Blokovaná kapacita sítí zdražuje elektřinu. Energetika řeší spekulativní žádosti
Stovky gigawattů rezervované kapacity blokují připojování reálných projektů a zvyšují tlak na investice do sítí. ERÚ a stát proto chtějí pomocí tarifů a poplatků omezit spekulativní žádosti.
Kristýna Walterová
27. 1. 2026
Přenosová soustava čelí nebývalému náporu žádostí o připojení nových zdrojů. Ještě před dvěma roky to byly fotovoltaické panely, nyní se úředníci musí probírat tisícovkami žádostí o nová umístění bateriových úložišť. Výsledkem jsou stovky gigawattů rezervované kapacity, která se reálně nevyužívá, ale blokuje prostor pro projekty, jež by mohly vzniknout. Odborníci se na konferenci POWER SHIFT pořádané Svazem moderní energetiky shodli, že bez zásahu do pravidel, zejména tarifů, se situace sama nevyřeší.
Podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) je dnes problém nejvýraznější na úrovni velmi vysokého napětí, kde si žadatelé mohou rezervovat příkon bez průběžných nákladů. Síť se přitom dimenzuje právě podle rezervovaného výkonu, nikoli podle skutečného využití. „V dnešní tarifní struktuře je to de facto placené všemi ostatními spotřebiteli,“ upozornil na konferenci Erik Hrušč z poradenské společnosti BCG.
ERÚ proto připravuje změny tarifní struktury, které mají zavést platbu za rezervovaný příkon i tam, kde dnes žádný průběžný tarif neexistuje. Cílem není penalizovat investice, ale motivovat držitele nevyužívaných rezervací, aby kapacitu uvolnili. Alexandr Černý, ředitel sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce z ERÚ zároveň připouští, že jde o přerozdělení nákladů mezi zákazníky. „Děláme to proto, abychom stav zlepšili. Snažíme se to dělat citlivě, aby nevznikaly likvidační efekty na některé zákazníky, ale je to nevyhnutelné,“ dodává.
(Ne)spekulativní žádosti
Vedle tarifů se stát snaží omezit i samotné podávání spekulativních žádostí. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje poplatek za vyřízení žádosti o připojení na vysokém a velmi vysokém napětí. Má odradit model, kdy jeden subjekt podá tisíce žádostí a realizuje jen minimum z nich.
Problémem ale zůstává, že vážný a opravdový zájemce o výstavbu nového zdroje často nemá jak jinak zjistit, zda je v lokalitě vhodná kapacita, a zda tak může ve svém projektu pokračovat. K tomu, aby to zjistil i bez posílání spekulativní žádosti na úřad, by měly sloužit takzvané mapy připojitelnosti, které zveřejňují distributoři. Praxe však ukazuje, že to není dokonalý a příliš funkční systém. Zatímco část distributorů aktualizuje data v reálném čase, jinde dochází k časovému zpoždění, což může vést k situacím, kdy žadatelé dostávají rozdílné informace o dostupné kapacitě v téže lokalitě.
Zveřejnění map navíc podle účastníků debaty nechtěně otevřelo prostor pro automatizované podávání žádostí. Softwarové nástroje vyhledávají „zelené“ oblasti s volnou kapacitou a generují velké množství žádostí bez reálného investičního záměru. „Další problém jsou digitalizované AI žádosti o připojení akumulace. To jsou žádosti, kde se ani nepočítá s podpisem smlouvy, cílem je jen zjistit, kde to projde. Z tisíce žádostí se pak podepíše třeba jedna,“ vysvětluje Černý.
Černý připouští, že mapy nemusí vždy poskytovat dostatečně přesné a aktuální informace. Pokud se data aktualizují se zpožděním, může docházet k paradoxním situacím, kdy žádost podaná do oblasti označené jako připojitelná neuspěje, zatímco projekt v „červené“ zóně připojení získá. Podle ERÚ jde o problém, který by se měl technicky i procesně řešit.
Blokováno je minimálně 30 až 40 procent
Samotná transparentnost tak nestačí nestačí. Bez návazných ekonomických a regulačních nástrojů mohou mapy připojitelnosti paradoxně zvyšovat tlak na sítě a posilovat spekulativní chování. Řešení proto vidí v kombinaci přesnějších dat, poplatků za žádosti a tarifních změn, které odliší reálné projekty od čistě formálních rezervací kapacity.
Zástupci přenosové soustavy upozorňují, že spekulativní rezervace nejsou jen administrativním problémem, ale mohou vést k výraznému nadhodnocení investičních potřeb. Pokud by se sítě dimenzovaly podle všech dnes rezervovaných výkonů, znamenalo by to masivní a zbytečně drahé posilování infrastruktury. „Ty investice, které by k tomu musely jít, jsou gigantické,“ vysvětluje Martin Kašák z Nano Energies.
Analýzy ukazují, že na úrovni vysokého napětí může jít o desítky procent rezervací, které nemají reálný projektový základ. „Minimálně třicet až čtyřicet procent je neužité kapacity, hlavně blokované a nezaplacené,“ dodává Hrušč.
Shoda mezi regulátorem, státem i provozovateli sítí panuje v tom, že samotné investice do infrastruktury problém nevyřeší. Bez odstranění spekulativních rezervací by nové vedení a transformátory pouze zvyšovaly náklady, které by se promítly do cen elektřiny. Klíčovou roli tak mají sehrát tarify jako ekonomický signál, jenž oddělí vážné projekty od těch spekulativních.
Úvodní foto: Freepik