Sdílení elektřiny z chaty do paneláku funguje. Ten zbytek ale vázne
Očekávání byla větší. Asi tak by se ve zkratce dal shrnout rok 2025 pro komunitní energetiku. Zapojilo se zhruba 20 tisíc skupin sdílení.
Kristýna Walterová
2. 2. 2026
Sdílení elektřiny v Česku má za sebou první plnou sezónu provozu. Data za rok 2025 ukazují rychlý nárůst počtu zapojených výroben, odběrných míst i skupin sdílení, skutečná komunitní energetika se ale zatím rozvíjí jen velmi omezeně.
„Využívání sdílení elektřiny v Česku zatím zůstává poněkud za očekáváními,“ říká Martin Ander ze Svazu moderní energetiky. Dodává, že dnes převažují jednoduché modely, které mají ke komunitnímu sdílení daleko.
Na konci roku 2025 bylo v Česku registrováno přes 20 tisíc skupin sdílení elektřiny. Drtivá většina z nich funguje v režimu takzvaného aktivního zákazníka, který tvoří přibližně 96 procent všech skupin. Velké sdílené skupiny tvoří jen desítky případů.
Typický uživatel komunitní energetiky vypadá tak, že jedna fotovoltaická elektrárna sdílí elektřinu do jednoho dalšího odběrného místa. „Zdaleka nejčastější model fungování tvoří skupina tvořená jednou výrobnou a jedním odběrným místem, který lze provozovat bez geografického omezení,“ říká Martin Ander. Zpravidla se tak jedná o popularizovaný model „z chaty do paneláku“.
Tomu odpovídá i struktura zapojených zdrojů. Prakticky výhradně jde o fotovoltaické elektrárny, které elektřinu sdílejí nejčastěji do jednoho dalšího odběrného místa.
Během roku 2025 výrazně narostl počet zapojených výroben i odběrných míst. Zatímco na začátku roku bylo do sdílení zapojeno necelých sedm tisíc výroben a zhruba devět tisíc odběrných míst, na jeho konci už šlo o více než 22 tisíc výroben a téměř 38 tisíc odběrných míst.
Mírně se zvýšil i počet odběrných míst připadajících na jednu výrobnu. Ten se postupně posunul z hodnot kolem 1,3 na přibližně 1,7. Data tak naznačují pomalý přechod k větším skupinám, stále však jde spíše o jednotky případů.
Bytové domy sdílí jen okrajově
Místní komunitní sdílení elektřiny zůstává zatím využíváno minimálně. To platí i pro bytové domy, které dnes tvoří jen zhruba čtyři procenta všech skupin sdílení. Důvodem jsou podle Andera současné technické a ekonomické podmínky fungování skupin sdílení.
Skupiny sdílení s využitím distribuční sítě se navíc nejčastěji opírají pouze o jednu výrobnu. Přibližně 92 procent těchto skupin má jediný zdroj, projekty sdílející více výroben jsou zatím spíše výjimkou.
Z hlediska technologií je sdílení elektřiny v Česku jednoznačně doménou fotovoltaiky. V registru Elektroenergetického datového centra je připraveno ke sdílení přes 23 tisíc fotovoltaických elektráren s instalovaným výkonem zhruba 1,17 gigawattu.
Ostatní zdroje jako jsou malé vodní elektrárny, bioplynové stanice, kogenerační jednotky nebo větrné elektrárny se objevují jen v jednotkách až desítkách případů. Objem skutečně nasdílené elektřiny v roce 2025 výrazně kolísal podle ročního období. Zatímco na začátku roku šlo o stovky megawatthodin měsíčně, na jaře a v létě hodnoty rychle rostly.
Vrchol přišel v letních měsících, kdy se objem sdílené elektřiny pohyboval kolem osmi až devíti tisíc megawatthodin měsíčně. Od podzimu pak produkce i sdílení opět klesaly.
V registru Energetického regulačního úřadu bylo na konci roku 2025 evidováno 95 energetických společenství. Z toho 83 tvořila energetická společenství a 12 společenství pro obnovitelné zdroje.
Přestože se sdílení elektřiny zatím nerozvíjí v plném komunitním rozsahu, Svaz moderní energetiky v datech vidí i pozitivní signály. Počet zapojených subjektů během roku 2025 stabilně rostl a postupně se objevují větší, vícečlenné skupiny.
„Pozitivním impulsem k rozvoji by bylo uvolnění dosavadních příliš svazujících pravidel alokace a zavedení ekonomických nástrojů, které odmění pozitivní flexibilitu ve spotřebě,“ říká Martin Ander. Podle něj právě změna pravidel rozhodne o tom, zda se sdílení elektřiny v Česku posune od individuálních řešení k širší komunitní energetice.
Úvodní foto: Unsplash