Zhodnocení Pařížské dohody: Oteplování zpomaluje. Ano, čtete správně

Navzdory mrazivému až bílému počasí, které v posledních dnech uchvátilo Českou republiku, bude rok 2025 z celosvětového hlediska jeden z nejteplejších vůbec. Podobně depresivních zpráv čteme poslední dobou až příliš, je proto načase obrátit list a uvést i pár pozitivních. Pařížskou dohodu státy odsouhlasily v roce 2015, po uplynulém desetiletí rozvoje obnovitelných zdrojů a mnoha úsporných opatřeních je proto dobré zhodnotit současný stav.

V době podpisu a závazku ke snižování emisí hrozilo, že by se do roku 2100 klima mohlo oteplit dokonce až o pět stupňů Celsia. Za snesitelnou přitom tehdy vědci označili symbolickou hranici 1,5 stupně Celsia, za kritickou pak 2 stupně Celsia. A analýza zveřejněná na COP30 prokázala, že je stále reálné se k té nižší přiblížit, pokud by skutečně celý svět dokázal táhnout za jeden provaz.

To v tuto chvíli nezvládáme, aktuální odhady hovoří o optimistickém scénáři 2,4, ty pesimističtější 2,8 stupňů Celsia. Přesto se jedná o jeden z největších globálních klimatických posunů moderní historie, a to je zcela jistě pozitivní zprávou.

• Tip: Konec uhlí se blíží. Tři elektrárny skončí, stát jim nejspíš nepomůže

Může se to zdát jako nepatrný rozdíl, důsledky každé desetiny ovlivní miliony lidí. „Každá desetina stupně nad touto hranicí znamená intenzivnější vlny veder, vyšší hladinu moří, více extrémních bouří, delší období sucha a větší škody na životech i majetku. Dobrá zpráva však je, že máme nástroje, jak tuto trajektorii dál zlepšovat – a využití těchto nástrojů se po celém světě zrychluje,“ uvádí ve svém komentáři Michal Berg.

Více OZE než uhlí

Právě rozvoj a inovace v oblasti obnovitelných zdrojů a objevení nových technologií je další dobrou zprávou. „V první polovině roku 2025 vyrobily obnovitelné zdroje poprvé v historii více elektřiny než uhlí na celosvětové úrovni. V Evropě je tento přechod ještě výraznější: solární energie loni překonala uhlí jako zdroj elektřiny v Evropské unii a v červnu 2025 se vůbec poprvé stala největším zdrojem elektřiny v celé Unii. Tento rekord dokazuje, že přechod na čisté zdroje už není vizí budoucnosti, ale realitou dneška,“ vysvětluje Tatiana Mindeková analytička Aliance pro energetickou bezpečnost a dokládá to daty think-tanku Ember.

Dodává, že v posledních pěti letech rostla solární energie ve střední a východní Evropě rychleji než průměr Evropské unie, což potvrzuje obrovský potenciál regionu. „Česká republika však zatím zaostává. Aby mohla využít výhod levné, domácí a stabilní energie, potřebuje dlouhodobý směr a stabilní rámec, který dodá jistotu investorům i obcím a pomůže rozvoj obnovitelných zdrojů zrychlit,” dodává Mindeková.

• Psali jsme: Čína našla recept na zastavení emisí. Funguje překvapivě dobře

Podle studie Hnutí Duha jsou obnovitelné zdroje finančně výhodnější, než investice do jaderné technologie, což je také jedna z cest, kterou se například právě tuzemský průmysl ubírá, na rozdíl od většiny Evropy. V Evropské unii dosáhl v roce 2024 podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny 47 procent, v globálním měřítku již překonávají výrobu elektřiny z uhlí.

Možná překvapivým vzorem pak může být Polsko, které přechází z uhlí na především větrné elektrárny daleko svižněji, než my. Berg doplňuje, že spotřeba fosilních paliv dosáhne vrcholu před rokem 2030 a pokud současné trendy vydrží dalších pět let, globální poptávka po fosilních palivech začne klesat.

Neopominutelným tématem a další dobrou zprávou je současně i cena za tyto technologie. „Náklady klesají podle osvědčené křivky učení – přibližně o 20 procent při každém zdvojnásobení nasazení. Elektromobily v Číně se dnes prodávají pod 10 tisíc dolarů, solární energie s úložištěm v Indii stojí pouhých 40 dolarů za megawatthodinu. Větrná a solární energie je dnes levnější než stavba nových fosilních elektráren téměř kdekoliv na světě,“ dodává Berg.

I díky tomu již dnes existují země, které získávají veškerou svou elektřinu právě z obnovitelných zdrojů. Jedná se samozřejmě také o země, kde k tomu mají ideální podmínky, tedy buďto potenciál větrné, solární či vodní elektřiny, nebo obecně nízkou spotřebu elektřiny. Patří mezi ně například Norsko či Island, nebo pak pro někoho možná překvapivě z druhé poloviny zeměkoule Keňa, Bhútán či Paraguay.

Český úspěch ve světě

Ostatně, zhodnocením předchozí desetiletky se zabývala i letošní konference COP30. Za ty pozitivní zprávy patří určitě nové, mnohdy přísnější, mnohdy racionálnější, závazky k energetickým transformacím, snižování emisí i mitigace a adaptace. Národní a klimatické plány představilo celkem 118 států. Proti či popírajících zůstalo jen několik z nich.

„Nástup fašistických a protiklimatických politických sil na mnoha místech světa je totiž posledním záchvěvem starého světa, založeného na fosilní oligarchii, popírání vědy a bezohledném drancování naší budoucnosti. Starého světa, který se při hájení vlastních zájmů nezastaví před ničím a bude ještě hodně kopat. Budeme tak různě zažívat na různých místech zpomalení nebo rušení věcí, které mohou pomáhat. Stejně tak budeme dál zažívat diskreditaci těch, komu na lepším životě záleží. A určitě budeme dál zažívat chybná politická nebo ekonomická rozhodnutí. Ale změna už byla nastartována a čistá energie dřív nebo později vyhraje,“ uzavírá Berg.

• Tip: Stačily by tři splněné sliby a zásadně bychom zpomalili klimatickou změnu

Mezi tuzemské dobré zprávy a úspěchy nepochybně patří, že se Česko na COPu připojilo také k deklaraci o informační integritě zaměřené na boj proti klimatickým dezinformacím a výzvě k urgentnímu řešení problému lesních požárů a posilování odolnosti vůči nim. Poskytli jsme světu své experty z Ministerstva životního prostředí a Českého hydrometeorologického ústavu a poprvé se nám podařilo uspět s nominací do byra COP, tedy do řídícího orgánu, který klimatické konference pořádá a organizuje.

Globální klimatická politika po deseti letech od Pařížské dohody ukázala výrazný posun, který by bez společného mezinárodního rámce nebyl možný. Světové trendy jsou jednoznačné, čistá energie je levnější, rychlejší a dostupnější než kdy dřív. Otázkou teď není, zda se transformace prosadí, ale kdo a jak ji dokáže využít. Pro Česko z toho plyne prostý závěr: pokud nechce jen dohánět okolní státy, musí dát svému energetickému směřování stejnou stabilitu a předvídatelnost, jakou dnes sledujeme u úspěšnějších zemí po celém světě.

Úvodní foto: NASA