Po třiceti letech příprav začaly první vrty pro hlubinné úložiště. Obce se dál brání

Po téměř třiceti letech příprav se projekt hlubinného úložiště radioaktivních odpadů posouvá do nové fáze. V lokalitě Janoch u Temelína začaly první monitorovací vrty, které mají ověřit vlastnosti horninového prostředí pod jednou ze čtyř kandidátních lokalit. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) označuje zahájení vrtů za důležitý milník. Odpůrci úložiště naopak pokračují v protestech a kritizují stát za nedostatečné zapojení obcí do rozhodování.

Aktuálně má stát vytipované čtyři lokality a brzy by je měl zúžit na dvě. V úvaze jsou Březový potok na Klatovsku, Hrádek u Jihlavy, Horka na Třebíčsku a Janoch v okolí Temelína. První hydrogeologické vrty začaly vznikat právě v Janochu. Jeden bude hluboký 30 metrů, druhý 100 metrů. Odborníci budou sledovat podzemní vody, jejich chemické složení i reakce horninového prostředí.

Jde o další krok v procesu, který má vést k výběru finální lokality do roku 2030 a ke zprovoznění úložiště kolem roku 2050. „Na tenhle okamžik jsme se všichni těšili od začátku existence správy úložišť od roku 1997. A je to poprvé, kdy se přímo díváme vrty pod povrch, kdy si ověřujeme, co jsme si mysleli z povrchu, jestli ta geologická stavba je tak dobrá, jak si myslíme. Je to pro nás naprosto zásadní krok,“ uvedl ředitel SÚRAO Lukáš Vondrovic. Následovat mají rozsáhlá geofyzikální měření a hluboké vrty o délce 300 až 1200 metrů.

Obce se brání

Typický efekt NIMBY (tedy kdekoliv, jen ne na mém dvorku) pak od samotného začátku myšlenky na hlubinné úložiště prosazuje snad celá Česká republika. Odpor dotčených obcí, kde se o úložištích uvažuje, nepolevuje. Všechny čtyři lokality dlouhodobě vystupují proti plánovanému úložišti i proti samotným průzkumům.

Obce podaly žaloby proti rozhodnutím ministerstva životního prostředí, která geologický průzkum povolila. Městský soud však všechny žaloby postupně zamítl, naposledy letos na jaře. Odpůrci projektu kritizují především to, že stát postupuje bez souhlasu místních samospráv.

„Jak ukázaly právní analýzy, při povolování průzkumů i stavby úložiště je vždy upřednostněna vůle státu. Obce nebo spolky jako zástupci dotčené veřejnosti mají jen velmi omezené možnosti, jak hájit své oprávněné zájmy,“ uvádí Platforma proti hlubinnému úložišti.

• Tip: Dvojí metr Filipa Turka. Dát obcím větší pravomoci? Jasně, ale jen proti větrníkům

Je tak až v zajímavém rozporu, že na nutnosti moderního energetického mixu složeného z větrné, sluneční, vodní a jaderné energie, se shodnou odborníci i politici. Proti větrníkům však mnoho z populistických politických osobností vystupuje a o úložištích přitom mlčí. Například vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek (Motoristé) navrhuje posílit pravomoci obcí při povolování větrných parků. Podobné pravomoci ale obce v případě hlubinného úložiště radioaktivních odpadů nemají, přestože o ně dlouhodobě usilují.

Například na Klatovsku se letos v lednu opět uskutečnil tradiční protestní pochod proti úložišti. Podle organizátorů se podobné akce konají už více než dvě desetiletí a zájem místních obyvatel neklesá.

Proč Česko úložiště potřebuje

Česká republika každoročně vyprodukuje přibližně 100 tun vyhořelého jaderného paliva. To je dnes skladováno v meziskladech v areálech elektráren Dukovany a Temelín. Vedle toho vzniká každoročně také zhruba 450 tun nízko a středněaktivních radioaktivních odpadů, které se ukládají ve stávajících úložištích.

V případě vysoce radioaktivních odpadů a vyhořelého paliva však žádné konečné řešení zatím neexistuje. Není ale nutné představovat si velikánské kontejnery plné jaderných zbytků. Už jen skutečnost, že za více než 60 let provozu (při sečtení Temelína i Dukovan) stačí sklady právě oněch jaderných elektráren a to i s vidinou zprovoznění funkčního úložiště až v roce 2050, vypovídá o tom, kolik toho odpadu je, nebo spíše není.

Podle Agentury OECD pro jadernou energii představují hlubinná geologická úložiště nejbezpečnější známou metodu trvalého ukládání těchto materiálů. Stejnou cestou se vydávají i další státy využívající jadernou energetiku, například Finsko, Švédsko, Francie nebo Německo.

Na harmonogram projektu navíc tlačí evropská nařízení. Podmínkou pro zařazení jaderné energetiky mezi udržitelné investice je existence konkrétního plánu na vybudování hlubinného úložiště. Podle aktuálního návrhu Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem by náklady na vybudování a provoz hlubinného úložiště měly dosáhnout přibližně 273 miliard korun v cenách roku 2024. Celý program nakládání s radioaktivními odpady do roku 2200 je odhadován na 559 miliard korun.

Experimentální úložiště ve zlaté štole

A zatímco se obce hádají s odborníky a politici se horkému tématu vyhýbají jak čert kříži, v bývalé štole Josef nedaleko Slapské přehrady mezitím vědci ČVUT řeší, jak bude úložiště vypadat, z jakých bude materiálů a jak bude zabezpečeno proti geologickým vlivům okolní horniny. A to bez ohledu na to, zda úložiště nakonec vznikne na Vysočině, u Temelína nebo na Klatovsku.

Za vstupním portálem podzemní laboratoře ČVUT se táhne několik kilometrů chodeb vyražených původně kvůli průzkumu zlata. Dnes zde probíhají experimenty zaměřené také na budoucí ukládání vyhořelého jaderného paliva. „To je vlastně naše hlavní zaměření, a to je výzkum související s přípravou hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů,“ říká vedoucí laboratoře Radek Vašíček.

Podle něj nebude budoucí úložiště představovat pouze soustavu podzemních tunelů, ale budou s ním souviset i hlubinné vrty, technologické a materiálové výzvy. Proto dnes ve štole výzkumníci zkoumají chování betonů, bentonitu i okolních hornin v prostředí podzemní vody a zvýšených teplot.

• Psali jsme: Dopad nové tarifní struktury: Bateriová úložiště se vyhnou vysokým poplatkům

Musí vyzkoušet reakci jednotlivých materiálů vzájemně mezi sebou a předvídat jejich chování ne za deset, ale rovnou třeba i za stovky až tisíce let. „Vyhořelé jaderné palivo bude také po dlouhou dobu významným zdrojem tepla,“ dodává Vašíček. Proto se celý systém navrhuje s přísnými teplotními limity, v současnosti je tato hranice stanovena na 95 stupňů Celsia.

Ve štole Josef proto vznikají dlouhodobé experimenty simulující podmínky budoucího úložiště. Jeden z nich běžel deset let. Výsledky podobných experimentů mají pomoci navrhnout úložiště, které bude bezpečně fungovat po dobu výrazně delší, než trvá historie moderní civilizace.

Ať už vláda vybere kteroukoliv ze čtyř lokalit, právě data z podobných výzkumných pracovišť budou jedním z klíčových podkladů pro rozhodnutí, jak bude české hlubinné úložiště vypadat a jak bezpečně dokáže izolovat radioaktivní odpad od okolního prostředí.

Úvodní foto: Marie Čcheidzeová, CC BY-SA 4.0, štola Josef