Česko legalizuje lysohlávky pro zdravotní účely. Samosběr zůstává zakázaný

Popularita lysohlávek roste. Psilocybin, psychoaktivní látka zodpovědná za halucinogenní účinky, se podle britského Statistického úřadu stal jednou z nejoblíbenějších drog roku 2024. Meziročně zájem o něj dokonce vzrostl o 37 procent. Zkušenosti s lysohlávkami má přibližně 1,1 procenta populace ve věkové kategorii 16 až 59 let ve Velké Británii, což představuje zhruba 300 tisíc lidí. Psilocybin se tak dostává na podobnou úroveň popularity jako například extáze.

Názory na užívání psilocybinu jsou různé. Někteří odborníci ho odsuzují jako typickou a škodlivou drogu, jiní upozorňují na jeho možný pozitivní dopad při léčbě úzkostných stavů. Psilocybin má totiž potenciál v léčbě depresí a posttraumatické stresové poruchy, ovšem pouze při odborném vedení a terapeutickém dohledu.

Díky novele trestního zákoníku se Česko stane prvním státem v Evropě, který umožní jeho legální využití ve zdravotnictví. Společně s tím prochází připomínkovým řízením i vyhláška, která zařadí psilocybin mezi léčivé a pomocné látky použitelné při přípravě léčiv, s platností od 1. ledna 2026.

Progresivní Češi

Dosud bylo možné psilocybin podávat pouze v rámci klinických studií. Ty ukazují, že může výrazně snižovat projevy depresivních stavů, včetně těch, které nereagují na běžnou léčbu. Účinek se u některých pacientů projevil již po jedné nebo dvou podaných dávkách a přetrvával i několik měsíců. Výzkumy rovněž zaznamenaly zlepšení nálady, snížení negativních myšlenkových vzorců a celkové zvýšení životní spokojenosti.

Podle Jany Bednářové, ředitelky Nadačního fondu pro výzkum psychedelik Psyres, představuje schválení možnosti léčebného využití psilocybinu důležitý mezník. Stejně to vnímá i psychiatr a neurovědec Jiří Horáček, který se na výzkumu podílí: „S kolegy jsme na tom pracovali dlouho, argumenty jsou silné a Česká republika se schválením novely trestního zákona dostává po bok těch vůbec nejprogresivnějších států, které se snaží s psychickým zdravím něco dělat.“

Psychedelika mají podle něj dvě hlavní výhody. Jsou ideální volbou u těch pacientů, u kterých nefunguje běžná antidepresivní léčba, tedy 30 až 40 procent případů. Druhá výhoda spočívá v tom, že efekt je velmi rychlý, po psychedelicích nastupuje v podstatě druhý den.

• Tip: Návrat šelem do krajiny by ušetřil tuny emisí. Stačilo by jen 170 vlků

Je však důležité připomenout, že jejich sběr a běžná konzumace jsou stále i u nás nejen zdravotně rizikové, ale také nelegální. Psilocybin je v České republice zařazen mezi zakázané látky a držení lysohlávek za účelem užití (bez lékařského dohledu) může být posuzováno jako trestný čin.

„Kdo nemá zkušenost s psychedeliky asistovanou psychoterapií, může udělat spoustu chyb. Je to doopravdy velmi specifický výkon, protože klienty dostáváte do absolutně nepredikovatelných a pozoruhodných stavů, které si člověk běžně nedokáže představit, dokud to neprožije,“ vysvětluje Horáček pro Zdravotnický deník. I to bude ošetřeno zákonem.

Rozpoznat lysohlávky navíc není jednoduché. V našich podmínkách se vyskytuje několik druhů, například lysohlávka kopinatá, česká nebo modrající. Všechny mají drobný klobouk, tenký třeň a často modrají po poranění, což je typický znak způsobený přeměnou psilocybinu.

Jenže podobně vypadají i jiné houby, z nichž některé jsou vysoce jedovaté. Záměna například s vláknicí nebo čepičatkou jehličnanovou může skončit vážnou otravou, protože tyto houby obsahují silné toxiny. V prostředí sociálních sítí, kde lidé sdílejí úlovky bez jistoty správné identifikace, je toto riziko ještě výraznější.

• Tip: Málem skončily ve smetí. Teď dokumenty dokazují, jak ničíme přírodu

Kromě zdravotních a právních důsledků je ale důležité mluvit i o tom, že lysohlávky mají své místo v ekosystému. Podílejí se na rozkladu organického materiálu a pomáhají udržovat půdní prostředí v rovnováze. Některé druhy jsou velmi citlivé na změny stanoviště a mohou růst pouze na starých, dlouhodobě nenarušených loukách nebo tlejícím dřevě.

Vytrhávání těchto hub pro zážitek tak narušuje mikrohabitaty a může přispět k úbytku vzácnějších populací. Pokud tedy během podzimní procházky narazíte na malé hnědé houbičky, které by mohly být lysohlávky, je nejlepší je ponechat tam, kde rostou. Nejen kvůli vlastnímu zdraví a zákonu, ale i kvůli ochraně přírody. To, co může někomu připadat jako nenápadná houba, je ve skutečnosti důležitá součást lesního a lučního prostředí, kterou bychom měli respektovat.

Úvodní foto: Lukas from London, England, CC BY-SA 2.0