Lidé si nechtějí ubírat z pohodlí, pro klima by mohli dělat víc, shodli se experti
Zvládáme třídit odpad a pořizovat šetrnější světla, ale jít za hranici svého komfortu se nám nechce, shodli se hosté v debatě europoslance Luďka Niedermayera. Debatovali o tom, jak českou společnost vzdělávat a kde si vzít příklad.
Kristýna Čermáková
25. 9. 2023
Vyřešit klimatickou krizi není snadné, a najít správnou cestu jak informovat veřejnost je možná ještě těžší. Tak znělo poselství večerní debaty europoslance Luďka Niedermayera, na kterou pozval ekologa profesora Bedřicha Moldána, výzkumnici Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Zuzanu V. Harmáčkovou, experta na inovativní vzdělávání Boba Kartouse a zpěváka Tomáše Kluse. Celou debatu moderovala influencerka Jitka Nováčková.
Hlavní téma debaty znělo „Klima jako úkol“. Podle europoslance Luďka Niedermayera se on sám angažuje ve dvou rovinách, ve kterých s klimatem různě pracuje a snaží se zmírnit dopady světové krize.
„Jednak jako jednotlivec, osobně a jako táta od rodiny. To můžu apelovat na lidi, aby si například kupovali méně věcí, aby méně cestovali. A pak na to nahlížím z pozice politika. Tam mám úkol apelovat například na zavření uhelných elektráren a řešit velké problémy, na které by člověk z pozice jednotlivce nemohl dosáhnout,“ uvedl Niedermayer hned na úvod.
Podle zpěváka a herce Tomáše Kluse je v dnešní době problém, že důležité informace nemají dostatečný dosah a odezvu mezi lidmi. A právě to vnímá jako svůj vlastní úkol z pozice influencera a člověka, o jehož život se zajímají tisíce dalších lidí a sledují jeho činy.
Důležité je informace směřovat tam, kde jsou nejvíce potřeba
„Můj primární úkol je to světlo, které se upírá přímo na mě, otočit na vás,“ vysvětloval svým kolegům v debatě Klus. „Doba, ve které žijeme je totiž nejasná a potřebuje vysvětlení, které přináší vaše práce.“
Klimatická informovanost by podle něj ale neměla cílit především na mladé lidi. Pro ty je již toto téma dostatečně „cool a sexy“. S tím souhlasil i profesor Bedřich Moldán. „Skupinou, na kterou bychom měli směřovat jsou lidé spíše kolem 60 let. Mládež dobře chápe, že klima je velký problém a jsou schopno pochopit, že je to právě na nich a musí něco dělat,“ vysvětloval.
Moldán vnímá jako kritický přístup politiků, kteří by tuto skupinu lidí dokázali adekvátně informovat, kdyby to bylo jejich cílem. Mají přístup k televizi, k médiím, píší své názory veřejně. Ale ke klimatu přistupují přinejlepším jen velmi chladně, přinejhorším vyloženě nepřátelsky.
Bedřich Moldán environmentální politiku dlouhodobě sleduje. Již v roce 1978 založil Ekologickou sekci na Akademii věd, která se svojí kritičností ke stavu ochrany přírody v komunistickém Československu a odbornou úrovní stala nejvýznamnější environmentální organizací v zemi. Následně po revoluci se stal prvním ministrem životního prostředí.
V debatě ale přiznal, že není spokojen se svými dosavadními politickými výsledky a názorový vývoj společnosti směrem ke klimatu v dnešní době považuje za výrazně lepší. Není si ale jist, zda to stačí.
Třídit odpad zvládneme, ubírat si ale z pohodlí už ne
Moldán dále kritizoval, že lidé jsou schopni si kvůli klimatu změnit návyky, které jim neuberou na pohodlí, jako je například třídění odpadu či zhasínání světel, ale když jde o hlubší omezení, jako například jezdit méně autem, česká společnost už tak dobré výsledky nevykazuje.
Stejný názor sdílela i výzkumnice Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Zuzana V. Harmáčková. „Jako společnost máme tendenci chránit si pohodlí. Abychom něco změnili, musíme udělat lidem klimatické volby pohodlnější. Proto je důležité apelovat na politiky, ať budují například vhodnou infrastrukturu,“ vysvětlovala.
Skvělým příkladem jsou podle ní třeba cyklověže, které stojí jen zanedbatelný poplatek, a cestující si může uschovat kolo včetně veškerého příslušenství na celý den a dál pokračovat městskou hromadnou dopravou. Podporovat tento přístup a ukázat lidem, že to může být také pohodlné, je podle ní lepší strategie, než kvůli přebytku aut ve městě budovat naopak další parkoviště.
Jako společnost snadno podléháme dezinformacím
Podle Boba Kartouse je problém, že téma klimatu má schopnost vysoce rozdělovat společnost a pojem Green Deal je prakticky červeným hadrem. Kartous se věnuje dezinformační scéně, sbírá různé konspirace, které se pohybují v klimatické obci a snaží se přijít na to, jak je vyvrátit.
Jednou z posledních dezinformací bylo třeba referendum proti větrným turbínám v Josefově, kde vyhráli místní obyvatelé a výstavbě větrníků zabránili. Byli přitom z velké části ovlivnění jakousi čínskou nevěrohodnou studií, že větrné turbíny ohrožují lidské zdraví.
Právě skutečnost, že česká společnost podléhá snadno dezinformacím, je jedním z důsledků chyb ve vzdělávání. „Stále se nám nedaří aktualizovat obsah školství a zlepšit přístup ke studentům. Ale podařilo se nám alespoň vymýtit to, že by děti měly jít pracovat především do montoven a být jen levnou pracovní sílou,“ uvedl Kartous.
Finský vzor komunitní společnosti
Hosté debaty se shodli, že velkým problémem české společnosti je její složitá historie, jistá odtažitost lidí v důvěře institucím a strach z tlaku a zákazů. Harmáčková dodala, že v případě klimatu existuje mnoho studií, které se věnují tomu, jak nastolit pozitivní scénáře budoucnosti.
„Pozitivní scénáře budoucnosti jsou ale pro český národ kontroverzní, protože obvykle skloňují komunitní řešení. To má úspěšný ohlas třeba ve Skandinávii, ale u nás jsme na tento pojem alergičtí i kvůli naší historii,“ vysvětlovala. Právě na vzory z Finska hosté v debatě několikrát poukazovali.
Kartous vysvětloval, že i averze proti populistům je mezi mladou a uvědomělou společností typická. Populismus přitom podle něj nemusí být nutně špatný. Například právě ve Finsku měla populistická strana prakticky nejlepší výsledky ve volbách a přitom měla naplněný program tématy, která jsou u nás negativně přijímána, jako je podpora elektroaut, klimatu i pomoc Ukrajině.
Moderátorka Jitka Nováčková má s Finskem také několikaleté zkušenosti. Vysvětlila, že jejich přístup je tak uvědomělý, že je snadné do společnosti zapadnout, pokud se člověk chce chovat šetrněji k přírodě.
Když chce například člověk v České republice omezit maso a jíst více rostlinnou stravu, v restauracích má na výběr maximálně smažený sýr. Ve Finsku přitom bylo samozřejmé, že vždy část menu pouze rostlinnou, a žít tak udržitelně i zdravě je snadné a motivující.
Jsme příliš konzumní společnost
Dalším tématem debaty byla problematika konzumní společnosti. „Čeština je krásný jazyk. Máme slovo nakupovat. Neboli dávat na kupu,“ okomentoval Tomáš Klus a přiznal se, že on sám má se zbytečným nakupováním velké potíže.
Dal si proto v lednu předsevzetí, že si nekoupí vůbec nic, kromě základních životních potřeb jako jsou jídlo či hygiena. „Teď už je to devátý měsíc a je to hrozné. Je to hrozný návyk,“ dodal.
Opačný přístup k životu uvedl Bedřich Moldán. „Já už toho potřebuji jen velice málo. Nepotřebuji příliš šatů, mám jedno auto, které je velice staré, jednoduchý jídelníček, děti dospělé a soběstačné. Pro mě osobně je to dnes jednoduché, ale i dříve jsem byl zastáncem motta, že je dobré umět vyjít s málem,“ vysvětlil.
Co je šetrné a ekologické, je mnohdy i drahé, zaznívalo na debatě i z publika. A je to také jedním z důvodů, proč je pro spoustu lidí nepohodlné, chovat se udržitelně. Podle hostů je to ale otázka poptávky a zájmu,. I elektromobilita byla dříve finančně nereálná, nyní je však dostupná.
Moldán uvedl, že to navíc ne vždy musí být levné, aby si to získalo popularitu. „Zajímavý fenomén nám ukázal třeba Elon Musk. Tesla byla drahá, ale právě proto měla na začátku úspěch. Takže bych neřekl, že je otázka ceny jednoznačná.“
Přes to všechno se hosté shodli, že se vývoj názoru společnosti na klima vyvíjí stále k lepšímu. Je ale třeba nestrašit tím, co vše hrozí, ale naopak podporovat a ukazovat cesty, jak žít jinak a lépe.
Foto: Kristýna Čermáková