Test hybridního Volva XC90: jako když řídíte auto z pohodlí gauče v prostorném obýváku
Je to automobilový obr vyladěný do posledního detailu. V kabině nabízí maximální pohodlí a luxus, pod kapotou skrývá vyladěný svižný motor, který je navíc díky hybridní technologii velice úsporný.
Pavel Baroch
29. 1. 2024
Když jsem poprvé usedl za volant, připadal jsem si, jako kdybych se uvelebil na pohodlném gauči v prostorném obývacím pokoji. Mild-hybrid Volvo XC90 je skutečně velké auto, takové přerostlé SUV. Jeho obří rozměry ale nejlépe vyniknou, když otevřete dveře a posadíte se dovnitř.
Místa je tu dostatek i pro lidi, kteří vyrostli do výšky hodně přesahující 180 centimetrů. A nebude se tady mačkat ani pětičlenná rodina. Na zadních sedadlech je dostatek prostoru pro tři cestující, více místa pro lokty je zejména na dlouhých tratích příjemným bonusem. Sedačky jsou přitom nejen vyhřívané, ale také odvětrávané a nabízejí dokonce desetibodový masážní systém.
Mezi drobné, ale užitečné vychytávky považuji osvětlené venkovní kliky dveří. Když k vozu přicházíte v noci a několik metrů před ním ho dálkově odemknete, rozsvítí se tlumená světla za madly, takže nemusíte šátrat rukou a hledat je.
Pohodlí cestujících přitom není na úkor zavazadlového prostoru, kufr je rovněž velkoobjemový. Důkazem je, že se dovnitř bez problémů vešly dvě stočené postelové matrace, třetí dozadu do prostoru pro spolujezdce – aniž by se musely sklopit zadní sedačky.
Pohled až do nebe
Interiér vozu je luxusní, na materiálu se nešetřilo. Důkazem je například hlavice voliče řazení (Volvo XC90 má automat) vyrobená speciálně pro Volvo z originálního švédského křišťálu. Střecha je panoramatická, je možné ji odsunout, takže pasažéři uvidí do nebe. Světlo, které střecha propouští, tak vyvolává dojem volnosti a ještě větší prostornosti.
Vnitřek vozu je současně velmi prakticky uspořádán, řidič bez problému dosáhne na všechny potřebné spínače a další prvky, ovládání veškerého příslušenství na „chytré“ dotykové obrazovce včetně navigace nebo rádia je intuitivní, takže i motorista, který je zvyklý na systém od jiné značky, si na „volvácké“ řešení brzy zvykne. Samozřejmostí je dostatek různých přihrádek, kapsiček, držáků a dalších odkládacích míst a také bezdrátové nabíjení mobilního telefonu.
Jízdní vlastnosti jsou u takto velkého auta velmi příjemné. Při první jízdě samozřejmě chvilku trvá, než si řidič, který s takhle velkým SUV nikdy nejel, na rozměry vozu zvykne – například v zatáčkách nebo při parkování. Při něm ostatně velmi dobře poslouží zadní parkovací kamera. Ale právě i díky tomu, jak se s tímto autem příjemně jede, to netrvá dlouho. I v ostrých zátočinách vůz spolehlivě drží stopu.
K tomu bych rád přidal svůj osobní názor: nejsem velkým příznivcem velkých SUV ve městech, i když například v Praze na ně narazíte takřka na každém rohu, což je způsobeno i tím, že SUV patří mezi českými motoristy k hodně oblíbeným vozidlům. Samozřejmě někdy není zbytí a není možné se centru vyhnout, ale to by podle mě měla být spíše výjimka, obecně si myslím, že velká SUV do měst nepatří.
Dynamická jízda
Ostatně s testovaným Volvem XC90 jsem ani do zastavěných území nezajížděl, v Praze jsem se s ním pohyboval pouze po okrajích metropole, tedy po čtyř- a šestiproudých silnicích. Velká SUV ovšem pokládám za užitečný dopravní prostředek na dlouhé cesty – například na rodinnou dovolenou do zahraničí. A samozřejmě také za bezpečný, protože bezpečnost je u Volva vždy na prvním místě.
Ačkoli Volvo XC90 není žádný drobeček, má až překvapivě velmi dobrý „odpich“. Což je velice praktické, když například potřebujete předjet pomalejší auto před vámi – čím kratší čas v protějším pruhu, tím lépe pro bezpečnost provozu.
Vůz je totiž vybaven systémem Polestar Engineered, díky čemuž stroj rychleji akceleruje, je výkonnější a dynamičtější. Nejde ale jen o rychlou reakci motoru na sešlápnutý pedál plynu. Motor je díky tomuto systému lépe vyladěn i při snižování rychlosti a lépe se kontroluje i při jízdě v zatáčkách. Celkově tak nabízí dynamičtější jízdu.
Poměrně rychle se při jízdě po dálnici dostanete hodně nad stokilometrovou rychlost. A pokud nebudete sledovat tachometr, budete mít možná pocit, že vlastně ani moc rychle nejedete. Je to způsobeno také tím, že kabina je nadstandardně odhlučněná. Uvnitř jste v tichoučku.
Skutečně nízká spotřeba
Na závěr jsem si nechal důvod, proč jsem si Volvo XC90 vlastně testoval. Vůbec nejvíc mě totiž zajímalo, jak bude v praxi fungovat hybridní motor. A byl jsem skutečně příjemně překvapen. Hybridní Volvo XC90 rekuperuje energii vznikající při brzdění a ukládá ji do akumulátoru. Nejenže se tím snižuje spotřeba paliva, ale omezují se rovněž výfukové emise.
Technologie přitom nijak jízdu neomezuje, nedochází k žádnému kompromisu ve výkonu. Vůz je při zrychlení svižný, při konstantní rychlosti jakoby plaval jako nějaký koráb po vozovce. Každá ušetřená kapka paliva se počítá a u Volva XC90 je těch kapek opravdu hodně.
Vozidlo jsem měl půjčené na necelý týden. Nenajezdil jsem s ním sice tisíce kilometrů, ale byly to vyšší stovky. Když jsem si ho vyzvedával, na obrazovce svítil dojezd 410 kilometrů. Když jsem pak vůz vracel, udávaný dojezd byl 380 kilometrů.
Úvodní foto: Pavel Baroch