Spalováním proti emisím? Kogenerace ukazuje, jak využít oxid uhličitý ve sklenících

Kogenerační jednotky patří mezi klíčové technologie dekarbonizace. Nabízejí snadnou instalaci a rychlou výrobu, čímž podporují decentralizaci a energetickou soběstačnost. Disponují vysokou účinností a vyrábí najednou elektřinu i teplo, jsou proto vhodné například do nemocnic nebo škol. Nyní mohou být ale vhodným doplňkem také třeba pro skleníky, v tomto případě slouží odpadní oxid uhličitý s pomocí speciální technologie jako podpora růstu.

Zdrojem energie pro kogenerační jednotky je obvykle zemní plyn i jiné druhy plynů, případně bioplyn, které pohání alternátor vyrábějící elektrickou energii. „Teplo se mezitím získává ze čtyř zdrojů: chlazení pláště motoru, mazacího oleje, mezichladiče a výfukových plynů. Celkově lze kogenerací obvykle získat zpět více než 95 procent vyrobeného tepla a toto teplo se předává do sítě topných potrubí prostřednictvím výměníků tepla,“ vysvětluje pro Obnovitelně.cz Miloslav Kužela, obchodní ředitel společnosti TEDOM.

Plyn je spalován, takže pochopitelně vzniká i určité množství oxidu uhličitého. Ten je ale možné zpracovat, vysvětluje Kužela. Spaliny lze zachytit a v podobném systému, jaký se nachází například v osobních automobilech, využít dále.

• Tip: Baterie při blackoutu zachránily fabriky, nemocnice i lednice běžných domácností

Své využití si kogenerace s technologií zpracovávání oxidu uhličitého najdou téměř kdekoliv. Například pro výrobu sycených nápojů, pro svařování v atmosféře oxidu uhličitého, případně v medicíně nebo ve sklenících.

„Jedná se o katalytické čištění výfukových plynů, při kterém se oxid uhličitý odseparuje a následně se pouští do skleníků. Díky tomu se uvádí, že rostliny mají až o 40 procent vyšší výnosy. Zatímco v atmosféře je oxidu uhličitého kolem 350 PPM, ve sklenících se takto dosahuje až 1200 PPM,“ popisuje speciální technologii Miloslav Kužela. Aktuálně totiž provozovatelé skleníků získávají oxid uhličitý různými způsoby, právě z výfukových plynů od vytápění přes nakupování čistého plynu.

Využití u biometanu

Stejně tak lze technologii na zachytávání oxidu uhličitého využít i jinde, například u výroby biometanu. Rozdíl mezi bioplynem a biometanem je totiž ten, že biometan je očištěný od oxidu uhličitého. To přímo nabízí možnost spolupráce mezi bioplynovou stanicí, kogenerační jednotkou a průmyslovým provozem. Celý systém se rázem stane energeticky soběstačným.

„Vzniká tak uzavřený balíček využití elektřiny, tepla, oxidu uhličitého a výroby biometanu,“ uvádí Kužela a dodává, že ve Spojených státech tomu říkají renewable natural gas, obnovitelný zemní plyn.

Technologie je vybavena katalyzátory, které kromě oxidu uhličitého snižují také množství dalších škodlivin ve spalinách. „Díky tomu se na minimum snižují i hladiny dalších škodlivých plynů, jako je oxid uhelnatý, ethylén a zmíněné oxidy dusíku,“ vysvětluje.

V současnosti je realizace těchto projektů závislá na legislativě a samozřejmě také na ekonomických podmínkách. Investor se rozhoduje podle ceny, dokud ho k tomu legislativa netlačí a není nucen například kupovat emisní povolenky, tak si tuto technologii nepořídí, protože by si tím investici zdražil.

• Psali jsme: Jak minimalizovat odpadky i poplatky? Stačilo nabídnout možnost sběru kuchyňských zbytků

V České republice jsou i proto podobné systémy zatím spíše ojedinělé. Kužela upozorňuje, že investoři do Česka nesměřují právě proto, že je současná situace na českém energetickém trhu složitá a nepřehledná.

Naopak velký potenciál má tato technologie podle Kužely v Německu, Polsku, Kanadě nebo USA. I proto se společnost TEDOM chystá na tyto země orientovat

Úvodní foto: TEDOM