Už i chudý Tádžikistán přechází na elektromobilitu. Od října zakáže dovoz starých fosilních ojetin
Od prvního října zakáže Tádžikistán dovoz aut starších deseti let. Jedna z nejchudších zemí světa se totiž překvapivě zaměřila na elektromobilitu.
Kristýna Čermáková
13. 9. 2023
Podle tiskové zprávy velvyslanectví Taškentu tadžikistánské úřady zakážou od 1. října na dovoz ojetin starších deseti let. Záměrem je podle místních úřadů omlazení vozového parku, zkvalitnění služeb, snížení množství odpadu a zvýšení bezpečnosti na silnicích a ochrany životního prostředí.
Vliv na to má především spolupráce s čínskými automobilkami, které v středoasijské zemi staví své továrny. A Čína lobuje za omezení dovozu automobilů ze zahraničí především proto, že obyvatelům Tádžikistánu nezbývá nic jiného, než nakupovat auta u nich.
Celkově tádžikistánské úřady zakázaly dovážet jakékoliv nákladní automobily a dále osobní automobily vyrobené před rokem 2013. Jejich dovoz doposud pocházel především z evropských zemí. Spolupráce s Čínou je pro zemi ekonomicky prospěšná a pro Čínu výhodná.
Kapacita vznikající automobilové společnosti, o které obě země podepsaly smlouvu letos v srpnu, bude sice „jen 1500“ elektromobilů, může jít jen o malý začátek. Devadesát procent surovin (například lithium, nikl a stříbro) na výrobu elektromobilů bude totiž pocházet z Tádžikistánu.
Špatná kvalita silnic i málo rozvinutá hromadná doprava
„Je však nutné brát v potaz, že Tádžikistán je jedna z nejchudších zemí Euroasijského kontinentu, rozhodně nejchudší země Střední Asie. Proto je i tak tento výkon a vůbec zájem se tímto směrem vydat obdivuhodný,“ komentuje posun od starých spalovacích motorů k elektromobilitě ekonomická diplomatka Nikola Hrušková z velvyslanectví v Taškentu.
Jak uvádí tisková zpráva, silniční doprava v Tádžikistánu je lídrem v osobní i nákladní dopravě bez ohledu na špatnou kvalitu silnic a složitost terénu. Přes 93 procent území totiž zaujímají hory. Letecká či železniční doprava navíc prakticky není rozvinutá.
Místním obyvatelům tak nezbývá, než na veškerý dálkový pohyb využívat automobily. Podle statistik z roku 2022 silniční dopravu využívá přes 97 procent pasažérů. I proto je dalším záměrem tádžikistánské vlády rozšíření nízkoemisní hromadné dopravy. Energii totiž může čerpat přímo z vlastních obnovitelných zdrojů.
Přísné programy, které omezí dovoz starých aut, jsou v zemi podle Hruškové reálné především kvůli politickému režimu. „Jelikož se jedná zemi se silně autoritářským režimem, takové reakce tu nejsou běžné, proto ani toto nevyvolalo žádné reakce ve společnosti, nebo se o nich nehovoří,“ vysvětlila poklidné přijetí omezení ze strany občanů Hrušková.
„V České republice není v tuto chvíli zájem veřejnosti ani politické reprezentace na tak radikální opatření. Úspěch (a velkým přínosem pro ovzduší a životní prostředí) by bylo, kdybychom alespoň omezili dovoz nejstarších ojetin, třeba formou finanční zátěže. Máme velmi dlouho neaktualizovanou ‚ekologickou daň‘, která se neplatí za dovážená auta s Euro 3 a novější (tedy auta až 22 let stará), a pro starší vozy je tato daň poměrně nízká a velmi dlouho se nezměnily absolutní částky,“ uvedl pro Obnovitelně.cz Petr Knap, odborník společnosti EY pro automobilový sektor.
Elektromobilita ve státě s přebytky obnovitelných zdrojů
Všechny razantní a přísné programy vychází z politiky prezidenta Emomaliho Rachmona na období 2022 až 2026. „Jedná se o koncepční dokument, v rámci kterého se nabízí řada příležitostí pro zapojení českých firem, jelikož tádžická vláda plánuje poskytnout velké výhody a úlevy firmám, které se v tomto sektoru na tádžickém trhu plánují angažovat,“ popisuje velvyslanectví Taškentu.
Země oplývá velkými přebytky energetické energie, 98 procent z nich pochází z vodních elektráren. Převedením veškeré mobility na nízkoemisní si země slibuje nezávislost na ropě a cenovou dostupnost dopravy pro větší procento obyvatel. Líbivé plány ale nabourává realita. Obyvatelé jsou chudí a vozový park zastaralý.
„Od roku 2021 bylo do Tádžikistánu dovezeno více než 1600 automobilů na elektrický, hybridní či alternativní pohon. Čistě elektromobilů je v zemi zaregistrováno asi jen 120, což dělá podíl elektromobility v zemi zatím velmi nízký – asi jen 0,03 procent ze všech aut,“ vysvětlila pro Obnovitelně.cz Hrušková.
„Pokud bude státní program na podporu elektromobility realizován v plném objemu, tak jak předpokládá vláda Tádžikistánu, v roce 2028 by se podíl elektromobilů měl zvýšit asi 10 až 15krát,“ doplňuje. Čísla sice znějí velkolepě, ale vzhledem ke skutečnosti, jak malý je to místní bezemisní trh, reálně se podíl zvýší na asi půl procenta.
Infrastruktura a zdroje jsou zásadní
Aktivně se do této iniciativy zapojilo hlavní město Dušanbe, kde soukromá společnost „Jak Taxi“ za podpory vedení města objednala dodávku prvních 20 elektromobilů pro taxislužbu. Objednávky dalších vozů se připravují. Jedná se o automobily dvou značek vyrobené v Číně „Volkswagen e-Lavida“ a „BYD e2“.
V této souvislosti Čína plánuje také postavit fabriku na výrobu elektromobilů přímo v Tádžikistánu, odkud by ekologickými vozy mohla zásobovat celý trh Střední Asie. Zároveň bude v rámci tohoto projektu pod názvem „Eko-město“ instalováno prvních 10 nabíjecích stanic v Dušanbe a následně další na klíčových silničních trasách.
Že podíl elektromobility ovlivňují podmínky dovozu, vnímá i Česká republika. „V rámci Evropské unie máme poměrně už tak ambiciózní trajektorii danou rokem 2035 a postupnými milníky. Její další urychlení by nadále zvýšilo podíl vozů dovážených z Číny (vyráběných často za výrazně měkčích ESG podmínek) a rychleji decimovalo největší evropský průmysl,“ říká Knap.
Podle něj ani tuzemsko není připraveno na velkou akceleraci elektromobility. Chybí dobíjecí infrastruktura, zdroje energií i dostatečná životní úroveň spotřebitelů.
„Nesmíme ale zapomínat, že jsme (společně s Evropou) velmi závislí – také naše životní úroveň – na evropském automobilovém průmyslu. Měli bychom proto u dalších „zpřísňujících opatření“ jako jsou třeba diskutovaná Euro 7 brát v potaz, jaké dopady to má na tak komplexní průmysl, který je navíc největším investorem do vědy a výzkumu v EU,“ uzavírá Knap.
Potenciál vodní energetiky i pro české firmy
Pokud se ale vrátíme na samý začátek, pro rozvoj tohoto odvětví je klíčová elektřina, Tádžikistán je v její produkci soběstačný, dokonce ji i exportuje do sousedních zemí, ale i tento sektor má své problémy a limity. Jak již bylo řečeno, 98 procent elektrické energie v Tádžikistánu se vyrábí ve vodních elektrárnách a potenciál výroby je mnohem vyšší než je aktuální realita.
„Celkový objem vodních zdrojů Tádžikistánu se odhaduje na 527 miliard kilowatthodin, z toho je technicky možné využít asi 202 miliard kilowatthodin, přičemž přibližně 172 miliard kilowatthodin má zároveň ekonomicky smysluplné využití a je vhodné pro výstavbu vodních elektráren,“ uvedla Nikola Hrušková v tiskové zprávě.
Po celé zemi jsou desítky zastaralých vodních elektráren, které čekají na modernizaci a rekonstrukci, i nadále probíhá výstavba Rogunské vodní elektrárny, což by mohly být zajímavé příležitosti pro české firmy v tomto oboru.
Energetika byla jedním z diskutovaných témat nedávno proběhlého zasedání česko-tádžické Stálé meziresortní pracovní skupiny pro hospodářskou a průmyslovou spolupráci, kterému v Dušanbe na české straně předsedal ministr průmyslu a obchodu ČR Josef Síkela. S odkazem na tuto platformu je tak možné představit tádžickým partnerům nabídku českých firem, které projeví o spolupráci zájem.
Text: Kristýna Čermáková, tisková zpráva
Foto: Pixabay