Jak na vánoční rybu bez výčitek? Nahradit kapra lososem není řešení
Několikátým rokem upozorňují různé organizace a petice na neetický prodej kaprů v kádích. Přesto to tak nějak patří k vánoční tradici, kterou si národ nechce nechat vzít. Etičtější alternativy přitom existují.
Kristýna Čermáková
16. 12. 2023
Jakmile se začnou blížit Vánoce, přiblíží se také již tradiční souboj mezi historickými zvyky a moderním udržitelným a etickým smýšlením. Diskuze se vedou od usazování vánočního stromečku do bytu až po samotný vrchol štědrovečerní večeře. Kapra.
Samotný chov kaprů je v přímém rozporu s dobrým stavem českého rybníkářství kvůli vysoce neudržitelnému chovu (podrobnější text o tomto problému přineseme v následujících dnech). Přemnožené ryby plácající se v malých rybnících jsou pak jen předvojem vánočního šílenství.
Kapři v kádích, kteří jsou symbolem Vánoc i na ladovských obrázcích, pak štěstím nejspíše nepřekypují. Mnohdy ve vodě nemají dostatek prostoru pro pohyb, chybí jim kyslík, dusí se a stresují. Tomu přitom lze zabránit. Podle Milana Říhy z Hydrobiologického ústavu AV ČR při rozumném množství ryb a dostatku dobře prokysličené vody za nízkých teplot kapři nejsou stresováni tak moc, aby se jednalo o týrání zvířat.
Zda ale prodejci kaprů myslí na welfare a dodržují ho, je jen další problematickou oblastí, na kterou se snaží dohlížet Státní veterinární správa. Prodejci by měli vždy být řádně registrování, dodržovat pravidla pro prodej a mít hygienické zázemí pro usmrcování ryb.
Jen za loňský rok se jednalo o více než tři tisíce prodejních stánků. U čtvrtiny z nich provedla SVS kontroly a k pochybení došlo u 2,2 procent. Číslo zjištěných porušení předpisů se navíc meziročně snižuje, v roce 2021 se jednalo o tři procenta.
Přesto se mnoho lidí od nákupu živých kaprů postupně odvrací. Nutno dodat, že tomu napomáhají i některé velké společnosti. Například Lidl již od loňského roku neumožňuje prodej živých kaprů před svými prodejnami. Ve své kampani Netrap kapra argumentuje snahou o zlepšení welfare zvířat i o udržitelnější přístup k obchodování s rybami.
Vyhladovění i stres při přepravě
Výlov vánočních kaprů probíhá na podzim. Odlovené živé ryby se v tu dobu přesunou do nádrží a sádek, kde vegetují a čekají na Vánoce. Během této doby se nijak nekrmí, což je první kámen úrazu. V přírodě by to pro ryby bylo přirozené, kapři v chladných období téměř hibernují.
Jenže kvůli nadměrnému stresu při odlovu i následných transportech o svou našetřenou energii přijdou a při čekání na smrt v sádkách hladoví. Následně se převezou a rozvezou do malých kádí všude po republice.
Pokud ale prodejce dodržuje základní pravidla welfare, rybu na místě usmrtí a zákazníkovi ji předá naporcovanou, neliší se etika krutého masového chovu nijak zvlášť od velkochovů kuřat či prasat. Pak již záleží na zákazníkovi, jak se k vědomí masového chovu staví.
Rozdíl je ale v tom, že ke kuřeti se zákazník dostane již jako k humánně usmrcenému, kapra si ale mnohdy odnáší v plastové igelitce přes půl města ještě živého. Zvíře pak navíc často ani doma hned neusmrtí, ale několik hodin až dní ho nechává plavat ve vaně.
Kromě samotné cesty v igelitové tašce, před kterou kvůli zbytečnému utrpení ryby varují jak ochránci zvířat, tak rybáři, musí kapr přežívat v chlorované pitné kohoutkové vodě, na kterou není zvyklý.
Když už kapra z kádě, tak odborně usmrceného
Pokud má zákazník šlechetné úmysly zakoupené zvíře přenést do rybníka a symbolicky vypustit, ve skutečnosti mu často jen prodlužuje trápení. Kapr, který několik týdnů hladověl a následně prožil stres a několik transportů, již v prostředí rybníka nepřežije a obvykle umírá.
„V době vánočního prodeje ryb dochází vzhledem k omezenému příjmu potravy způsobeným dlouhodobým sádkováním ke značným energetickým ztrátám, což může mít za následek sníženou funkci imunitního systému a následně zvýšenou vnímavost k jakýmkoli negativním vnějším vlivům,“ vysvětlují rybáři ve svém doporučení, proč nepouštět ryby zpět do přírody.
Jedna z petic organizace CIWF proto bojuje právě za zákaz vydávání živých zvířat. „Naprosto zbytečné utrpení kapra čeká, když si ho lidé koupí živého. Navíc nelze účinně kontrolovat, jak se s jednotlivými živými rybami po nákupu zachází, a proto je jediným možným řešením takovému nákupu zamezit,“ vysvětluje účel petice Romana Šonková, vedoucí CIWF Česko v tiskové zprávě.
Losos není řešením
Česká republika podle údajů CIWF patří spolu s Polskem k největším producentům kaprů v Evropské unii. Ročně se u nás vyloví více než 17 tisíc tun tohoto druhu ryb. Před Vánoci se prodá kolem 85 procent tuzemských ryb prodávaných v České republice.
Protože obliba kapřího masa pomalu klesá a na výběr je dnes z nepřeberného množství různých alternativ, mnoho lidí sahá raději po lososovi. A to možná i s úlevným vědomím, že ryba právě netrpí v kádích před obchodními domy.
Řešením to sice částečně je, ale ani chov lososů není eticky bez poskvrny. Kromě toho, že se v přeplněných sádkách snadno množí parazité a nemoci, které rybám způsobují otevřené rány, poškozuje celý tento rybí průmysl životní prostředí.
Dalším bojem, do kterého se proto pouští nejenom CIWF, je tak snaha o zákaz chovu lososů v dnešní podobě.
„Lososi jsou masožraví a jejich krmivo obsahuje volně žijící ryby, což vede k nadměrnému odlovu ryb z volně žijících populací a urychluje úbytek druhů. Odpad z farem může zhoršovat kvalitu vody a způsobovat výskyt řas. Organický a chemický odpad ze skotských lososích farem navíc mění chemické složení sedimentů a zabíjí mořské živočichy na mořském dně,“ píší na svém serveru.
Jak na štědrovečerní hostinu bez výčitek?
Pokud je kapří tradice neměnnou a nutnou součástí štědrovečerní večeře, Rybářské sdružení České republiky doporučuje kupovat si kapra přímo v sádkách, a již odborně usmrceného. Zákazník tak rybu osvobodí od nutnosti transportu a navíc si ji může vybrat v klidném a čistém prostředí.
Pokud ale nelpí za každou cenu na kaprovi, lze zvolit i jiný druh ryby, která vyrostla v českém prostředí a na vánoční stůl necestovala stovky až tisíce kilometrů.
Vyzkoušet ale můžete i jiné, tradiční a udržitelné pokrmy. Kapr totiž nemá ani zdaleka tak dlouhou historii, jak by se mohlo zdát. Hospodyňky ho začaly podávat až kolem 19. století, do té doby se vařila výrazně skromnější a přesto chutná jídla.
Typickým vánočním jídlem byla a stále je například vinná klobása či pro vegany vhodný houbový kuba. Výhodou kuby, což je směs krup, koření a hub, je jeho sice dlouhá ale přesto jednoduchá příprava. Dalším jídlem, které je s vánočními časy spjato, je pučálka, neboli osmažený naklíčený hrách. Podle chuti je pak možné dodat vajíčko nebo párek či klobásu.
Zažít tak štědrý večer bez stresu a běhání kolem prskající plotny může být příjemnou a velmi milou staronovou tradicí.
Foto: Unsplash