Jak na komunitní energetiku v Česku: podrobný přehled pro zájemce o zapojení do energetického společenství
Po poslanecké sněmovně také Senát ve středu 20. prosince schválil novelu energetického zákona zvanou Lex OZE II. Poté, co ji podepíše prezident, začne dlouho očekávaný zákon zavádějící pravidla komunitní energetiky platit.
Redakce Obnovitelně.cz
20. 12. 2023
O více než dva roky později, ale konečně je tu – zákon, který umožní českým domácnostem a malým a středním firmám snadněji využívat přínosy místních obnovitelných zdrojů. Transpozici dvou evropských směrnic mělo Česko zajistit do dvou let od jejich schválení na jaře 2019. Co přinese nového? S čím a odkdy můžete počítat? To se dozvíte z článku Martina Andera, experta na komunitní energetiku ze Svazu moderní energetiky.
Z výhod obnovitelných zdrojů už nebudou těžit jen velké firmy, vlastníci velkých elektráren, případně majitelé rodinných domů s vlastní fotovoltaikou, ale konečně také lidé žijících v nájmu v bytových domech nebo třeba lidé bydlící v centrech měst, kde jim přísná památková ochrana nedovolí postavit fotovoltaiku na střechu.
Sdílet bude možné už i elektřinu
Převratnou novinkou, která významně zvýší dostupnost elektřiny ze slunce i větru, je koncept jejího sdílení prostřednictvím veřejné distribuční sítě. Nepůjde o fyzický přenos konkrétního množství vyrobené elektřiny ze zdroje přímo do odběrného místa v domácnosti – fyzikální zákony zůstanou nadále platit tak, jak je známe, a elektřinu tedy budete odebírat ze sítě, jako dosud.
Co se ale změní, je účtování jejího odběru. Pokud na jednom konci budete z vlastní (nebo komunitní) výrobny elektřinu do veřejné sítě dodávat, budete si stejné množství moci ve stejném čtvrthodinovém intervalu ze sítě někde jinde odebrat. Od aktuální čtvrthodinové spotřeby se vám množství vyrobené a do sítě dodané elektřiny odečte. Pokud vyrobíte v danou čtvrthodinu elektřiny více než na jiném konci sítě odeberete, pak bude přebytek elektřiny prodán obchodníkovi, se kterým budete mít uzavřenou smlouvu (stejně tak jako ji pravděpodobně máte už nyní).
Jestliže si takto „nasdílíte“ elektřinu z vlastního zdroje, pak zaplatíte „pouze“ regulovanou složku ceny elektřiny, tedy v podstatě poplatek za použití sítě. Pokud zdroj, ze kterého jste sdíleli, bude patřit někomu jinému, třeba sousedovi, příbuznému nebo místní energetické komunitě, pak za silovou složku zaplatíte dle dohody s majitelem elektrárny a k tomu příslušný poplatek za využití sítě.
Přitom se předpokládá, že s majitelem elektrárny se vždy dohodnete na ceně nižší, než jakou vám dokáže nabídnout komerční dodavatel, přitom však mírně vyšší, než za kolik by majitel elektrárny stejné množství energie prodal obchodníkovi jako svůj přebytek (přetok). Sdílení by se tak mělo vyplatit jak majiteli elektrárny (ať už jím je soused nebo komunita), tak zapojenému spotřebiteli.
Komunita, nebo-li energetické společenství
Schválený zákon předpokládá vznik dvou typů komunit. Energetického společenství založeného za účelem výroby, sdílení či dodávek elektřiny nebo Společenství pro obnovitelné zdroje, u kterého se předpokládá výroba, sdílení či dodávky nejen elektřiny, ale i tepla, případně jiných forem energie, a to navíc výhradně z místních obnovitelných zdrojů. Působnost společenství pro obnovitelné zdroje bude omezena na souvislé území maximálně tří obcí s rozšířenou působností (ORP).
Obě verze společenství by měly mít právní formu spolku nebo družstva a krom výše uvedeného by mohly poskytovat další služby v oblasti uspokojování energetických potřeb svých členů či širší komunity. Hlavním účelem jejich existence by však nikdy neměl být zisk, ale poskytování environmentálních, hospodářských nebo sociálních přínosů svým členům nebo komunitám v místech, kde působí. Do budoucna lze tedy očekávat, že společenství budou svým členům nabízet třeba energetický management, dobíječky pro elektromobily apod.
Komunitní energetice jsme letos věnovali velkou panelovou debatu v podcastu Pod proudem:
Členy takových společenství mohou být fyzické osoby, malé a střední podniky nebo územně samosprávné celky a jejich příspěvkové organizace. Zákon zároveň stanovuje strop ve výši 10 % na množství členských práv, které lze při rozhodování ve společenství uplatnit. Energetická společenství se budou muset registrovat u Energetického regulačního úřadu.
V rámci energetického společenství může vzniknout jedna i více tzv. skupin sdílení – tedy skupin členů s jejich odběrnými místy a jednou či vícero výrobnami, kteří si mezi sebou budou sdílet vyrobenou elektřinu. Množství předávacích míst v jedné skupině sdílení bude zpočátku omezeno na maximálně 1000. Později, v druhé fázi, která začne v polovině roku 2026, bude toto omezení zrušeno.
Aktivní zákazník – jde to i v malém
Druhou možností, jak sdílet elektřinu, budou malé skupiny aktivních zákazníků. Každý, kdo vlastní výrobnu elektřiny, např. fotovoltaickou elektrárnu, bude moci sdílet přebytky své produkce až do 10 dalších odběrných míst, vlastních i cizích. Přitom nebude muset zakládat žádné společenství, bude postačovat formulářové nahlášení předávacích míst skupiny sdílení u Elektroenergetického datového centra (EDC).
Předpokládá se, že tato forma sdílení by se měla vyplatit například majitelům rodinných domů s fotovoltaikou, kteří přebytky své produkce budou moci sdílet například svým příbuzným, rodičům či dětem, do bytu ve městě nebo sousedům či kamarádům, kteří si fotovoltaiku zatím nepořídili. V tomto režimu bude fungovat i model „chata-byt“, kdy majitel rekreační nemovitosti na venkově může investovat do fotovoltaiky, ze které bude vyrobenou elektřinu sdílet do svého bytu ve městě.
Kdo to všechno změří a vyúčtuje
Samozřejmou podmínkou zapojení do komunitní energetiky je vybavení odběrného místa tzv. chytrým měřidlem. Pro začátek půjde o zařízení, které umožňuje alespoň průběhové měření typu B. Měřidlo bude zaznamenávat spotřebu (popř. přetoky výroby do sítě) ve čtvrthodinových intervalech. Na vybavení odběrného místa průběhovým měřidlem bude mít ze zákona nárok každý, kdo se bude chtít zapojit do sdílení elektřiny, a provozovatel distribuční sítě bude mít povinnost jej poskytnout na své náklady do 3 měsíců od podání žádosti.
Naměřená data budou následně odesílána Elekroenergetickému datovému centru, které je vyhodnotí a vyrobenou elektřinu v každé skupině sdílení rozdělí (alokuje) do všech odběrných míst v této skupině. K tomu bude používat tzv. alokační klíč, jehož podobu určí Energetický regulační úřad.
V první fázi (do června 2026) bude používán výhradně klíč statický, který vyrobenou elektřinu rozdělí dle předem stanovených pevných poměrů, které si členové skupiny mezi sebou dohodnou. Tento postup je sice „spravedlivější“, protože garantuje pro každého člena skupiny určitý předem dohodnutý podíl vyrobené elektřiny, na druhou stranu, pokud člen alokovanou elektřinu v dané čtvrthodině neodebere, pak jeho podíl končí jako tzv. přetok do sítě, i kdyby jiný člen skupiny mohl tuto porci elektřiny spotřebovat.
Použití takového klíče, byť s využitím až pěti kol opakovaných rozdělování elektřiny, jak plánuje ERÚ, bude generovat vyšší množství přetoků do sítě a tím i prodlužovat návratnost investice do zapojeného obnovitelného zdroje. Řešením bude využití dynamického alokačního klíče, který v jednom kroku rozdělí vyrobenou elektřinu mezi členy skupiny dle poměrů jejich aktuální spotřeby. S nasazením tohoto klíče však ERÚ a EDC počítají až v druhé fázi komunitní energetiky, od července 2026.
Spočtené alokace elektřiny za každou čtvrthodinu následně EDC zpřístupní jednak zástupci příslušné skupiny sdílení, aby měl podklad pro rozúčtování cen sdílené silové elektřiny mezi účastníky, a zároveň je předá dodavatelům zbytkové části elektřiny každého ze zákazníků, neboť ti podle něj provedou standardní vyúčtování (od naměřené spotřeby silové elektřiny odečtou tu část elektřiny, která byla dodána sdílením v rámci skupiny). Každý zákazník zapojený ve skupině sdílení tak obdrží dvě vyúčtování – jedno od zástupce skupiny sdílení a druhé od svého dodavatele zbývající elektřiny.
Jak na to? První kroky
Odpovědi na otázku: „Co teď?“ se pochopitelně budou lišit podle toho, jaké máte startovací podmínky. Ten, kdo již vlastní zdroj elektřiny má (v drtivé většině to bude střešní fotovoltaika) by se měl podívat na to, jak velké a v jaké době mívá přebytky, které posílá do sítě (prodává obchodníkovi). Následně by se měl zamyslet, zda by nebylo výhodnější je za lepších ekonomických podmínek sdílet někomu jinému (příbuzným, kamarádům apod.), pro začátek formou aktivního zákazníka, později možná i prostřednictvím vstupu do většího energetického společenství.
Ten, kdo vlastní fotovoltaiku nemá a uvažuje o ní, by si měl dobře propočítat a rozmyslet její kapacitu. Sdílení přebytků výroby dlouhodobě určitě nebude tak ekonomicky návratné, jako samospotřeba, ale za určitých podmínek (např. domluvená spoluinvestice) se může větší kapacita elektrárny na střeše vyplatit.
Těm, kdo fotovoltaiku nevlastní a ani neplánují, je možné doporučit poohlížet se po iniciativách ve svém okolí, které se chystají založit energetické společenství. Ministerstvo životního prostředí nedávno zveřejnilo Výzvu č. 7/2023, která nabízí finance na přípravu zakládání energetických společenství. Není vyloučeno, že zrovna ve vašem okolí podobná iniciativa právě vzniká, takže určitě stojí za to sledovat dění a být u toho. Iniciátorem totiž může být jak obec, místní malá forma, tak skupina domácností.
Výhledově určitě může být zajímavé stát se členem energetické komunity, která bude nabízet sdílení elektřiny nejen z fotovoltaiky, ale též z větrné elektrárny, která většinu své výroby poskytuje v chladné části roku.
Na co si dát pozor?
Pokud zvažujete využít nového modelu „chata-byt“, určitě si předem dobře prověřte možnosti připojení k síti v místě vaší chalupy. Bez připojení totiž není možné ani sdílení.
Zároveň veřejná distribuční síť není virtuální baterie. Pokud plánujete využít možnosti sdílení elektřiny z vlastního nebo komunitního zdroje, pak musíte počítat s tím, že výroba se proti spotřebě započítává vždy pouze v dané čtvrthodině. Není tedy možné přes den vyrobit a večer sdílením spotřebovat.
Také v první fázi startu komunitní energetiky (do 30. 6. 2026) bude aplikován statický alokační klíč. Elektřina tedy bude v rámci skupin sdílení rozdělována účastníkům podle dohodnutých pevných poměrů, což ve většině případů bude vytvářet vyšší míru přetoků. Návratnost společných investic do zdroje tedy bude delší, než kdybyste porovnávali výrobu s prostým součtem diagramů spotřeb.
Další nedokonalostí českého systému komunitní energetiky bude alespoň prozatím fakt, že každé předávací místo (výrobna nebo odběrné místo) bude moci být účastníkem pouze jedné skupiny sdílení. Nebude tedy možné kombinovat model „chata-byt“ s účastí v širším energetickém společenství, nebo být členem dvou či tří různě zaměřených energetických komunit. Přestože v sousedním Rakousku takové modely sdílení od jara 2024 umožní, čeští zákonodárci zatím nenašli k zakotvení této formy uživatelské flexibility dostatek motivace.
Nikdo není dokonalý, ani zákon zavádějící komunitní energetiku v Česku, přesto je nepochybně důležitým prvním krokem k tomu, aby si na přínosy dekarbonizace české energetiky mohl sáhnout prakticky každý. Jak se zvolený model osvědčí, uvidíme v průběhu nadcházejích tří let.
Kdy to všechno vypukne?
Schválení novely Lex OZE II v parlamentu a její podpis prezidentem je však pouze podmínkou nutnou, nikoli postačující k tomu, abychom přínosy komunitní energetiky mohli čerpat všichni. V prvním půlroce po zveřejnění zákona se očekává vydání potřebných vyhlášek, které nastaví detailní postupy pro registraci a fungování energetických společenství a skupin aktivních zákazníků. Dokud však nebude zprovozněno datové centrum (EDC) a schválen řád jeho fungování, nebude možné sdílení elektřiny prakticky realizovat.
Pro předložení Řádu datového centra ke schválení ERÚ se podařilo v zákoně prosadit termín nejvýše 9 měsíců od vstoupení zákona v účinnost. Věřme, že přísliby ministerstva průmyslu a ERÚ, že se tak stane ještě dřív, budou naplněny. Přesto očekávat, že budeme moci sdílet elektřinu dřív, než v druhé polovině příštího roku by bylo zcela mimo realitu. Každopádně určitě se vyplatí neponechat zbývající čas prostému „čekání na EDC“, ale věnovat jej promýšlení a přípravě kroků, které stejně bude třeba učinit.
Součtové měření na půli cesty
Schválená novela energetického zákona se v jednom ustanovení věnuje také otázce přechodu z fázového na součtové měření. Přestože někteří komentátoři již jásali nad „geniálním“ nápadem vyřešit součtové měření formou „sdílení elektřiny sám sobě“, ve skutečnosti jde o řešení minimálně polovičaté.
Zákon sice umožní, aby elektřina, která majiteli výrobny v některých chvílích „vyteče“ na některých fázích do sítě, byla zpět nasdílena do odběrného místa, účetně však půjde o operaci výhradně s cenou za silovou složku elektřiny. Regulovaná složka (tzv. distribuční poplatky) bude hrazena za nasdílenou elektřinu v plné výši. Je tedy velmi pravděpodobné, že většině zákazníků se ani po této změně zákona nevyplatí obejít se bez dražších asymetrických střídačů. Kdekomu se tak spíše vybaví staré známé rčení: „mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle…“.
A k čemu to všechno je?
Ze všeho výše uvedeného je však zřejmé, že i přes řadu nedokonalostí máme k přínosům decentralizované energetiky díky novele zákona zase o krok blíž. Část své spotřeby budeme moci snadněji pokrýt z levných místních obnovitelných zdrojů. Tím dosáhneme snížení svých nákladů na elektřinu i snížení závislosti na dodavatelích nakupujících elektřinu na volném trhu.
Čím lépe budeme schopni přizpůsobit časový diagram své spotřeby časům výroby svého (komunitního) zdroje, tím více ušetříme – peníze i emise. Tato ve skrze ekonomická motivace zároveň přispěje ke stabilitě rozvodné sítě, protože každá kWh dodaná do sítě z komunitního zdroje bude mít ve stejnou chvíli k dispozici skupinu zájemců, kteří jejím spotřebováním ušetří.
Pokud ale někdo čekal, že díky komunitní energetice získá ihned kompletní nezávislost na externích dodavatelích elektřiny, bude možná zklamán. Dokud nevzniknou dostatečně velká společenství s komplexním výrobním mixem a možnostmi akumulace, která budou umět vyrábět a dodávat dostatek elektřiny ve všech částech roku, pak to rozhodně na plnou energetickou soběstačnost stačit nebude. A tyto podmínky v celé jejich šíři schválená novela rozhodně nepřináší.
Zároveň však je třeba ocenit, že novela přináší významný krok k tomu, aby obnovitelné zdroje nebyly jen doménou movitějších majitelů nemovitostí, kteří mají možnost a finance si zdroj pro vlastní potřebu pořídit. Novela otevírá cestu k obnovitelným zdrojům také všem, co bydlí v nájemních bytech nebo nemají dostatek volných prostředků či možnost dosáhnout na úvěr, aby si vlastní zdroj pořídili. I tyto domácnosti se budou moci stát členy nějaké skupiny sdílení a část své spotřeby pokrýt levnější elektřinou z obnovitelného zdroje.
Autor: Martin Ander, specialista na komunitní energetiku ve Svazu moderní energetiky
Ilustrační foto: Pixabay