Ani soláry ani vítr. Evropa sází na technologii, která už teď zlevňuje teplo
Klíčovou roli v energetickém sektoru budoucnosti budou hrát bezpochyby kogenerační teplárny. Sníží ceny a pomůžou stabilizovat systém.
Redakce Obnovitelně.cz
3. 3. 2026
Energetická transformace v Evropě nebude postavena na jednom přelomovém zdroji, ale na systematické modernizaci tisíců lokálních teplárenských soustav. Klíčovou roli v tomto procesu budou hrát moderní kogenerační teplárny, které dokážou současně snižovat spotřebu paliv, emise i náklady pro odběratele a zároveň stabilizovat energetickou soustavu. Praktickým příkladem tohoto přístupu je kogenerační teplárna Bio Term v polských Świebodzicích.
Teplárna s elektrickým výkonem 6,658 megawattu a tepelným výkonem 10,988 megawattu zásobuje více než pět tisíc odběratelů prostřednictvím sítě o délce 6,7 kilometru. Zásadní je však vývoj její energetické účinnosti. Ukazatel WPc, který vyjadřuje množství neobnovitelné primární energie potřebné k výrobě jedné jednotky tepla, klesl v Bio Term z hodnoty 0,9204 v roce 2022 na 0,6475 v roce 2023 a dále až na 0,3733 v roce 2024.
Pro srovnání, běžné uhelné nebo starší plynové teplárny se pohybují v rozmezí 1,1 až 1,7 , tedy vykazují až čtyřnásobně vyšší spotřebu neobnovitelné primární energie na jednotku dodaného tepla. „Ukazuje se, že energetická transformace není ideologická debata, ale měřitelný technický proces. Moderní kogenerace se stávají páteří transformace proto, že přinášejí konkrétní čísla: nižší spotřebu paliva, nižší emise a stabilní dodávky,“ říká Pacovský.
Modernizace teplárny v Świebodzicích není jen účetní zlepšení ukazatelů. Investice vedla k roční úspoře zhruba 13 650 megawatthodin primární energie a ke snížení emisí oxidu uhličitého o více než 3 200 tun ročně.
Polsko komplexně
Význam takových projektů je patrný zejména v širším polském kontextu. Podle dat regulátora tvořila v roce 2024 kogenerace již přibližně 64 procent celkové produkce tepla v Polsku, což potvrzuje její roli jako hlavního nositele transformace sektoru. Zároveň se dlouhodobě rozšiřuje i samotná infrastruktura. Délka polských teplárenských sítí vzrostla z 17 312 kilometrů v roce 2002 na 23 016,5 kilometru v roce 2024, tedy o téměř 33 procent. Teplárenství tak není okrajovým segmentem, ale rozsáhlou energetickou infrastrukturou, na kterou jsou navázány miliony odběratelů.
Tempo odklonu od uhlí přitom zrychluje. Zatímco ještě v roce 2023 byl podíl uhlí v polském teple přes 61 procent, v roce 2024 klesl na 57,4 procenta. Naopak podíl zemního plynu vzrostl z přibližně 13 na více než 15 procent, což potvrzuje, že plyn v kogeneraci je v této dekádě hlavním přechodovým palivem. Transformace sektoru je však mimořádně kapitálově náročná. Polský regulátor odhaduje, že modernizace teplárenství do roku 2050 si vyžádá investice mezi 300 a 460 miliardami zlotých .
Ekonomický dopad moderních tepláren se přenáší přímo na koncové odběratele. Data regulátora ukazují, že v roce 2024 činila průměrná cena tepla vyráběného v kogeneraci 99,66 zlotého za gigajoul, zatímco teplo bez kogenerace vycházelo na 116,63 zlotého za gigajoul, tedy o 14,55 procenta více. Rozdíl v nákladech tak není marginální, ale systémový.
Vedle finanční úspory stále větší roli i ochrana před budoucí regulací. Požadavky na budovy se zpřísňují v konkrétních termínech. Nové veřejné budovy mají být budovami s nulovými emisemi od roku 2028 a všechny nové budovy od roku 2030.
Zároveň má systém emisních povolenek ETS2 pro sektor budov podle českého výkladu vstoupit do cenové fáze rovněž od roku 2028. Individuální vytápění plynem či uhlím tak čeká výrazné zdražení, zatímco budovy napojené na vysoce účinné soustavy centrálního zásobování teplem budou před tímto cenovým šokem do značné míry chráněny, jelikož už jsou teplárny součástí systému ETS1.
Inspirace i pro Česko
Tuzemské soustavy centrálního zásobování teplem dnes zásobují přibližně 1,7 milionu domácností a více než čtyři miliony obyvatel, tedy zhruba 40 procent populace. V roce 2020 se v těchto soustavách vyrobilo 112 961 terajoulů tepla, přičemž palivový mix byl z 55,1 procenta tvořen uhlím, z 30,2 procenta zemním plynem a z 10,2 procenta obnovitelnými zdroji.
Český teplárenský sektor tak stojí před velmi podobnou výzvou jako Polsko o několik let dříve. „Evropská energetika potřebuje řešení, která fungují dnes, nikoli jen v dlouhodobých scénářích. Moderní kogenerační teplárny nejsou okrajovou technologií, ale infrastrukturním základem, o který se energetická transformace v příštích desetiletích opře,“ uzavírá Pacovský.
Úvodní foto: TZ Arete