Havlíček chce přesunout odpovědnost za energetiku na Ministerstvo průmyslu a obchodu
Doposud jím přitom bylo spíše Ministerstvo životního prostředí. Státní úspory a energetické kroky podle něj nelze dále dělat bez rozvoje EPC projektů.
Kristýna Walterová
23. 1. 2026
Agendu energetiky má podle vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO) do budoucna řídit jeho resort. Uvedl to na konferenci POWER SHIFT věnované budoucnosti a bezpečnosti energetiky, kde zdůraznil, že garantem energetické politiky nemá být Ministerstvo životního prostředí, jako tomu bylo z velké části doposud.
„Garantem energetické politiky nebude Ministerstvo životního prostředí. Bude to Ministerstvo průmyslu, které to má v kompetenci, má to v zákoně,“ říká Havlíček. Zároveň dodal, že Ministerstvo životního prostředí má v energetické politice nadále zůstat významným partnerem, zejména v připomínkovém řízení a při prosazování environmentálních hledisek.
Podle Havlíčka není cílem vyloučit environmentální hledisko z rozhodování, ale zasadit ho do širšího rámce. Energetickou politiku je ale podle něj nutné řídit především s ohledem na technické a ekonomické parametry celého systému.
Vicepremiér zároveň upozornil, že energetika je komplexní oblast, kterou nelze zjednodušovat na jediný aspekt. „Energetika je o fyzice, je o logistice, je o ekonomice, je samozřejmě i o ekologii a je i o geopolitice,“ dodává Havlíček. Právě první tři oblasti by podle něj měly zůstat základním východiskem pro rozhodování o dalším směřování sektoru.
Havlíček v této souvislosti opakovaně zdůraznil potřebu stability a předvídatelnosti energetické politiky, zejména kvůli investicím do nových zdrojů a infrastruktury. Podle něj musí stát při nastavování pravidel zohledňovat dlouhodobé fungování energetického systému i dopady na průmysl a veřejné finance.
Jedním z konkrétních nástrojů, o nichž se na konferenci opakovaně mluvilo, byly takzvané EPC projekty. Havlíček je označil za cestu, která umožňuje snižovat spotřebu energie ve veřejném sektoru bez nutnosti okamžitých investic ze státního rozpočtu. „EPC je z mého pohledu správná cesta a je pro mě těžko představitelné, že by se neaplikovala ve veřejné sféře,“ dodává.
Havlíček zároveň zdůraznil, že stát nemá dostatek vlastních prostředků, aby mohl rozsáhlé energetické renovace financovat sám. „Pokladna není prázdná, pokladna je záporná, velmi záporná,“ uvedl. Právě proto podle něj dává smysl zapojení soukromého kapitálu a know-how, přičemž EPC přirovnal k principům partnerství veřejného a soukromého sektoru.
S tím souhlasili i ostatní řečníci konference POWER SHIFT. Podle Marka Louly, člena představenstva ČSOB s odpovědností za Technologie a udržitelnost, není u EPC klíčová samotná výše podpory, ale stabilní rámec, který umožní projekty financovat. Banky podle něj nehledají dotace, ale jistotu. „Investoři a banky nepotřebují dotace, potřebují jasný regulační rámec a předvídatelnost,“ zaznělo v diskusi. „Pokud chceme stabilní energetický systém, musíme mít dlouhodobě stabilní pravidla. Ne měnit legislativu každé dva roky,“ dodává Zuzana Krejčiříková z útvaru Public Affairs Skupiny ČEZ.
Zástupci energetického sektoru zároveň upozorňovali, že EPC může sehrát významnou roli zejména u státních a veřejných budov, kde jsou úspory energie často nejrychleji dosažitelné. Podle Martina Sedláka, programového ředitele Svazu moderní energetiky, je kombinace úspor a nových zdrojů nezbytná. „Musíme započítat všechny nástroje. Pokud se bavíme jen o výrobních zdrojích a nepočítáme úspory, tak se k cíli nikdy nedostaneme,“ dodal v diskuzi.
Problémem podle něj také je, že dnes nikdo přesně neví, jak bude energetický mix vypadat. O to důležitější je, aby byl systém flexibilní a stabilní. A právě předvídatelnost je něco, co může vytvořit především stát, který to ale v posledních letech zanedbává. Investiční sektor je v tuto chvíli nejistý a nedokáže plánovat na víc než pár let dopředu, což na projekty velikého rozsahu obvykle nestačí.
Úvodní foto: KW