Peklo se otevřelo: začala erupce islandské sopky u Grindaviku. Trhlina má tři kilometry
V posledních týdnech svět sledoval nevyzpytatelné dění na Islandu, kde hrozil výbuch sopky v oblasti města Grindavík. Erupce nastala a ačkoliv její vliv na klima nebude zanedbatelný, nebude ani zničující.
Kristýna Čermáková
19. 12. 2023
V pondělí v noci začala severně od islandského města Grindavik dlouho očekávaná erupce. Výbuchu předcházely týdny zemětřesných rojů. Islandské úřady dokonce musely Grindavik a okolní oblasti evakuovat, protože ve městě vznikaly rozsáhlé trhliny v půdě, ze kterých unikaly sopečné plyny. O situaci jsme podrobněji psali v předchozím článku Praská tam půda pod nohama. Island očekává každým dnem obří sopečnou erupci
Výbuch sopky můžete sledovat v přímém přenosu:
Ačkoliv oblast zažila bezpočet zemětřesení, určit přesný termín výbuchu je pro vědce v podstatě nemožné. Pár hodin před explozí proto došlo k paradoxní situaci, kdy byly znovu otevřeny populární vulkanické lázně Modrá laguna. Ty byly z bezpečnostních důvodů zavřené více než měsíc.
„Experti neustále monitorují situaci a analyzují ji v reálném čase. Momentálně nejsou žádné signály, že by magma mířilo k povrchu,“ uvedl resort v prohlášení ke svému znovuoteření a dodal: „Jsme nadšení, že můžeme opět přivítat hosty u jednoho z divů světa.“ Člověk míní, příroda mění, dalo by se říct. Situace ale dokládá, jak omezené je zatím lidské poznání tak složitého, nebezpečného a fascinujícího jevu, jako je vulkanismus.
Samotný Grindavik nicméně zůstal nadále opuštěný, byť v uplynulých týdnech měli lidé možnost vždy na pár hodin denně navštívit svá obydlí a dokonce byly otevřeny i některé podniky. Takřka čtyři tisíce vysídlených obyvatel ale od té doby mají jen těžko kde bydlet.
„Je to nejhorší možný scénář,“ komentuje Benedikt Ófeigsson, geofyzik z islandského meteorologického úřadu. Erupce přišla velmi krátce po sérii zemětřesení, takže žádný z vědců nečekal tak prudký výbuch. Proud lávy dosahuje rychlosti asi 100 až 200 metrů krychlových za sekundu, což je mnohonásobně více než při předchozích erupcích.
Trhlina, ze které láva vyvěrá, je dlouhá přes tři kilometry a od města Grindavík zatím dostatečně vzdálená. Obyvatelé tak doufají, že jejich domy zůstanou zachovány. Přesto Katrín Jakobsdóttir uvedla, že je vděčná, že bezpečnostní složky nepodcenily přípravu a kolem města a nejdůležitějších budov stihly vybudovat ochranné valy.
Ovlivní výbuch globální klima?
Jak jsme nastínili v předchozím článku, sopečná erupce sama o sobě nemá přílišný vliv na množství oxidu uhličitého v ovzduší. Existují různé studie s různými odhady, problematika sopečných erupcí spočívá v tom, že nelze přesně spočítat, kolik popelu a plynu bylo vypuštěno do vzduchu. I přes velkou šíři možných čísel tun oxidu uhličitého i ty nejpesimističtější scénáře nepočítají s tím, že by sopky uvolnily více než jedno procento skleníkových plynů ročně.
Psali jsme například o výbuchu sopky Pinatubo, která vyvěrala v roce 1991 a je považována za dosud nejsilnější erupci za posledních sto let, s vulkanickým indexem šestého stupně. Podle výzkumníků by ale bylo potřeba přes sedm set takových erupcí v průběhu jednoho roku, aby emise uvolněné z popela překonaly množství oxidu uhličitého vypuštěného lidmi. Na šesté příčce vulkanického indexu leží také například sopky Krakatoa a Santa Marie.
Síla sopečných výbuchů se nedá příliš předvídat. Odhadnout se dá velikost sopky a množství v podzemí ukrytého magmatu, ale nedá se říct, kolik z něj se dostane na povrch. Sopka Pinatuba se svým výbuchem obsadila stupnici vulkanického indexu na šestém bodě, maximum je osm. Sopečných erupcí s indexem osm ale bylo jen několik a všechny před desítkami až stovkami tisíc let, například pověstný Yellowstone, který vybuchl zhruba před 630 tisíci lety.
„Lidská činnost ale uvolňuje množství oxidu uhličitého stejně tomu, jako kdyby sopka Pinatubo vybuchovala dvakrát denně,“ uvádí NASA. Ačkoliv tedy sopečná aktivita přispívá ke znečištění ovzduší, děje se tak po tisíce let a rozhodně plyny, které vulkány vychrlí do vzduchu, nemají co dělat se stoupající křivkou vzrůstajících emisí.
Okamžitý i dlouhodobý dopad na klima
Sedmý bod na stupnici vulkanického indexu pak obsadil ještě jeden větší výbuch v relativně nedávné minulosti, erupce indonéské Tambory v roce 1815, která zabila přibližně sto tisíc lidí a způsobila takzvanou sopečnou zimu. Vychrlila do vzduchu takové množství sopečného popela, který ovlivňoval klima celý následující rok. V Evropě a v Severní Americe se například ochladilo o půl stupně Celsia oproti dlouhodobému průměru. Krátkodobě se v některých oblastech ochladilo až o tři stupně Celsia.
Tambora je považována za zatím největší sopečnou katastrofu v moderní historii. Kromě samotné lávy, která se valila po úbočí a ničila lidská obydlí, zapříčinila obrovské tsunami, sérii zemětřesení a ona sopečná zima měla na svědomí nejspíše tisíce dalších životů vlivem hladomoru a špatné úrody následující sezónu. Přesný dopad se ale spočítat nedá.
Podle vědců z NASA veliké sopečné erupce o úrovni šest a vyšší krátkodobě dokáží ovlivnit zemi tak, že se na rok až dva výrazně změní klima. Popel a další částice různých plynů totiž blokují dopad slunečních paprsků na zemi, což se projeví například i na úrodě v zemědělství, ačkoliv to lidé běžným pohledem nerozpoznají.
„Pro srovnání, důsledky oteplování způsobeného dlouhodobou lidskou činností, především spalováním fosilních paliv, budou přetrvávat tisíciletí,“ komentují vědci z NASA a dodávají, že dopady erupcí velkých sopek jako je třeba Tambora či Pinatuba ovlivní zemi jen na rok až dva.
K okamžitým důsledkům sopečné erupce pak kromě samotných zemětřesení, tsunami nebo škod způsobených lávou patří také popel dopadající na zemi. V roce 1994 například v erupce sopky Tavurvuru pokryla město Rabaul vrstvou popela o výšce 75 centimetrů. Její samotné svahy byly dokonce pokryty až dvěma metry popela.
Ale i jen pár centimetrů popelavého poprašku už má za následek ztráty na průmyslu, omezení lidí skrze leteckou dopravu, zhoršení kvality pitné vody i potravin, přerušení infrastruktury…
Islandská horká půda
Důvodem, proč nejčastěji slyšíme právě o velkých erupcích na Islandu, je střet tektonických desek, ke kterému v oblasti probíhá. Poslední velká erupce proběhla v roce 2010 u sopky Eyjafjallajökull, která se zařadila na šestou příčku v indexu vulkanické aktivity. Erupce přicházela velmi pozvolně, od února seismologové registrovali menší otřesy a praskání půdy, které signalizuje příchod lávy.
Dne 20. března pak erupce začala sérií výbuchů v oblasti sopky v osmikilometrovém okruhu. Prudce zvýšená teplota roztála okolní led, a dříve než začala hora soptit, museli se místní obyvatelé potýkat se záplavami. Až o necelý měsíc později vypukla erupce naplno a vyvrhla sopečný popel do atmosféry, čímž uzavřela letecký vzdušný prostor i tisíc kilometrů daleko.
Ačkoliv byla jihozápadní část Islandu dlouho sopečnou činností spíše opomenuta, v roce 2021 se probudil vulkán Fagradalsfjall, který navíc leží jen třicet kilometrů od hlavního města Reykjavík. Vzbudil velký zájem nejen ze strany vědců, ale také stále častějšího sopečného turismu a k impozantnímu vrcholu se sjížděly davy lidí.
S erupcí stále ještě neustal, aktivně chrlící byl i v letošním červenci. Podle vulkanologa Petra Brože se na rozdíl od sopky Eyjafjallajökull jedná o bezpečný výbuch. Když vybuchne sopka, která nemá v podzemí příliš nahromaděných sopečných plynů a ani se nenachází pod ledovcem, erupci je možné pozorovat i z blízka. Zjednodušeně řečeno, čím natlakovanější sopka, tím větší následek, který je schopný na pár dní zatemnit oblohu a zhoršit ovzduší.
„Láva může téct krátce, anebo poteče déle a v délce několika desítek kilometrů. Avšak je to velmi těžké odhadovat. Některé erupce mohou trvat pár hodin, avšak speciálně v této oblasti mohou trvat také několik měsíců i let,“ uvádí Brož pro Seznam Zprávy.
Nepředvídatelný magmatický tunel
Magmatický tunel v oblasti Grindavíku ale ohrozil více než tři tisíce obyvatel rybářského městečka. V průběhu posledních týdnů aktivita zemětřesení postupně stoupala a o prvním víkendu byli obyvatelé evakuováni. Zpočátku jim byl ještě umožněn vstup zpět do oblasti pro záchranu důležitých dokumentů, majetku či zvířat, ve hned středu ale začala armáda celou oblast uzavírat a pouští jen na individuální žádosti.
Kde přesně magmatický tunel vychrlí lávu na povrch totiž nebylo dlouho jasné. Je patnáct kilometrů dlouhý a podle vědeckých měření oxidu siřičitého v oblasti bylo nejpravděpodobnější místo erupce jen tři kilometry vzdáleno od města. Průběh se ale zatím očekává podobný, jako tomu bylo u sopky Fagradalsfjall. Je dost možné, že výbuch sopky přinejmenším zničí infrastrukturu města, v horším případě zničí některé budovy. Na rozdíl od velké erupce v roce 2010 se ale neočekává mezinárodní přesah katastrofy.
„Výbuch Eyjafjallajökull zahrnoval erupci na ledovcovém povrchu, který roztál a poskytl vodu, díky níž byla erupce explozivnější. Proto ta vysoká erupční oblaka a velmi široký rozptyl popela,“ vysvětloval pro CNN Lionel Wilson, profesor Lancasterské univerzity. Odhaduje se, že výbuch Eyjafjallajökull omezil dva miliony lidí, ať už přerušením letecké dopravy, omezením dodávek elektřiny nebo kvůli samotnému sopečnému popelu v ovzduší.
U erupce v Grindavíku se přílišné následky neočekávají. Zpočátku nicméně armáda začala připravovat i obranné valy kolem místní elektrárny. „Ačkoli je zatím nejisté, zda a kde k erupci dojde, budování obrany stojí za riziko vzhledem k tomu, jak moc je v sázce,“ uvedl ve při počínajícíh známkách erupce Freysteinn Sigmundsson, výzkumník z Islandské univerzity.
Ilustrační foto: Unsplash