Soutok zůstává chráněný. Klimatická žaloba však u Ústavního soudu neuspěla
V případě Soutoku se soudci vyslovili jednomyslně pro zachování ochrany vzácných lužních lesů. Laxnost státu vůči klimatickým opatřením ale tolerují.
Kristýna Walterová
6. 11. 2025
Ve středu o zrušení nové chráněné krajinné oblasti Soutok jednal Ústavní soud v Brně, a to na popud poslanců hnutí ANO. V tomto případě se soud postavil za ochranu přírody. Stejný den jednal také o povinnosti státu zodpovědného chování vůči klimatu. Klimatickou žalobu ekologů nakonec zamítl.
Vzácných lužních lesů v povodí soutoku Moravy a Dyje se ale úřad jednomyslně zastal a CHKO Soutok tak zatím zůstává chráněnou oblastí. Kontroverzní téma je předmětem letošních voleb a promítne se i do budoucích debat o ochraně přírody.
S existencí chráněné oblasti totiž nesouhlasí místní investoři a ani předseda strany Motoristů sobě Petr Macinka, který je zatím předpokládaným adeptem na post ministra životního prostředí. Jak jsme na Obnovitelně.cz již psali, Motoristé se v tomto ohledu postavili do střetu zájmů, protože jeden z jejich větších sponzorů je právě hlavní odpůrce ochrany oblasti a vlastníkem pozemků ve stávajícím CHKO.
Právě vlastnické spory pak byly předmětem námitek, se kterými se poslanci obrátili na soud. Ten je ale smetl ze stolu. „Pro zajištění stejně efektivní a účinné ochrany by bylo nutné vyjednat míru ochrany se všemi vlastníky. V dané lokalitě se nachází asi šest tisíc pozemků, což činí možnost dosažení tohoto cíle velmi málo pravděpodobnou,“ uvedla pro Seznam Zprávy soudkyně Daniela Zemanová.
Za zachování CHKO se postavil také stávající ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), ekologická hnutí i ochránci přírody a vědci. Soutok totiž nabízí domov mnoha vzácným druhům flóry i fauny. Lužních lesů navíc na českém území není příliš, současně se jedná o oblast, která dokáže zadržet v krajině velké množství vody a funguje i jako přírodní protipovodňové opatření.
Na ochranu klimatu chybí zákony
Oproti tomu další středeční jednání Ústavního soudu za klima neproběhlo podle představ ochránců přírody ani ekologů. V takzvané Klimatické žalobě se stejnojmenný spolek a další stěžovatelé a stěžovatelky od roku 2021 u správních soudů domáhali toho, aby česká ministerstva přijala účinná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, a tím ochránila jejich práva ohrožená klimatickou krizí.
Argumentaci stěžovatelů a stěžovatelek před soudem podpořila i odborná stanoviska předních právnických fakult a Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Plénum Ústavního soudu však postup správních soudů potvrdilo, protože podle něj pro vymáhání klimatických závazků chybí v Česku konkrétní zákon.
Vzhledem k chybějící zákonné úpravě pak Ústavní soud nemohl postup žalovaných ministerstev shledat nezákonným. Ve svém nálezu zmínil, že absence klimatického zákona je věcí moci zákonodárné, a tudíž není pravomocí žalovaných ministerstev. V tomto případě by tedy podle Ústavního soudu bylo nutné žalovat stát jako celek, nikoli jednotlivá ministerstva.
Nečinnost Parlamentu přitom může být podle soudu protiústavní, v tomto soudním procesu se však dostatečností české klimatické legislativy odmítl zabývat. Současně také soud zdůraznil, že rozhodl pouze procesně o této konkrétní ústavní stížnosti a nevyjadřuje se celkově k povinnostem státu na poli ochrany klimatu a nepředjímá výsledky budoucích klimatických žalob.
„Rozhodnutí Ústavního soudu nás mrzí, ale respektujeme ho. Až si prostudujeme odůvodnění, zvážíme další právní kroky. Budeme nadále dělat všechno pro to, aby se Česko své odpovědnosti za snižování emisí a ochranu klimatu postavilo čelem, a to samé budeme nadále všemi právními prostředky požadovat po ministerstvech a dalších státních orgánech. Po dnešním rozhodnutí je jasné, že odpovědnost za současný neútěšný stav a za jeho řešení leží zejména na našem parlamentu a vládě, které by měly zajistit bezodkladnou nápravu,” říká člen rady spolku Klimatická žaloba ČR Vincenc Bouček.
Podle právničky expertní skupiny Frank Bold Laury Otýpkové se Ústavní soud nedržel dnes již převládajícího názoru zahraničních soudů – například německého, maďarského, nizozemského, ale také Evropského soudu pro lidská práva. „Všechny jmenované soudy potvrdily, že ochrana před nebezpečnou změnou klimatu je povinností států, která vyplývá přímo z pozitivních závazků státu chránit lidská práva,” dodává.
Městský soud v Praze dal v rozsudku z června 2022 přitom žalobcům za pravdu v oblasti mitigace a nařídil ministerstvům přijmout ambicióznější klimatický cíl snížení emisí o 55 procent do roku 2030. Ministerstva poté podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Ten rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu žalobu k dalšímu projednání. V roce 2024 žalobu oba správní soudy definitivně zamítly. Žalobci proto v únoru 2025 podali stížnost k Ústavnímu soudu, která byla ve středu zamítnuta.
Úvodní foto: RomanM82, CC BY-SA 3.0