
Green Deal je pod palbou ze všech stran. Zastavit zelenání Evropy ale nedává smysl, a ani už to nejde
Spousta lidí nejen v Česku by si přála, aby se zásadní evropský plán „ozelenění“ kontinentu Green Deal zastavil, anebo aspoň celý předělal. Jenže Zelená dohoda pro Evropu není tramvaj, která by se dala zaparkovat ve vozovně. Jízdu nejde zastavit, bylo by to i proti evropským zájmům.

Pavel Baroch
26. 5. 2025
Green Deal to v posledních měsících schytává ze všech stran. Kdo si ještě nekopl do tohoto ambiciózního plánu na zásadní transformaci s tvrzením, že Zelená dohoda dusí evropskou konkurenceschopnost a jak si EU sama pod sebou podřezává větev, jako by nebyl. Kritika se valí nejen z extremistických a populistických evropských stran, ale také od těch, které samy sebe označují za demokratické, třeba ODS.
Kritikům nahrál také staronový americký prezident Donald Trump, který ve svém inauguračním projevu dokonce poněkud nelogicky prohlásil, že Green Deal zruší, a vrátil se rovněž ke starému republikánskému sloganu „Drill, baby, drill“ (Vrtej, zlato, vrtej!) na podporu zvýšení těžby ropy a plynu. Dalším argumentem proti Zelené dohodě je, že nyní musí dostat přednost obranné výdaje – kvůli hrozbě z Kremlu.
Někdy to až vypadá, jako by to měla Zelená dohoda pro Evropu spočítáno a že je jen otázkou času, kdy skončí v propadlišti dějin. Například dosluhující zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška a český attaché pro energetiku při Stálém zastoupení ČR při EU Jakub Černohorský se na nedávném 24. energetickém kongresu ČR pořádaném Business Forem ve svých projevech shodli, že Green Deal „bude v následujících měsících tiše zapomenut“.
Se změnou kurzu nikdo nepočítá
Jenže schválené evropské dokumenty dokazují, že Green Deal není žádná tramvaj, s níž by se dalo odbočit do vozovny, tam ji zaparkovat, zamknout vrata a zapomenout na ni. Stačí připomenout aspoň zásadní strategický balíček Fit for 55, jehož cílem je snížení emisí skleníkových plynů aspoň o 55 procent oproti roku 1990.
Jde o právně závazný dokument, členské země EU ho musí splnit, jinak se vystaví hrozbě citelných sankcí. Co je ještě podstatnější, evropské firmy včetně elektrárenské skupiny ČEZ, banky a další instituce jsou na cestě k tomu, aby se tento evropský závazek stal za pět let realitou. Je nepředstavitelné, že by Evropský parlament v současném složení na tomto plánu něco měnil. A jen pro připomenutí: Fit for 55 je mezikrok k tomu, aby se evropský kontinent stal do roku 2050 klimaticky neutrální.
Akumulace, PPA a carporty: Do Česka proniká fotovoltaika nové generace
Funguje také evropský systém emisních povolenek, v platnosti je také smělý plán RePower EU na budování obnovitelných zdrojů energie, aby v roce 2030 dosahovaly 750 gigawattů. To by znamenalo každoroční instalaci okolo 80 gigawattů. Ostatně fotovoltaika je v současnosti nejrychleji rostoucím obnovitelným zdrojem Evropské unie.
Nutno také připomenout, že uhlí v Evropě už není téma pro budoucnost. Za pár let skončí také v Česku. Hlavní praktickou otázkou pro budoucnost výroby elektřiny a tepla je momentálně možnost využití zemního plynu coby přechodného paliva i po roce 2035. To jsou všechno procesy, které už běží, a opravdu je prakticky nepředstavitelné, že by je nějaká politická reprezentace zastavila.
Konkurenceschopní budeme jen bez fosilních paliv
Pak je tu praktická stránka, tedy proč je naplňování Green Dealu pro Evropu výhodné, byť by nakonec přece jen došlo k nějakým dílčím úpravám – například ohledně spalovacích motorů a elektromobility. Pokud kritici Zelené dohody pro Evropu tvrdí, že snižuje konkurenceschopnost starého kontinentu, je na místě otázka, čím by měla EU konkurovat především USA a Číně?
Je to snad tradiční těžký průmysl postavený na spalování uhlí a zemního plynu? Nebo v další produkci aut se spalovacími motory, které jsou závislé na těžbě ropy? Na konci února 2022 napadlo Putinovské Rusko sousední Ukrajinu a jedním z důsledků této agrese byl raketový nárůst ceny plynu a elektřiny. Pro Evropu to byl šok a také zkušenost, že taková energetická závislost je škodlivá a také nebezpečná.
Pokud bude Evropa energeticky soběstačná, bude i bezpečná. Už dnes jsou větrné a solární elektrárny prokazatelně nejlevnějšími energetickými zdroji. Pokud si evropský průmysl stěžuje na drahou elektřinu, řešením jsou právě zelené výrobny. K tomu je samozřejmě zapotřebí připočíst i další perspektivní obory, mezi které patří třeba ukládání energie do baterií, chytré sítě, vytápění a chlazení tepelnými čerpadly, zvyšování energetické účinnosti, ukládání uhlíku, využití vodíku, ale třeba také cirkulární ekonomika nebo zateplování budov. Mluvili o tom například i experti na letošním ročníku Czech & Slovak Sustainability Summit.
Ostatně Čína je momentálně největším světovým investorem do čistých technologií a jejich dobrovolný závazek počítá s klimatickou neutralitou v roce 2060. Stovky miliard dolarů ročně investuje do obnovitelných zdrojů a dalších moderních technologií také americký byznys. Tento trend může Trump zpomalit, ale nikoli zastavit.
Pokud se Evropa včetně České republiky nechce stát skanzenem a hodlá být na globálním hřišti skutečně konkurenceschopná, nezbývá jí nic jiného, než jít stejnou cestou. Budoucnost je v obnovitelných zdrojích a dalších moderních technologiích.
Úvodní foto: Unsplash