Naše budoucí konkurenceschopnost závisí na energetických úsporách
Končící uhelná éra v kombinaci s vysokou energetickou náročností domácího průmyslu představují zásadní výzvu pro naše hospodářství. Jak se k ní dá postavit a jakou roli by v tom měl hrát stát?
Redakce Obnovitelně.cz
1. 2. 2024
Česká republika je průmyslovým státem s bohatou tradicí sahající až do časů Rakouska-Uherska. Zdejší průmysl se mohl rozvíjet především díky dostatku energie původem z místních uhelných nalezišť. Za posledních 150 let tak u nás byly vytěženy miliardy tun tohoto paliva, které velkou měrou přispělo k naší prosperitě.
Odvrácenou stranou této mince je skutečnost, že spalováním uhlí měníme složení atmosféry, což způsobuje změnu klimatu, která v důsledku ohrožuje přežití mnoha rostlinných i živočišných druhů, včetně člověka. Do budoucna je tedy nezbytné obejít se bez tohoto důležitého zdroje. Co to bude znamenat pro naši ekonomiku, jejíž energetická náročnost je jedna z nejvyšších v rámci EU?
Pro plné zobrazení rozklikněte: Měrná energetická náročnost států EU při zohlednění parity kupní síly, klimatických podmínek a ekonomické struktury v jednotlivých zemích. Zdroj: Odyssee-Mure
Abychom se byli schopni obejít bez uhlí, musíme zajistit adekvátní náhradu jak v oblasti výroby tepla, tak elektřiny. Ta bude hrát obzvláště důležitou roli, neboť představuje jeden z hlavních nástrojů dekarbonizace.
Elektřina z nových jaderných zdrojů vychází poměrně draho, nehledě na to, že jejich případné zprovoznění se časově míjí s útlumem uhlí. Ten u nás může přijít už v průběhu několika málo následujících let, proto se musíme soustředit na opatření dostupná v tomto časovém horizontu.
Prakticky jedinou cestou jak nahradit uhlí v požadovaném čase při zajištění spolehlivosti dodávek je začít budovat nové plynové zdroje. Ty lze na rozdíl od jádra postavit poměrně rychle a levně. Nevýhodou je naopak relativně drahé palivo. Plyn však nemusí nahrazovat uhlí v poměru 1:1. Existující scénáře ukazují, že při vhodném rozvoji obnovitelných zdrojů energie lze v průběhu jedné dekády tímto způsobem nahradit většinu výroby z uhlí. Nové plynové zdroje se v tomto případě podílejí na náhradě výroby z uhlí méně než z jedné pětiny.
Zvýšenou spotřebu zemního plynu lze následně kompenzovat energetickými úsporami v sektoru budov, neboť plyn je dnes z naprosté většiny využíván pro účely vytápění. Importovaný plyn lze zčásti nahradit také domácí produkcí bioplynu a biometanu. Její potenciál sice není neomezený, nicméně tímto způsobem je možné do budoucna pokrýt řádově nižší desítky procent naší spotřeby plynných paliv.
Ani tato opatření však ve výsledku nemusí stačit. Po odklonu od ruského plynu se nyní nacházíme na konci potrubí, což znamená že náklady na import paliv (ať už zemního plynu, nebo výhledově zeleného vodíku) u nás budou vždy vyšší, než v sousedních zemích. To samozřejmě platí i pro elektřinu nebo teplo, které budou z těchto paliv vyrobené.
S ohledem na budoucí ceny energie a zmíněnou energetickou náročnost bude náš průmysl v nelehkém postavení. Pokud víme, že energie u nás nejspíše nebude levnější než v okolních státech, měli bychom se alespoň snažit snížit naši spotřebu. Důležitější než zajištění dostatku energie tak bude způsob, jakým s touto energií hospodaříme.
Pro plné zobrazení rozklikněte: Energetická náročnost jednotlivých průmyslových odvětví a potenciál dosažitelných úspor. Zdroj: LNS Research
Stát by se v této souvislosti měl soustředit spíše než na hašení požárů na jejich prevenci. Jinými slovy namísto dotování cen energií, podobně jako na konci loňského roku, kdy bylo pro tyto účely uvolněno 3,5 miliardy korun, by měla být řešena dlouhodobá a systematická podpora snižování energetické náročnosti domácího průmyslu.
Ty nejdostupnější úspory, především organizačního a nízkonákladového charakteru, byly s ohledem na proběhlou energetickou krizi z velké části vyčerpány. Zbývají tak především nákladnější opatření, mnohdy spojená s úpravou nebo změnou výrobní technologie, což je oblast, na kterou by se případná podpora měla zaměřit.
Stát by pro tyto účely mohl využít část příjmů z výnosů obchodování s emisními povolenkami nad rámec financí z existujícího Modernizačního fondu, namísto toho, aby tyto prostředky byly využity k další sanaci státního rozpočtu tak, jak někteří navrhují.
Přímou finanční pomoc by mohly doplňovat zvýhodněné úvěry, podobně jako tomu je v případě půjček na energeticky úsporné renovace budov, které poskytuje Ministerstvo životního prostředí.
Kromě samotných financí je důležitý i dlouhodobý plán, který by určoval kdy a v jakém rozsahu budou vypisovány jednotlivé výzvy tak, aby se na ně podniky mohly s předstihem připravit a nemusely je řešit ad hoc na poslední chvíli, což jen snižuje efektivitu vynaložených prostředků.
Zvyšování energetické efektivity domácího průmyslu přináší nejen jeho vyšší konkurenceschopnost, ale současně snižuje nároky na energetickou infrastrukturu a pomáhá omezovat naši závislost na importovaných palivech. Z tohoto úhlu pohledu je snižování energetické spotřeby napříč sektory záležitostí strategického významu.
Autor: Oldřich Sklenář, Asociace pro mezinárodní otázky
Úvodní foto: Unsplash