Co by se stalo, kdyby Česko opustilo lipskou burzu? Levnější elektřinu by to nepřineslo

S navyšujícími se cenami za energie se do veřejné diskuze pomalu, občas opatrně, vrací i argument opusťme lipskou burzu a nevyvážejme elektřinu, když jí sami nemáme. „Na první pohled možná logické řešení celé energetické krize, ale skutečně jen na ten první. Jinak je to totiž nesmysl, vysvětluje pro Obnovitelně.cz David Brožík, CEO společnosti Delta Green.

Právě představa, že lipská burza stojí za vysokými cenami elektřiny, stojí na zásadním nepochopení toho, jak energetický trh funguje. Burza nefunguje jako tržiště s fyzickou elektřinou, ale jako finanční nástroj, který umožňuje dodavatelům řídit riziko cenových výkyvů.

„Ta elektřina nikam nejde a nikam se nevrací. Není to tak, že ji odnesu v košíku na burzu a pak si vezmu zpátky jiný, dražší košík. To je absurdní představa,“ popisuje Brožík. Podle něj se právě tato představa stala základem mnoha populárních, ale chybných vysvětlení fungování trhu.

Základní fyzikální realita energetiky přitom ukazuje, proč podobné zjednodušení nemůže obstát. Elektřinu nelze ve velkém skladovat a musí být vyráběna a spotřebována ve stejném okamžiku. To znamená, že výroba v síti musí v každé sekundě odpovídat aktuální spotřebě. I zdánlivě banální úkon, jako je zapnutí rychlovarné konvice, tak vyvolává okamžitou reakci někde v elektrizační soustavě.

Fyzikální překážky nelze překonat

Z této fyzikální podmínky vyplývá i způsob obchodování s elektřinou. Fyzická elektřina se nenakupuje na lipské burze, ale na takzvaném spotovém trhu. Dodavatelé musí každý den předem odhadnout, kolik elektřiny jejich zákazníci spotřebují následující den, a toto množství nakoupit.

„Pokud já jako dodavatel chci nakoupit elektřinu pro své zákazníky, jediné místo, kde ji nakupuji, je spotový trh, bez ohledu na to, jestli mám fixované ceny.“ Všichni ji kupujeme na day-ahead, tedy na den dopředu,“ říká Brožík. Přesnost tohoto odhadu je přitom zásadní. Pokud dodavatel nakoupí méně elektřiny než jeho zákazníci skutečně spotřebují, vzniká takzvaná odchylka, kterou je nutné doplatit za vyšší cenu. „Ta cena odchylky musí být vyšší než cena elektřiny, jinak by nás to nenutilo dělat nákupy přesně,“ upozorňuje.

• Tip: Zisky z drahých paliv rostou. Jen v Česku by stačily na 17 větrných elektráren měsíčně

Do této logiky vstupuje otázka fixních cen, které jsou v Česku tradičně velmi rozšířené. Zákazníci jsou zvyklí mít jistotu ceny elektřiny na rok nebo i déle dopředu. Jenže pokud dodavatel každý den nakupuje elektřinu za proměnlivou cenu, představuje nabídka fixní ceny značné finanční riziko.

„Dát zákazníkovi cenu třeba dvě padesát a pak nakupovat na spotu, kde to lítá podle toho, co se aktuálně děje, je extrémní riziko. To je byznysově nereálné,“ popisuje Brožík. A právě zde vstupuje do hry lipská burza.

Ta ve skutečnosti neslouží k nákupu fyzické elektřiny, ale k obchodování finančních produktů, které umožňují toto riziko přenést na jiného účastníka trhu. „Vůbec tam nejde o elektřinu. Lipská burza je čistě burza finančních nástrojů, které se shodou okolností vztahují na elektřinu,“ vysvětluje Brožík.

Strategie spekulantů

Typickým nástrojem je kontrakt označovaný jako Contract for Difference (CFD). Dodavatel se v něm dohodne s protistranou na pevné ceně a podle vývoje skutečné ceny elektřiny se mezi nimi vyrovnávají rozdíly. Pokud cena elektřiny na trhu vzroste nad sjednanou hodnotu, rozdíl doplácí protistrana. Pokud naopak klesne, doplácí dodavatel.

Smyslem těchto kontraktů není spekulace, ale stabilita. Dodavatel si jimi „pojišťuje“ cenu elektřiny a může zákazníkům nabídnout fixní tarif bez rizika, že náhlý cenový výkyv způsobí finanční ztráty. „Já vlastně přesouvám svoje riziko z výkyvu ceny na spekulanta. A k tomu přesně je ta burza,“ shrnuje Brožík princip fungování těchto nástrojů.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že odchod z lipské burzy by nevedl k větší nezávislosti nebo nižším cenám, ale k opačnému efektu. Bez možnosti zajištění ceny by dodavatelé nemohli bezpečně nabízet fixní tarify. Riziko cenových výkyvů by se přeneslo přímo na zákazníky. „Pokud by burza zmizela, nemáme způsob, jak se bránit proti výkyvům cen. Museli bychom to převést na zákazníka,“ říká Brožík. Výsledkem by byl systém, ve kterém by domácnosti platily elektřinu podle aktuální ceny v každé hodině, podobně jako dnes fungují ceny pohonných hmot.

• Psali jsme: Většina Čechů větrníky podporuje, průzkumy mluví jasně

Debata o energetických trzích je zároveň úzce spojena s otázkou velikosti trhu. Často se objevuje představa, že menší národní trh by byl stabilnější a lépe kontrolovatelný. Ekonomická realita je však opačná. Čím více účastníků se na trhu potkává, tím větší je konkurence a tím menší je prostor pro manipulaci s cenou.

Podobná logika platí i na úrovni evropského trhu. Propojení jednotlivých zemí umožňuje vyrovnávat rozdíly v cenách v různých regionech. Obchodníci přesouvají elektřinu tam, kde je zrovna dražší, čímž ceny vyrovnávají a zabraňují extrémním výkyvům. Tento proces se označuje jako arbitráž a je běžný ve všech finančních i komoditních trzích. Bez tohoto propojení by se rozdíly mezi jednotlivými zeměmi výrazně prohlubovaly a ceny by v některých regionech mohly růst mnohem rychleji.

Celá debata o lipské burze tak ve skutečnosti ilustruje širší problém veřejné debaty o energetice, složitý systém bývá redukován na zjednodušená prohlášení, která působí srozumitelně, ale ignorují základní principy fungování trhu i fyziky elektrizační soustavy. „Vidím tam ohromné rozpojení mezi tím, co si lidé myslí, a tím, jaké z toho dělají závěry. Selský rozum tady nefunguje. Ty závěry jsou prostě špatné,“ uzavírá Brožík.

Představa o odchodu z lipské burzy je tak zkrátka politickým a populistickým sloganem než realistickým řešením. Nevedla by k levnější elektřině ani k větší stabilitě trhu. Naopak by zvýšila rizika, omezila možnosti zajištění cen a pravděpodobně by přenesla větší část nejistoty přímo na konečné zákazníky.

Úvodní foto: Archiv Delta Green