologií. Existují nejrůznější inkubační programy (například od CzechInvestu), tématu cirkularity se věnují regionální inovační centra.

Dovolím si zmínit společnost MIDA Consulting, která se přímo zaměřuje i na dotace v oblasti cirkulární ekonomiky. A tady je třeba dodat, že zatím finanční zdroje z Evropské unie přicházejí a je potřeba je využít. Přijde doba, kdy tyto zdroje bude menší, a proto rozhodně není čas vyčkávat.

Jaké společnosti či projekty jdou dobrým příkladem?

Je toho naštěstí už spoustu, ve stavebnictví je hodně daleko SKANSKA se svojí modrozelenou infrastrukturou a recyklovaným betonem, když zmíním to nejdůležitější, nebo KOMA Modular a ASIO.

V potravinářství Sonnentor nebo Biopekárna Zemanka, která spolupracuje s celou řadou firem a využívá mláto, kávovou sedlinu nebo ovocnou a zeleninovou dužinu na výrobku sušenek a krekrů. Máme tu firmu Stabilplastik, vyrábějící plastové palety, nábytkářskou firmu TON, Classic oil, který jako jediná firma recykluje kapaliny z klimatizace. Pro inspiraci se doporučují podívat na náš informační rozcestník Společně udržitelně.

Úvodní foto: Unsplash