Dekarbonizaci nebrzdí technologie ani peníze. Největší problém je jinde
Překážkou je kromě byrokracie především malá osvěta mezi veřejností ale i mezi obcemi a jednotlivými okresy. Shodli se na tom řečníci během odborné debaty Aliance pro bezemisní budoucnost.
Kristýna Walterová
8. 4. 2026
Složitá byrokracie a často i nedostatek podpory, to jsou podle odborníků napříč obory hlavní důvody pomalého nástupu pragmatické dekarbonizace a dalších modernizačních opatření. Financování případné technologie nehraje takovou roli, pokud má starosta obce podporu veřejnosti, kterou zastupuje.
Takové sdělení se opakovaně objevovalo během odborné debaty o energetické transformaci v Mladé Boleslavi od Aliance pro bezemisní budoucnost. V diskusi se objevovala témata jako nové technologie, modely financování i konkrétní projekty včetně EPC nebo PPA kontraktů. Většina řečníků se shodla, že největší překážkou nejsou technické možnosti, ale podmínky, ve kterých mají obce, kraje i firmy změny realizovat.
„Středočeský kraj je jedním z průmyslových pilířů české ekonomiky – a zároveň regionem, který jsme pro naši roadshow nevybrali náhodou. Je to prostředí, kde vzniká velké množství konkrétních projektů a kde je zároveň vidět ochota hledat nové cesty. Kraj je aktivní například v oblasti EPC projektů, které ukazují, že i ve veřejném sektoru lze realizovat investice s jasnou návratností a měřitelnými výsledky. Právě tento typ projektů dobře ilustruje přístup, který považujeme za klíčový – kombinaci ekonomické racionality, technického řešení a schopnosti dotáhnout realizaci,“ říká Jana Morávková, ředitelka Aliance pro bezemisní budoucnost.
Středočeská hejtmanka Petra Pecková během diskuze připomínala, že právě veřejný sektor má v rukou obrovské množství infrastruktury, kterou může postupně modernizovat. „Máme téměř dva tisíce budov jako kraj ve vlastnictví. Je to třeba sto deset středních škol, šedesát domovů seniorů, šest nemocnic. Jsou to obrovská zařízení a samozřejmě s nimi můžeme pracovat,“ uvádí.
Správa takového majetku vyžaduje čas, odborné znalosti a dlouhodobé plánování. Střední Čechy jsou lokalitou, kde se daří realizovat například velké EPC projekty. Ostatně jak zmínila hejtmanka Petra Pecková „Středočeský kraj je největším zadavatelem EPC projektů. Jde o investice ve výši 3,4 mld. Kč na 156 objektech, včetně 17 historických objektů, kde se realizovala celá série energeticky úsporných opatření, která znamenají reálnou úsporu 95-100 milionů korun ročně.“
Podle Kamila Čermáka, generálního ředitele ČEZ ESCO a předsedy správní rady Aliance pro bezemisní budoucnost, se energetická transformace průmyslu už dávno neodehrává v rovině deklarací nebo politických sloganů, ale v konkrétních rozhodnutích firem a institucí. Ty dnes reagují především na ekonomickou realitu a tlak trhu, nikoli na ideologii. „Firmy nedekarbonizují proto, že je to módní slovo. Dělají to proto, že chtějí být konkurenceschopné a že to po nich vyžaduje jejich byznys,“ upozorňuje.
Současně ale varuje před jedním z nejčastějších omylů, který může celý proces zpomalit, čekáním na ideální podmínky. V prostředí veřejné správy i velkých investic je přirozené hledat jistotu a minimalizovat rizika, jenže podle něj právě tato opatrnost může být v konečném důsledku největší překážkou.
Vrchní ředitel sekce energetiky MPO René Neděla zdůraznil nutnost jednoznačného určení investičních priorit státu. Do konce června musí vláda rozhodnout, kam budou směřovat prostředky na dekarbonizaci, protože současná poptávka dvojnásobně převyšuje disponibilní financování. „Ne málo všem, ale jen do skutečně klíčových projektů,“ uvedl.
Zmínil také přípravu strategických projektů s tzv. pákovým efektem, které má vláda definovat v polovině roku a do konce roku připravit implementaci. Následovat bude vyjednávání s Evropskou komisí.
Strach rozhodnout může být silnější
Jan Brázda, managing partner společnosti Revoltum a poradce PWC, vysvětluje, že inovativní projekty ve veřejném sektoru často narážejí na atmosféru nedůvěry a strachu z kontroly nebo zpětného hodnocení.
S tím souvisí i roztříštěnost institucí a kompetencí. Veřejný sektor často funguje v systému, kde je odpovědnost rozdělená mezi mnoho aktérů, ale nikdo nenese plnou odpovědnost za celek. To vede k situaci, kdy starosta nebo krajský úředník dostává množství nabídek a návrhů, ale nemá dostatek podpory i znalostí, aby dokázal rozhodnout, které řešení je skutečně správné.
Zároveň přitom nejde o nedostatek financí jako takových. Peníze podle Brázdy v systému existují, problém je spíše v tom, jak jsou využívány. „Máme 450 miliard korun jen na běžných účtech obcí, měst a krajů,“ připomíná. Bez ekonomického rámce se totiž nic ke změně nepohne. To potvrzuje i Tomáš Spurný, generální ředitel Moneta Money Bank.
Celá energetická transformace musí být opřená o realistický ekonomický model. Bez návratnosti investic nebude možné projekty dlouhodobě financovat. „Celý národní plán a všechno, co se kolem něj točí, by mělo být založeno na tom, že to má pro lidi komerční smysl. Což se podle mého názoru v tuto chvíli neděje,“ dodává Spurný.
Právě ekonomický smysl podle něj rozhodne o tom, které projekty skutečně vzniknou. Dotace mohou proces urychlit, ale nemohou být jediným motorem změny. Od roku 2028 se navíc evropské financování výrazně změní. Podpora nebude automatická, ale podmíněná konkrétními výsledky.
Osvěta zůstává nejslabším článkem
Vedle financí a legislativy se jako jeden z největších problémů ukázala komunikace s veřejností. Technologické změny často narážejí na nepochopení obyvatel, kteří je vnímají jako riziko nebo zásah do známého prostředí, takzvaný NIMBY efekt. Tento fenomén se objevuje zejména v debatách o obnovitelných zdrojích energie. Lidé s nimi v obecné rovině nemají problém, nebo je dokonce i podporují, ale nepřejí si, aby jakkoliv zasahovali do jejich života.
Podle Peckové tak nestačí technologii pouze navrhnout a na úřadě schválit. Je potřeba ji vysvětlit, ukázat její přínosy a vytvořit důvěru v proces rozhodování. Bez osvěty se totiž z moderního projektu stane jen společenský konflikt. Co by ovšem mohlo fungovat, jsou malé projekty s rychlým efektem, které pomáhají získat důvěru pro ty dlouhodobé.
Dekarbonizace bude úspěšná tehdy, když vzniknou podmínky, ve kterých budou mít veřejní zadavatelé dostatek informací, podpory a dostatek jistoty, že jejich rozhodnutí nebude riskantním experimentem.
Jak shrnula hejtmanka Petra Pecková, pokrok nelze zastavit, ale jeho tempo závisí na tom, jak rychle se podaří odstranit bariéry, které dnes nejsou do jisté míry technologické, ale institucionální a lidské. „Někdy musíme prošlapávat cestičky, které jsou možná klikaté nebo i trochu slepé, ale ten pokrok člověk prostě nezastaví,“ uzavírá.
Debata byla součástí série setkání v rámci krajské k Roadshow, kterou po celé České republice pořádá Aliance pro bezemisní budoucnost. Cílem těchto akcí je propojit zástupce samospráv, průmyslu, státu i škol a otevřít pragmatickou diskusi o modernizaci a pragmatické dekarbonizaci. Roadshow se zaměřuje především na praktické zkušenosti a inovace průmyslu, energetickou soběstačností měst a obcí a zároveň hledá konkrétní překážky, které v jednotlivých regionech brání rychlejší modernizaci.
Úvodní foto: ApBB