Z jaderné energie se v Česku stalo náboženství. Přitom je drahá a s klimatem nepomůže, říká expert
Jaderné lobby tvoří zjednodušené, zavádějící a často nepravdivé informace, vysvětluje v rozhovoru pro Obnovitelně.cz odborník přes jadernou energetiku Jan Haverkamp.
Kristýna Čermáková
19. 7. 2023
Haverkamp vysvětluje, jaké ideologické a politické tlaky působí na společnost i jaká je pozice České republiky vůči zbytku Evropy. Za náhlou a negativní změnu expert považuje aktuální obrat Evropy k jaderné energetice.
Věnoval se tomu proto ve své právě zveřejněné studii, kde se zaměřil na důvody, které vedly ke zvýšené pozornosti k jádru a zkoumal, proč má jaderné lobby ve světě tak velkou sílu. Jan Haverkamp je odborníkem na jadernou energii ve Světové informační službě pro energetiku (WISE). V České republice žil 21 let a tuzemské politické i energetické prostředí dobře zná.
Jaké je klíčové zjištění vaší studie?
Zjistil jsem, že na úrovni Evropské unie a zvláště u testovaného Holandska netvoří jadernou lobby jen jedna skupina lidí. Na úrovni Evropské unie její posun prosazuje především skupina, kterou jeden zasvěcenec nazval „Macron a jeho dvanáct učedníků“. Tedy třináct členských států, které z různých důvodů ideologicky prosazují jadernou energetiku.
Záměrně říkám „ideologicky“, protože odůvodnění jejich tlaků nejsou racionální vzhledem k obrovským nákladům za jadernou energii a jejímu pomalému zavádění do chodu ve srovnání s reálnými alternativami, a vzhledem k jejich zjevnému odmítání souvisejících rizik, jako jsou havárie, jaderný odpad nebo šíření radiace.
Všude ve světě se jaderný průmysl nachází v hluboké krizi. Ale na úrovni Evropské unie žije z lobbingu, spokojeně se nabíjí energií a stále je předmětem debat a plánování. A to především prostřednictvím svého lobbistického zastání ze strany Nucleareurope (bývalý Foratom, obchodní sdružení pro evropskou průmyslovou jadernou energetiku, pozn. redakce) a více než stovky oddaných jaderných lobbistů a dalších stovek lobbistických elit v Bruselu.
Hlavní hnací silou návratu jaderné energetiky do veřejné debaty v Bruselu je skutečnost, že francouzský jaderný gigant EdF fakticky zkrachoval a prezident Macron se snaží obnovit jeho pozici posunem vpřed v tom jediném, co EdF umí: v jaderné energetice.
A jak si v jaderném lobby stojí jednotlivé země Evropy?
Na národní úrovni vidíme, že v zemích, jako je Švédsko, Dánsko, Německo, Belgie a Nizozemsko, je nový zjednodušený jaderný narativ prosazován částečně pomocí grassroots (odspodu, z komunit běžných občanů, pozn. redakce), částečně astroturfingovým hnutím (řízeným ze strany průmyslu).Tedy lidmi, převážně spíše marketéry, kteří prosazují argumenty jako například že je jaderná energie levná, bezpečná a že „bez jaderné energie nemůžeme zachránit klima“, což jsou všechno spíše argumentační fauly a nepravdy.
Tento narativ převzaly populistické proudy v tradičně konzervativnějších a klimaticky skeptičtějších politických stranách, aby jednak odvrátily pozornost od naléhavých opatření v oblasti klimatu a pak aby potlačily to, co považují za levicově antikorporátní postoje.
Právě takové politické strany pak určují směr lobbingu na celostátní úrovni. Jaderný průmysl úplně prapůvodně vstoupil do hry spíše v roli podpůrného hráče na trhu s energetikou. A najednou je překvapený nečekaným nárůstem pozornosti upřeným právě k jaderné energii.
Pozapomenutý fosilní průmysl v Evropě se mezitím jen směje, protože si je více než dobře vědom toho, že vším tím lobbováním za jádro získává více času pro sebe. Tlak na jádro a nejistota kolem toho způsobují, že se naléhavá opatření v oblasti klimatu opožďují a odkládají a fosilní průmysl se tak drží na trhu déle než by měl navzdory oteplujícímu se klimatu.
Fosilní společnosti vědí, že dokud nebude v provozu další nová jaderná elektrárna – a to od rozhodnutí o výstavbě navíc potrvá dalších třeba 15 let, než bude funkční – mohou pokračovat dále s prodáváním uhlí i plynu. A navíc existuje velká šance, že když se jaderná společnost dostane do finančních či technických problémů, výstavba se okamžitě pozastaví. Nemluvě o jaderné havárii kdekoliv na planetě.
A důležitá poznámka na závěr, existuje velmi silný lobbistický tlak na jadernou energetiku, který je založen na zjednodušených sděleních, nikoli na faktech. A že realističtější kritický přístup proti této vlně propagandy těžko obstojí, protože realita je komplexní a není to něco, co by se dalo snadno znázornit v bodech a prezentacích.
Ve své studii zmiňujete, že samostatnou kapitolou je přístup mladé generace, která nemá špatné zkušenosti s nukleárními katastrofami jako byla Fukušima nebo Černobyl. Jak jadernou lobby vnímají mladí?
Vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí sbírá informace prostřednictvím sociálních sítích, kde se používá rétorika snadné argumentace v bodech, situace je špatná. Jaderná lobby vědomě udržuje mladé lidi v nevědomosti o komplexních skutečnostech, které se za jadernou energií skrývají.
Například, že je extrémně drahá, že v boji proti klimatickým změnám toho moc nepřinese a že přináší stálá rizika, která jsou kvalitativně jiná než rizika, která přinášejí rozumné alternativy, jako jsou obnovitelné zdroje energie v kombinaci s dynamickou sítí s bateriovým ukládáním, efektivním využíváním a řízením poptávky.
Jak si podle vás v současné době vede Česká republika ve srovnání se zbytkem Evropy?
Špatně. Česká republika kvůli jaderné energetice zcela zastavila rozvoj svého obrovského potenciálu pro stoprocentně obnovitelný a udržitelný energetický systém. Jaderná energie se v České republice stala národním politickým náboženstvím.
Na rozdíl od zemí jako je třeba Švédsko nebo Holandsko je české národní jaderné náboženství totiž především zájmem starších generací a klimaskeptiků. Naději lze hledat v českých klimatických hnutích, kde jaderná energie zřejmě nehraje tak výraznou a kontroverzní roli jako mezi často klimaskeptickými politiky.
Kdybych to měl zjednodušit, klimatická hnutí si uvědomují, že jaderná energie hraje v klimatických opatřeních jen okrajovou roli a v naléhavých klimatických opatřeních žádnou.
Na českých technických vysokých školách se o kritické stránce jaderné energetiky přemýšlí jen málo. Mnozí studenti technických oborů jsou navíc ve víře v jadernou energetiku vychováváni podobně jako kněží na křesťanském semináři s tím rozdílem, že teologické fakulty své studenty vybízejí k rozhovorům i s lidmi s jinými názory. Čeští studenti technických oborů jsou od kritického myšlení drženi stranou.
Když to shrnu, Česká republika stojí před obrovskou výzvou, protože k jaderné energetice stále bez rozmyslu a nekriticky vzhlíží. A teprve až stát zjistí, že neufinancuje Dukovany 5 nebo malé reaktory (SMR), pak teprve začne dohánět ztracený čas a urychlovat vývoj udržitelných technologií.
Jaký postoj k jaderné energetice by podle vás měla Evropa nastolit?
Zařadit ji tam, kam patří. Mezi pomalu mizející technologie z minulosti. Jaderná energetika je příliš pomalá, příliš drahá, příliš okrajová, než aby měla větší význam.
Brusel, tedy Evropská komise, většina lidí z Evropského parlamentu a především evropské členské státy by se měly vrátit k faktům. A fakta jednoznačně svědčí o tom, že by se na technologii jaderné energie nemělo vynakládat příliš času nebo zdrojů.
Foto: Unsplash