Farmář jako predátor, který chrání půdu: krávy na pastvině nesmí zůstat déle než 48 hodin
Regenerativní zemědělství z Mitrova mění zažité představy o chovu dobytka. Krátká pastva napodobuje přírodní rytmus a přináší půdě více živin, vody i života.
Kristýna Čermáková
18. 8. 2025
Na pastvině se nejdřív objevilo hejno ptáků. Pro Karla Kalného to byl jasný signál – půda se začíná zotavovat a krajina znovu získává pestrost, kterou dříve ztratila. Na svém statku Mitrov na Vysočině sází na regenerativní zemědělství, které půdu nejen chrání, ale vrací jí vitalitu. „Vlastně to znamená, že bráníme zvířatům, aby půdu zničila,“ vysvětluje Kalný, který hospodaří s pěti sty kusy dobytka, desítkami prasat a slepic.
Podle něj je běžné extenzivní pasení, často prezentované jako šetrnější varianta, ve skutečnosti spíše slepá ulička. V přírodě se stáda neustále přesouvají – utíkají před predátory, hledají stín či sezónní potravu a mění své chování v průběhu roku. Jakmile ale lidé zavřou dobytek na jednu pastvinu, rychle ji rozdupou. Tráva sice dál roste, ale mizí druhová pestrost a půda přichází o živiny.
Řešení proto Kalný našel v řízeném přesouvání stád pomocí elektrických ohradníků. Krávy se na jednom místě zdrží nanejvýš 48 hodin. „Prostě si na toho predátora hrajeme my, lidé,“ komentuje. Takto vedená pastva napodobuje přirozený rytmus: povrch zeminy se naruší, půda získá živiny, tráva po spasení zesílí a díky kořenovému růstu se provzdušní pro brouky i drobné organismy.
Návrat ke kořenům
Podobný princip se využívá i při ochraně přírody. Velký dobytek má v krajině stále své místo – dokáže udržovat cenné stepní biotopy, které by jinak rychle zarostly náletovými dřevinami. Příkladem jsou projekty v Milovicích, Ralsku nebo Josefovských loukách, kde se dnes pasou vyšlechtění pratuři, zubři či divocí koně. Návraty velkých kopytníků jsou důležitým nástrojem pro obnovu ekosystémů.
Regenerativní hospodaření přináší krajině řadu výhod. Půda dokáže zadržet několikanásobně více vody než při konvenčním hospodaření a zároveň efektivněji ukládá uhlík. To jsou v době klimatické změny klíčové schopnosti. Farmář tak vlastně pracuje nejen pro svůj statek, ale i pro širší krajinu – zlepšuje její schopnost odolávat suchu i přívalovým dešťům.
Zároveň nejde o žádnou novinku. Kalný připomíná, že regenerativní zemědělství je spíše návratem k původním postupům: malá pole, střídání plodin, kombinace pěstování a pastvy. Výsledky se už na Mitrově dostavují.
„V Česku je běžné, že hektar půdy nabídne 350 takzvaných ‚cowdays‘, tedy jeden hektar uživí po celý rok jednu krávu, ať už pastevně nebo senem,“ říká Kalný. Na statku se ale daří vyprodukovat až 500 krmných porcí na hektar ročně, do budoucna by to mohlo být až 700 – tedy dvojnásobek českého průměru.
Stejně je tomu i u plodin. Regenerativní hospodaření sice obvykle nepřináší rekordní výnosy, ale na rozdíl od konvenčních zemědělců má stabilní výsledky i v horších letech. Z dlouhodobého hlediska se proto podle Kalného vyplácí nejen ekologicky, ale i ekonomicky. Kvalitnější půda znamená, že farma není tolik závislá na hnojivech či pesticidech a zvládne více extrémů počasí.
Klacky pod nohama
Problémem zůstává cena. „Cenou konkurovat klasickým farmářům přesto nedokážeme,“ vysvětluje Kalný. „Například kuřata krmíme před výkupem 150 dní, zatímco v klasickém intenzivním farmaření stačí 30 dní. Zahraniční farmáři jsou také schopní prodávat prasata za poloviční cenu, než jaké my máme vůbec náklady.“
Zvířata chovaná na kvalitní půdě a s dostatkem pohybu mají sice výrazně lepší život, což se odráží i na nutriční kvalitě masa, ale ne každý zákazník je ochoten vyšší cenu zaplatit.
Rozhodující je proto distribuce. Při prodeji do běžného řetězce lze za masnou krávu získat asi 50 tisíc korun. „Když jsme si ale otevřeli vlastní podnik, kde z krávy zpracováváme úplně všechno, dokázali jsme na ní vydělat až 120 tisíc,“ říká Kalný. Přímý prodej se tak může stát cestou, jak přežít v konkurenčním prostředí, ale gastroprovoz je náročná disciplína a vyplatí se jen některým farmářům. Pokud má někdo příliš málo, nebo naopak příliš mnoho zvířat, nezbude mu než se spoléhat na odběr ze strany řetězců.
Kalný zároveň upozorňuje, že stát farmářům cestu spíše komplikuje. Bio certifikaci může paradoxně splnit i intenzivní chov, zatímco regenerativní farma na ni často nedosáhne. „Vyřešil by to například prodej ze dvora, jenže to je u nás velice omezené a složité. A přitom to mají prakticky všechny okolní státy úplně svobodné, i Slovensko je na tom lépe, než my,“ dodává.
Stát ale možnost regenerativního zemědělství zatím téměř nepřipouští. Některými vyhláškami, které předpokládají konvenční přístup ke krajině, nutí zemědělce využívat půdu klasickým přístupem, který není ohleduplný k přírodě. Ti pak musí volit mezi porušováním legislativy a konáním proti svým principům i obnovené půdě.
Úvodní foto: KČ