O robotické zedníky je velký zájem, Wienerberger už je nabízí jako komerční službu
Do modernizace výroby a dekarbonizace výrobního procesu jsme už vynaložili přes půl miliardy korun, říká Kamil Jeřábek, ředitel české pobočky výrobce stavebních materiálů Wienerberger.
Pavel Hejkrlík
10. 6. 2024
Mateřská společnost sídlící ve Vídni je světovým lídrem mezi výrobci keramických stavebních materiálů. V Česku má sedm cihelen a dva závody na výrobu střešní krytiny. Podle Jeřábka budou nízkoemisní řešení už ve střednědobém horizontu ostatně minimálně stejně zisková jako ta dosud využívaná a méně šetrná. Modernizace, která mimo jiné vede i ke snižování uhlíkové stopy stavebnictví, přináší řadu nových technologií. Od využívání obnovitelných zdrojů až po zdící roboty, kteří pomáhají už na prvních ostrých projektech.
Kamil Jeřábek vystudoval materiálové inženýrství na pražské ČVUT, kde absolvoval v roce 1992. Profesní dráhu zahájil jako produktový manažer u firmy dovážející do Česka stavební materiály. V roce 2002 nastoupil jako obchodní ředitel do společnosti Tondach, s níž spojil většinu profesního života. V roce 2010 se stal jednatelem společnosti a v roce 2015 se stal, díky akvizici společnosti Tondach, jedním z jednatelů společnosti Wienerberger.
Měli jste závazek do roku 2023 snížit uhlíkovou stopu o 15 procent. Splnili jste to už na konci roku 2022. Na co v rámci dekarbonizačních snah primárně cílíte?
Snížení uhlíkové stopy o 15 procent jsme dosáhli především díky úpravám surovinových směsí pro výrobu našich výrobků. Vedle toho jsou další možnosti, jak dekarbonizovat naši výrobu. V rámci Scope 2 (nepřímé emise z energie) nakupujeme zelenou elektrickou energii a zaměřujeme se na Scope 3 (další nepřímé emise). Tam to ale nebude jednoduché vzhledem k tomu, že dodavatelské řetězce nejsou tak daleko, aby měly přesně popsanou vlastní aktivitu z hlediska uhlíkové stopy.
Abychom se mohli dostat do cenově dostupné dekarbonizace, musíme nejdříve splnit úkoly na naší straně, například zvyšovat maximální účinnost ve výrobě. Je to hodně o optimalizaci a dematerializaci našich výrobků, abychom do budoucna naplnili trendy současného stavebnictví a byli schopni snížit uhlíkovou stopu.
Nikdy to nepůjde na 100 procent, vždy se budeme bavit o určitém zbytku, který bude třeba offsetovat. Bude třeba vytvořit novou výrobní technologii našich produktů, na čemž pracujeme. Nabízí se možnosti jako jímání CO2 do půdy nebo takzvaná rekarbonizace, tedy uzavírání uhlíku ve výrobku.
Kdy se tyto změny projeví ve výrobě?
Technologie se teprve vyvíjí. To, co je zajímavým příslibem z hlediska laboratorních pokusů, je ještě hodně vzdálené realitě masové výroby. Dá se mluvit o třicátých možná až čtyřicátých letech 21. století, protože dnes nikdo nedovede odhadnout, za jak dlouho se technologie na dramatické snížení uhlíkové stopy objeví a bude aplikovatelná do běžného výrobního provozu.
V nedávné debatě o bezemisní budoucnosti stavebnictví jste uvedl, že jste připraveni investovat do dekarbonizace miliardy korun. Můžete uvést konkrétní projekty?
Jde o signál naší připravenosti a potvrzení toho, že celou problematiku uhlíkové stopy vnímáme jako závažnou, což ostatně dokládá i objem peněz, které plánujeme investovat do nové výrobní technologie. A postavit nový výrobní závod, to není otázka desítek milionů, ale opravdu stovek až miliard korun, a tímto směrem potečou peníze na dekarbonizaci.
Cíle pro Česko vychází z koncernově nastavené strategie. Pro skupinu Wienerberger ve všech 20 zemích Evropy je dekarbonizace, respektive udržitelnost výroby, udržitelnost výrobků a udržitelnost řešení, které se díky našim výrobkům realizují, úplně top prioritou.
Jak velký potenciál představuje oblast odpadového hospodářství v rámci cirkulární ekonomiky?
Směřujeme k tomu, abychom při výrobě našich stavebních materiálů využívali recyklované materiály. Má to ale své limity, zejména z pohledu dostupnosti recyklovaných materiálů ze stavební výroby nebo z rekonstrukcí. V současné době totiž chybí opora v zákoně, aby se tento typ odpadu recykloval. Dnes je pro stavební firmy nejjednodušší materiál zavézt do jámy, zahrnout hlínou a problém je vyřešen.
Ovšem surovina pro recykláty z té stavební suti jde určitým způsobem získat, ale dnes se o to nikdo nestará. Jako možný problém ve snižování uhlíkové stopy a zároveň zvyšování podílu recyklovaných materiálů vnímám, že v určitých případech dochází k protichůdnému výsledku. Zvýšení podílu recyklátu může v některých případech totiž vést ke zvýšení uhlíkové stopy. A na to je třeba myslet a nastavit, kde jsou ty konkrétní hranice pro využití recyklovaných výrobků při produkci stavebních hmot.
Jaký máte plán v rámci energetické soběstačnosti a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů? Kolik procent spotřeby pokryjí fotovoltaické panely?
Výstavba fotovoltaických elektráren probíhá a nárůst podílu námi vyrobené energie se dá očekávat. Nicméně i kdybychom instalovali na střechách všech výrobních závodů fotovoltaické elektrárny, obsáhne to jen 15 až 20 procent současné spotřeby elektrické energie. Stejně jako dnes budeme nuceni dokupovat zelenou energii z jiných zdrojů.
Za loňský rok jsme měli spotřebovanou energii vyrobenou čistě z OZE.
Plánovali jste také snížit závislost na zemním plynu…
Pokud mluvíme o přechodu z plynu na nízkoemisní nebo obnovitelné zdroje energie, tak tam je objem energie, kterou potřebujeme, výrazně vyšší. Nedá se uvažovat o tom, že bychom k tomu byli schopni využít námi instalované fotovoltaické elektrárny.
Pro odchod od plynu budeme závislí na dodávkách zelené energie. Z tohoto důvodu je pro nás důležité, abychom v rámci ČR produkovali významné množství zelené energie, kterou bude ostatně celý český průmysl na cestě k dekarbonizaci potřebovat.
Kvůli zavádění nových technologií jste měli odstavené závody. Už jsou všechny v provozu?
Snížení uhlíkové stopy a pokračování v nastoleném trendu je závislé na úpravách receptury surovin, z nichž vyrábíme stavební materiály. Investovali jsme do toho, abychom byli schopni do výrobních surovin přimíchávat recyklované materiály a došlo ke snížení uhlíkové stopy v rámci nižších desítek procent.
To, jak investujeme dnes, není zásadní investice na kompletní dekarbonizaci, jsou to postupné dílčí kroky. Všechny závody jsou k dnešnímu dni, vyjma závodu v Týně, který je dlouhodobě odstavený, v plném provozu.
Podle aktuálního znění evropské směrnice by měly být všechny budovy bezemisní už od roku 2030, stavby z veřejného sektoru dokonce o dva roky dříve. Jak se to projeví v segmentu stavebnictví?
Vývoj ve stavebnictví bude určitě nějakým způsobem směřovat ke snižování uhlíkové stopy. Budou se hledat výrobky s co nejnižší uhlíkovou stopou. To je jedna stránka věci, druhá stránka je obecně provoz budov, protože jím vzniká cca 40 procent uhlíkové stopy.
Jde především o snižování energetické náročnosti a provozu budov jako takových než o uhlíkovou stopu stavebního materiálu použitého pro výstavbu. Určitě získají na významu materiály, které jsou schopné udržovat homogenní vnitřní klima a stálé prostředí. Našimi materiály lze dosáhnout pasivních standardů při výstavbě a těmito materiály se podílíme na snižování uhlíkové stopy, protože zvyšujeme energetickou účinnost budov.
Nepovede to ke skokově dražšímu developmentu projektů a výrazně vyšším cenám?
Jestliže se do výroby stavebních materiálů bude promítat požadavek na snižování uhlíkové stopy spojený s investicemi do výroby nových materiálů, tak se musí počítat s tím, že výstavba budov, které budou mít nízkou uhlíkovou stopu jak z hlediska budovy samotné, ale i jejího provozu, bude stát víc peněz.
Mají dost prostředků na nutné výrobní změny vedle velkých hráčů ve stavebnictví i střední a menší podniky?
To nedokážu přesně říct. Dlouhý čas se ESG problematika, respektive snižování uhlíkové stopy, víceméně neřešilo, zavírali jsme před tím oči. Jde o to, podívat se na celkovou situaci realisticky a hledat zdroje, které tomu danému podniku mohou pomoct na cestě k dekarbonizaci. Určitě se dá mluvit o využití zdrojů z Modernizačního fondu, z Klimatického fondu. Zdroje pro realizaci dekarbonizačních opatření jsou alokovány a je jen potřeba je přes vhodné projekty najít.
Měli jste plány ohledně biodiverzity ve výrobních závodech. Můžete popsat, co už se podařilo, co dále realizujete?
Máme hotové akční plány biodiverzity pro všechny lokality, které jsme vytvořili ve spolupráci s Mendelovou univerzitou. Biodiverzitu ve všech výrobních závodech monitorujeme prostřednictvím ambasadorů z řad našich zaměstnanců. Realizujeme konkrétní opatření, například výsadbu stromů, keřů, instalujeme včelí úly, ptačí budky. Na jedné z lokalit máme dokonce kamerunské ovce.
Na co se soustředíte v rámci dematerializace výrobních procesů?
V současné době propojujeme dva projekty. Jeden se týká dematerializace a druhým je robotické zdění. U vybraných cihelných výrobků snižujeme hmotnost cihelného bloku, kdy vedle nového uspořádání štěrbin u cihel zavádíme robot-ready drážky, které na boku cihly šetří materiál a zároveň umožňují, aby byla cihla uchopitelná robotem. Snížení hmotnosti výrobků přináší i snížení spotřeby plynu na výpal materiálu.
O nástupu 3D tisku pro stavbu budov se hojně mluvilo, ale masový rozmach vidět není…
Na realizacích se právě ukazuje životaschopnost směru toho či onoho budoucího vývoje. My jsme vsadili na robotické zdění. V loňském roce jsme zrealizovali první tři pilotní projekty. V letošním roce již realizujeme projekty jako komerčně nabízenou službu. O tento typ inovace je velký zájem i na zahraničních trzích, kde skupina Wienerberger působí.
Očekáváte další rozvoj EPC projektů, tedy poskytování energetických úspor se zárukou?
Rozumím, že je to cesta, která pomáhá zavádět energeticky úsporná opatření bez nutnosti vložit do projektů vlastní investiční prostředky. My ale snižujeme energetickou náročnost prostřednictvím vlastních investičních projektů v jednotlivých výrobních závodech.
Úvodní foto: Wienerberger