Evropu trápí závislost na Číně i nejistota vnitřního trhu, upozorňují energetičtí experti
Zbavit se závislosti na Číně i Rusku, podpořit Ukrajinu a současně posílit vnitroevropský trh s energiemi, doporučuje tým expertů Atlantic Council.
Redakce Obnovitelně.cz
17. 3. 2024
Jaký význam má Ukrajina pro Západ jakožto energetický spojenec? Jak se má Evropa postavit rostoucí závislosti na čínských solárních panelech? Tým expertů Atlantic Council přináší doporučení, jak urychlit dekarbonizaci a zároveň dál posilovat energetickou bezpečnost Evropy.
Poučením z ruské brutální invaze na Ukrajinu bylo nasvícení evropské závislosti na jediném zdroji dodávek plynu: na Rusku. Kroky, které od té doby evropské vlády podnikly, byly rázné a bezprecedentní, nicméně je třeba mít na paměti, že jakákoliv další závislost je pro Evropu stejně nebezpečná.
Snaha o posílení energetické bezpečnosti v posledních dvou letech vedla k většímu zaměření na domácí zdroje energie a k urychlenému zavádění nízkouhlíkových zdrojů její výroby. Evropské vlády se nyní soustředí na to, jak dál zvýšit svou energetickou odolnost a přitom plnit závazky týkající se dekarbonizace.
Další hrozba: závislost na Číně
EU sice omezila závislost na Rusku, ovšem začala být významněji závislá na Číně. Přibližně 90 procent lithiových sloučenin, které potřebujeme pro elektromobily, dnes pochází z Číny. „Odpovědí musí být zbudování vlastního průmyslu, abychom zajistili bezpečnost dodavatelského řetězce. Spojené státy v jsou v tomto ohledu napřed díky zákonu o snižování inflace (IRA). Na Evropské unii a Spojeném království nyní je, aby odpovídajícím způsobem reagovaly,” říká Charles Hendry, expert Global Energy Center v rámci Atlantic Council (AC) a bývalý britský ministr pro energetiku.
Neuvěřitelný nárůst americké produkce LNG zafungoval jako záplata po zastavení dodávek ruského plynu do Evropy. Podle amerického Energy Information Administration (EIA) Spojené státy v první polovině roku 2023 vyvezly více zkapalněného zemního plynu (LNG) než kterákoli jiná země světa. Vývoz do evropských zemí se v prvních šesti měsících roku 2023 více než zdvojnásobil ve srovnání s rokem 2021. Bez této expanze, a to jak v oblasti vývozu amerického LNG, tak v oblasti rozvoje terminálů v Evropě, by kontinent nebyl schopen omezit dovoz ruského zemního plynu a ropy a udržet stabilní dodávky elektřiny a paliv.
Žádná jiná země vyvážející LNG by nedokázala tak rychle rozšířit svůj vývoz potom, co byl zničen plynovod Nord Stream a byly zavedeny sankce proti Rusku.
Nedávno deklarované rozhodnutí Bidenovy administrativy pozastavit výstavbu nových terminálů pro vývoz LNG je proto pro Evropu ohrožující. Ukončení rusko-ukrajinské války je totiž v nedohlednu a Evropa zatím nemůže rostoucí poptávku uspokojit jinou cestou.
Ruská expanze na asijské trhy
Rusko v reakci na sankce z Evropy rozšířilo prodej fosilních paliv do Číny a otevřelo nový trh v Indii. Podle údajů společnosti TankerTrackers.com se Indie stala druhým největším dovozcem ruské ropy a největším dovozcem ruské námořní ropy. V roce 2023 Indie dovážela v průměru 1,7 milionu barelů ruské ropy denně, zatímco před invazí na Ukrajinu nedovážela téměř žádnou. Podobně Turecko rozšířilo dovoz ruské ropy i její rafinaci. Výsledné produkty pak nakupuje Evropa.
Po dvou letech války se dá říct, že sankce a politika cenových stropů nepoškozují ruské příjmy z fosilních zdrojů tak významně, aby ovlivnily jeho kapacitu vést válku na Ukrajině. „Účinnost sankcí a stropů je třeba přehodnotit i proto, že Američané zvažují další pomoc Ukrajině. Zároveň je třeba ocenit odolnost globálního trhu s ropou, který se dokázal přizpůsobit tak zásadním změnám, aniž by došlo k vážnému nedostatku,” říká Ellen R. Waldová, výzkumnice Global Energy Center v rámci AC a prezidentka společnosti Transversal Consulting.
Nedostatečná pomoc Ukrajině je riziko
Útoky na civilní energetickou infrastrukturu Ukrajiny obnášely i akty ekocidy, jako bylo například zničení přehrady Kachovka. Ukrajinský energetický systém ale prokázal nebývalou odolnost a flexibilitu, a to díky silné technické, finanční i kapacitní podpoře ze strany západních spojenců. Vzhledem k tomu, že válka nekončí a spíše nárazově eskaluje, musí Západ začít vnímat Ukrajinu jako energetického partnera, který dlouhodobě přispěje k evropské energetické bezpečnosti a dekarbonizaci.
Za poslední dva roky se Ukrajinci naučili odrážet kybernetické útoky, opravovat zničenou energetickou infrastrukturu a zajistit fungování energetických trhů v nestabilních podmínkách. Zároveň se země v rekordním čase integrovala do evropského trhu s elektřinou a podniká odvážné kroky v oblasti reforem nezbytných pro integraci do EU. Evropští dodavatelé dnes například využívají ukrajinskou kritickou infrastrukturu na skladování plynu.
Válka a politická nejistota však brání rozsáhlejším investicím, nedostatek kvalifikovaných lidí působí potíže a zpoždění pomoci od Spojených států negativně ovlivňuje obranu i obnovu ukrajinské energetiky. „Podpora Západu je nyní potřebná naléhavěji než kdy jindy, aby Ukrajinci mohli pokračovat v obraně evropských území, demokratických hodnot a energetické bezpečnosti,” říká Olga Chaková, zástupkyně ředitele pro evropskou energetickou bezpečnost v Global Energy Center AC.
Evropský „solární paradox“
Společné úsilí o lepší energetickou bezpečnost Evropy jako REPowerEU dramaticky snížilo dodávky plynu z Ruska, ale také podpořilo přechod k zelené energetice s cílem rozvíjet obnovitelné zdroje energie a zlepšit energetickou účinnost. Evropské země díky němu navázaly silnější energetické vazby, včetně vazeb se Spojenými státy, které v roce 2023 dodávaly do Evropy přibližně 50 procent LNG.
Došlo však k paradoxu: rychlý růst solární energie, který byl v roce 2023 o 40 procent vyšší než v roce 2022, způsobil, že se Evropská unie dostala do výrazné závislosti na Číně. Více než 95 procent solárních fotovoltaických (FVE) modulů se dováží z Číny, čímž je významně ohrožená dražší domácí výroba.
Obnovitelné zdroje energie v roce 2022 tvořily 23 procent spotřeby primární energie v Evropské unii, z toho solární energie byla nejrychleji rostoucí složkou zajišťující 12 procent elektřiny v Evropské unii v letních měsících. Rada EU zvýšila závazný cíl na 42,5 procenta v roce 2030. Cílem solární strategie EU je zvýšit výkon fotovoltaických elektráren na 320 gigawattů do roku 2025 a až na 600 gigawatůů do roku 2030 (v roce 2023 to bylo 260 gigawattů).
Evropská unie a vlády členských států diskutují o různých možnostech zvýšení domácí výroby fotovoltaických článků a omezení dovozu z Číny. Existuje shoda na stanovení nezávazného cíle 40 procent soběstačnosti, ale evropské výrobní a instalační společnosti mají dost rozdílné zájmy. V podobné situaci USA zavedly vysoká cla na čínské moduly, diverzifikovaly dodavatele a dočasně zrušily cla na dovoz z jihovýchodní Asie. Také poskytly domácím výrobcům úvěry na výrobu fotovoltaických článků v rámci protiinflačního balíčku IRA.
Takový přístup by byl pro Evropany, kteří se již nyní potýkají s vysokými náklady na energii, moc drahý. Předseda Rady EU Charles Michel ve svém projevu v Evropském parlamentu 12. února zdůraznil význam cenové dostupnosti energie a poznamenal, že už nyní jsou ceny energie v Evropské unii 4,5krát vyšší než u hlavních konkurentů.
Cesta, jak snížit závislost na čínském dodavatelském řetězci solární energie, však existuje. Trh je v současné době fotovoltaickými panely doslova zaplaven, protože čínští výrobci v roce 2023 nadprodukovali a evropské společnosti FVE panelů dovezly více, než nainstalovaly. Součástí strategie pro snížení zranitelnosti a závislosti by mohlo být právě vytváření zásob panelů,“ říká Robert F. Ichord, Jr., nerezidentní výzkumný pracovník Global Energy Center při AC.
Temná budoucnost Gazpromu
Ruský plynárenský gigant Gazprom se z Putinovy invaze na Ukrajinu nejspíš nikdy nevzpamatuje. Vývoz Gazpromu do Evropy činil v roce 2023 pouhých 28 miliard kubíků, což je méně než před pandemií. Je nepravděpodobné, že by ruský monopolní vývozce plynovodů ztrátu zvládl kompenzovat díky asijskému trhu, protože jeho dlouho plánovaný plynovod z Ruska do Číny Power of Siberia-2 se od invaze navzdory zoufalé snaze Gazpromu uzavřít dohodu příliš neposunul. Důvody zahrnují vysoké úrokové sazby, neshody ohledně financování a vysokou cenu oceli.
Putinova invaze a následný šok pro světové ceny energií navíc zvýšily obavy Pekingu o energetickou bezpečnost. Čína buduje obrovské množství vlastních obnovitelných zdrojů energie a zároveň zdvojnásobuje výstavbu uhelných elektráren. „V roce 2023 Čína přidala téměř 300 gigawattů větrného a solárního výkonu a toto tempo se chystá udržet či zrychlit i v budoucnu. Obnovitelné zdroje, výroba baterií, tepelných čerpadel, vodíku i uhlí potřebu ruského zemního plynu dramaticky snižují. Vývoz Gazpromu se téměř jistě nikdy nepřiblíží předválečným objemům, i kdyby Moskva na Ukrajině zvítězila,“ dodává Joseph Webster, vedoucí Global Energy Center při AC a editor zprávy o Rusku a Číně.
Jádro energetické bezpečnosti
Jaderná energie zůstává klíčovým pilířem globální energetické bezpečnosti a dekarbonizace. Od prvních dnů ruské invaze byla jaderná energie součástí válečné strategie, kdy Rusko záhy ostřelovalo a následně obsadilo záporožskou jadernou elektrárnu.
Pro Ukrajinu je jaderná energetika klíčovou součástí energetického sektoru a také podmínkou obnovy průmyslu a hospodářství. I po ztrátě záporožské jaderné elektrárny zhruba 55 procent veškeré výroby elektřiny na Ukrajině stále pochází z bloků jaderných reaktorů v Chmelnyckém, Mykolajivu a Rivném.
Ukrajina ukončila dovoz jaderného paliva z Ruska a při zajišťování svých potřeb jaderného paliva se spoléhá na americkou společnost Westinghouse Electric Company.
Spolupráce Ukrajiny a USA v oboru energetiky má navíc další ambice: v listopadu 2022 zvláštní vyslanec prezidenta USA pro klima John Kerry a ukrajinský ministr pro energetiku German Galuščenko představili až tříletý pilotní projekt zaměřený na výrobu čistého vodíku a čpavku z malých modulárních reaktorů na Ukrajině.
Regionální partneři Ukrajiny jako Polsko a Rumunsko dobře rozumí, že musí jaderná energetika hrát klíčovou roli při obnově Ukrajiny. Rumunsko je v současné době jedinou zemí ve střední a východní Evropě, která provozuje severoamerické reaktory, přičemž jeho kanadské reaktory CANDU vyrábějí elektřinu již od roku 1996. Rumunsko zároveň plánuje postavit první malý modulární reaktor svého druhu, opět ve spolupráci se Spojenými státy. Polsko se zatím věnuje budování civilního jaderného programu a plánuje výstavbu velkých lehkovodních reaktorů a malých modulárních reaktorů.
Po vypuknutí války se politici konečně zaměřili na řešení další závislosti USA a celého světa na Rusku a jeho kapacitách pro obohacování jaderného paliva. USA začaly po roce 2022 navyšovat domácí kapacity pro obohacování a konverzi. „Rusko v reakci na rostoucí konkurenci pokračuje v pronikání na nově vznikající trhy s jadernými technologiemi. Spojené státy a jejich spojenci proto musí dál škálovat svou konkurenceschopnost. Mimo jiné proto, aby ohlídaly, že země, které rozvíjejí jadernou energetiku, dodržují standardy bezpečnosti, včetně nešíření jaderných zbraní,“ dodává Jennifer T. Gordonová, ředitelka Iniciativy pro jadernou energetickou politiku Global Energy Center AC.
Originál článku EnergyPost.eu, přeložila Petra Schwarz Koutská
Foto: Freepik