Krajina kolem nás odráží kvalitu společnosti. Té české chybí pestrost
Od revoluce už uplynulo více jak 30 let, ale Česku se stále nedaří rozdělit velké zemědělské společnosti a dát příležitost i začínajícím farmářům a zemědělcům.
Kristýna Čermáková
24. 1. 2024
Stav české krajiny je odrazem českého zemědělství, které vychází z naší vlastní historie. Krajina utrpěla při hromadném zestátnění v minulém století, které přerušilo letité generační vztahy k půdě. Již 34 let přitom máme možnost to změnit, ale děje se to daleko pomaleji, než by bylo potřeba. Pestrost krajiny přitom není důležitá jen pro samotnou rozmanitost a biodiverzitu, ale také pro stabilitu a zdraví přírody.
„Mějme respekt z nedozírných následků klimatických změn i z blízkého válečného napětí, je třeba připravit stabilní prostředí, abychom zvládli i to nejhorší,“ vysvětluje Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství, která uspořádala konferenci Pestrá krajina.
Šebek také upozornil, že kulturní krajinu nejvíce ovlivňují místní zemědělci, kteří plánují dlouhodobě i napříč generacemi. „Sedlák hospodaří na pozemku podle rad svého táty a s myšlenkou, že ho jednou předá svému synovi,“ dodal.
Stejně tak je podle něj důležité rozdělovat státní dotace mezi všechny a především drobné zemědělce, ne cílit na několik největších firem v segmentu, jako se tomu dělo doposud.
„Pestrost krajiny dokládá, jak vypadá společnost. Krajina před rokem 1989 nebyla pestrá, přitom je průvodcem kvality života. A člověk by měl být pestrý, měl by žít svobodně,“ dodal předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS). Návod na univerzální kvalitní život neexistuje právě proto, že každý člověk žije jinak, možnosti jsou rozmanité a důležité je žít dobře.
Hospodařit pestře znamená překonávat překážky
Kromě nutné přeměny monokulturní a intenzivně využívané krajiny se musí uvědomělí sedláci také potýkat s konkurenceschopností. Jak při konferenci Pestrá krajina zaznělo několikrát, sousední Polsko má výrazně vyšší výkupní cenu a současně nižší prodejní cenu plodin. Rozdíl marží je tedy oproti české situaci výrazně pozitivnější směrem k původcům potravin, tedy k zemědělcům a hospodářům.
Další problém, proč je v dnešní krajině často nedostatek různorodých prvků, remízků, keřů a potůčků, je nevhodně provedené zapisování krajinných prvků do evidence LPIS. V katastru je poté v mapě vedený pozemek po celé své rozloze jako zemědělská orná půda. V praxi se zde ale nachází právě třeba remízek nebo potůček.
Spousta krajinných prvků totiž nesplňuje kategorie tabulek a nejsou tak zapsány. Přitom mají výrazný potenciál pro biodiverzitu a přírodu samotnou. Zkrátka, překážek pro pestré zemědělství je mnoho. Asociace proto vyhlásila několik příkladných farem, které dokázaly přeměnit monotónní krajinu v mozaikovitou a pestrou hospodářsky využívanou přírodu.
Pět farem reprezentuje, že to jde
Jednu ze čtyř rozdaných Zlatých medailí získala například farma Bělecký mlýn, která hospodaří na 95 hektarech půdy. Pozemky doplnili o 20 tůní, vybudovali retenční nádrže a podpořili tím výrazně vodní biodiverzitu. Hnojí pouze vlastním statkovým hnojivem a využívají krycí výsevy. Působením ekonomicky nezávislé a konkurenceschopné farmy se krajina mění v krajinu pestrou a vstřícnou k životu.
Další oceněnou farmou jsou Milošovice rodiny Cihlářových, která disponuje 76 hektary. Protože obhospodařované pozemky jsou značně svažité, a tím ohrožené vodní erozí, byla většina z nich zatravněna a nyní jsou využívány jako pastviny a louky.
V průměru chovají Cihlářovi až 120 kusů skotu. Hodnotitelská komise ocenila zejména přirozené hospodaření celé rodiny s citem pro krajinu, kvalitu půdy a neskutečně ohleduplný přístup ke zvířatům, za což se rozhodla udělit farmě zlatou medaili.
Třetím zlatem oceněným hospodářstvím je Farma Liborka Konvalinky rozléhající se na 91 hektarech. Také hospodaří na svažitých pozemcích a volba proto také padla spíše na pastvu skotu o sto kusech. Hospodaření v CHKO, včetně nejpřísněji chráněné I. zóny, není jednoduché a k tomu ještě Konvalinkovi hospodaří od roku 2009 v ekologickém režimu. Chvályhodné je ponechání okrajových dřevin a postupné spásání vyšší trávy na malých půdních blocích, včetně vybudování několika malých vodních ploch k zadržení vody v krajině.
Posledním zlatým medailistou je Ekofarma Zelený kopec, která se stará o 44 hektarů a 110 ovcí. Majitelé firmy začali po zatravnění pozemků vysazovat keře a stromy poskytující útočiště ptactvu a hmyzu a zároveň udržující vláhu. Dřeviny rovněž poskytují stín zvířatům a chrání je před větrem. Manželé vysledovali trasu vody tekoucí po pozemcích a umístili do ní vsakovací jámu. Při rychlém tání a přívalových deštích se naplní vodou, a ta se pak pomalu vsakuje do půdy. Své louky sekají mozaikovitě a nechávají tak dostatek prostoru pro hmyz a drobnou zvířenu.
Stříbrné ocenění získala rodinná farma Koňákov, která se soustředí na chov dobytka, kterého má 320 kusů. Hospodaří na malých půdních blocích, vysazují aleje stromů na travinách a okrajích pozemků. Ochraňují zemědělskou půdu před zbytečnou zástavbou a v maximální míře využívají pro vlastní spotřebu obnovitelné zdroje energie, a to jak sluneční a větrnou, ale i biomasu a vyrobená energie je distribuována do všech objektů farmy.
Různě zaměřené farmy posuzují odborníci s patřičnou erudicí a hodnotí přínosy hospodářsky-krajinných konceptů pro zdraví půdy, místní biodiverzitu nebo například pro zadržování vody v krajině. Představení účastníků má pak sloužit jako inspirace a impuls pro ostatní. Oceněné farmy představují výjimečné postupy a přináší prospěch nejenom svým zákazníkům, ale osobním a pečujícím vztahem ke krajině prospívají i celé společnosti.
Foto a info o farmách: TZ ASZ ČR