Paradox energetiky: obce mají obří potenciál a současně svázané ruce

Transformace energetiky musí proběhnout i na úrovni obcí a státu, nejen v soukromém sektoru. Právě tato oblast má přitom veliký potenciál. Veřejný sektor vlastní pozemky, spravuje budovy a infrastrukturu, bez kterých se rozvoj fotovoltaiky, větrné energetiky nebo bateriových úložišť neobejde. Zároveň ale funguje v přísně regulovaném prostředí a obecní i státní možnosti jsou často omezené zákonem i rozpočtem.

„Obce a města jsou vlastníkem pozemků a spravují i budovy, mají tím pádem potenciál. Zároveň ale nesou zákonné povinnosti a nedisponují stejnými možnostmi jako investoři, jsou omezené městským rozpočtem,“ uvedl během konference Legal Insight Jan Měkota z advokátní kanceláře Chrenek, Toman, která přednášky společně se Svazem moderní energetiky pořádala. Podle něj mají samosprávy poměrně svázané ruce v tom, koho si vybírají za partnery, a to nemluvě o povinnosti vypisovat veřejné zakázky.

Vedle obecního majetku hraje významnou roli také půda ve vlastnictví státu. Jak uvedl Václav Kohlíček ze Státního pozemkového úřadu, stát dnes spravuje zhruba půl milionu pozemků o celkové rozloze 122 tisíc hektarů. Jejich zapojení do moderní energetiky ale zatím zůstává spíše výjimkou než pravidlem.

• Psali jsme: Nová zelená úsporám sníží rozpočet na méně než polovinu, peníze zamíří jinam

Důvodem nejsou jen složité majetkoprávní vztahy, ale také chybějící systémový přístup, který by využití státních a obecních pozemků pro obnovitelné zdroje a akumulaci aktivně podporoval. Určitý posun je vidět v oblasti legislativy, zejména u bateriových úložišť. „Dnes je jednodušší bateriová uložiště stavět na širší škále pozemků než dřív,“ vysvětluje Ondřej Šumavský ze Svazu moderní energetiky.

Zároveň ale upozorňuje na praktické limity spojené s připojováním k síti. „Distribuční mapy jsou za mě naprosto nepoužitelné, nebývají aktuální,“ varuje Šumavský. Právě nedostatek aktuálních informací o kapacitách sítí komplikuje přípravu projektů už v rané fázi. I tak je ale potřeba se nejprve domluvit na místě, s občany a velmi často bojovat s dezinformacemi.

Nejdůležitější je kontakt s obcí a občany

„Za mě je nejdůležitější fáze dohody mezi investorem a obcí. Dá se domluvit velikost projektu, přesné umístění objektu, budoucí likvidace,“ popisuje Michal Arnold ze společnosti JRD Energo. „Druhá fáze je pak na developerovi, využití jeho kapacit, investice, následná realizace a provoz. Obec a její občané z toho pak jen profitují,“ dodává.

Vedle technických a ekonomických aspektů se stále častěji ukazuje význam práce s veřejností. „Dneska máme sociální sítě, kde se dá spousta věcí šířit. První se proto domlouváme s obcí, pak pořádáme veřejná projednání s občany i sousedních obcí,“ popsal Arnold. Důraz je podle něj kladen na vysvětlování skutečných dopadů projektů i plánované likvidace technologií.

Významnou roli v dalších letech sehrají podle expertů především bateriová úložiště, která pomáhají vyrovnávat výrobu a spotřebu elektřiny. „Bateriové uložiště je skvělé v tom, že může elektřinu jak dodávat, tak ji odebírat ze sítě,“ uvádí Petr Foitl ze společnosti Solar Global Energy. Připomněl, že v minulosti se objevovaly takzvané mařiče elektřiny, které jsou dnes zakázané. Oproti tomu má baterie tu výhodu, že elektřinu vezme a uskladní ji na jindy, nepromarní ji.

Podle Foitla se baterie uplatňují jak v obchodní flexibilitě na trzích s elektřinou, tak v technické flexibilitě, kterou poptává ČEPS jako podpůrnou službu pro zajištění výkonové rovnováhy soustavy. Právě nedostatek akumulace v minulých letech vedl k situacím, kdy musel ČEPS omezovat výrobu solárních elektráren. To by se s robustnějším bateriovým systémem nemuselo stávat.

Baterie míří hlavně k fotovoltaice

Podle Arnolda souvisí současný rozvoj baterií především s fotovoltaikou. „Důležitost větrné energetiky vychází z výrobního diagramu, vyrábí hlavně přes zimu, kdy je spotřeba elektřiny největší. To samé funguje i v denním módu,“ vysvětluje. U fotovoltaiky je podle něj řízení výroby složitější, a právě proto se tam baterie uplatňují lépe než u větrných elektráren.

• Tip: Blokovaná kapacita sítí zdražuje elektřinu. Energetika řeší spekulativní žádosti

Další zásadní překážkou zůstává připojování k síti. „Připojovací jednorázové poplatky se liší podle typu připojení a lokality. Setkali jsme se s výměrem tisíc korun za megawatt, ale viděli jsme už i milion korun za megawatt,“ upozorňuje Arnold. Rozhodující je podle něj nejen místo, ale i způsob připojení.

Změnu by měl přinést nový tarifní systém a struktura distribuce, které připravuje Energetický regulační úřad a které by mohly začít platit od ledna 2027. Regulátor si od nich slibuje uvolnění dnes blokované kapacity v sítích.

Úvodní foto: Unsplash