Niedermayer: Česko nesmí v energetice zaspat, jinak hrozí zdražení elektřiny
Česko není připravené na změny v energetice, píše ve svém komentáři europoslanec Luděk Niedermayer (TOP09).
Redakce Obnovitelně.cz
12. 6. 2023
Náš stát docela často podceňuje přípravu na události, které jistě přijdou. Smutným příkladem je právě probíhající krize kolem středních škol, která bolestivě dopadne na tisíce dětí (a asi naše zemi připraví o mnoho dobře vzdělaných lidí). Přitom fakt, že se před 15 lety (i díky politice státu) narodilo víc dětí než obvykle, nemůže být překvapením snad pro nikoho.
Takové „neočekávané“ události čekají i naši energetiku a bojím se, že jsme na to „stejně dobře“ připraveni. Za vysoce pravděpodobné přitom považuji třeba následující jevy, které naši energetiku zřejmě dosti „rozhodí“, a je proto nutné s nimi počítat:
Uhlí v háji
V době vzniku tohoto textu je cena dodávky elektřiny (base load, ČR, GE) pro rok 2026 pod 100 euro za MWh, ceny na roky další (GE) jsou ještě nižší (rok 2027 dokonce 86 euro). Emisní povolenka stojí necelých 85 euro. Protože je obvykle u uhelných elektráren potřeba zhruba jedna povolenka na jednu MWh, je jasné, že za dnešních cen se elektřina „ve velkém“ z uhlí vyrábět nedá. Z našich kapacit na výrobu elektřiny z uhlí ve výši přes 8 GW tak zbude v provozu jen malá část (zřejmě na uhlí fungující teplárny a elektrárny využívané na systémové služby). Je to dobře pro klima i životní prostředí, ale naší zemi bude chybět „výkon“. To by nás učinilo silně závislé na dovozu. Nemusí to být problém, ale jistou zdrojovou adekvátnost – tedy schopnost elektřinu vyrobit – bychom mít měli.
Posuďte ale sami, jak reálné je v naší zemi, během jednotek let, postavit několik větších plynových elektráren – a bez nich se k potřebnému výkonu při těchto cenách nedostaneme (možnost „dotovat“ uhelné elektrárny ze strany státu je nejen eticky pochybná, ale zřejmě by tvrdě narazila na pravidla státní pomoci v EU). Takže, již dnes bylo pozdě nastartovat mechanismy, které dostatečnou kapacitu k nahrazení uhelných zdrojů zajistí.
Zato se sluncem si nevíme rady
Je paradoxem, že již letos na jaře došlo k tomu, že si naše síť neuměla poradit s výrobou fotovoltaických elektráren (i když šlo asi hlavně o chybu odhadu obchodníků). Paradox je to zejména proto, že naše kapacita FVE je v porovnání s většinou zemí EU nízká (data electricitymap uvádí u nás kolem 2GW v Maďarsku 4, Polsko má přes 12 a Německo 69 GW).
Překvapení ale není na místě. Kvůli úspěchu uhelné lobby (zřejmě) je pojem bateriového úložiště v síti, která by část nadvýroby odečerpala, pojmem neznámým. Stejně tak nepracujeme s řízením poptávky. Dokonce náš systém HDO (dálkové spínání některých spotřebičů) údajně neumožňuje spuštění „mimo plán“ ani v případě vysoké výroby elektřiny vedoucí k potřebě odpojení zdrojů (kdyby zvýšení potřeby samozřejmě pomohlo). Levnou, bezemisní elektřinu tak „házíme do stoupy“. A k tomu znejisťujeme ty, co by do její výroby chtěli investovat.
Problém s uplatněním pouhých 2 GW instalovaného výkonu (zhruba čtvrtina obvyklého letního odběru) není nic proti tomu, kdyby byla instalovaná jen část dnes k připojení povolených projektů – ty dosahují kapacity 8x vyšším. Co to s naší energetikou, ve které v létě skoro polovinu elektřiny poskytují „nevypnutelné“ jaderné zdroje, udělá? To si lze snadno představit. Změny, a dokonce ani jejich strategie, bohužel nejsou snad ani na papíře (a navíc si někteří politici myslí, že podíl jaderné energie je třeba zvýšit).
Větrníky „nejdou“
Jak zásadní je doplnit fotovoltaické elektrárny větrníky, ukazuje prostá fyzika a zkušenosti mnoha zemí. Větrníky velmi dobře doplňují právě výrobu FVE a jejich levná elektřina umožní, aby drahé špičkové zdroje, které musí vyrábět proud s vysokými variabilními náklady, když počasí „nefunguje“, byly provozovány co nejkratší dobu. Tím pak bude zajištěna nízká cena elektřiny.
U nás to ale „nejde“. Diskuse se sice posunula od léta trvajícího argumentu, že u nás „nefouká“ (což není pravda), k tomu, že „to lidé nechtějí“ (i když levnou elektřinu chtějí). Faktický stav to ale nemění. Nově prý navíc zaznívá argument, že větrník je nepřekonatelný problém pro radary (objevil jsem nedávno starší studii, sponzorovanou MPO, která toto vyvrací). Tomuto našemu typickému „ono to nejde“ zatím stát přihlíží a zřejmě dále přihlížet hodlá. I když s dost nákladnými důsledky.
A proto bude elektřina drahá
Může to mít velmi vážný důsledek. Nedostatek levných zdrojů elektřiny a vhodných úložišť, spolu s omezenou kapacitou propojení se zeměmi, kde levné zdroje jsou, by mohlo logicky vést ke stavu, kdy elektřina pro naše firmy a občany bude citelně dražší než v sousedním Německu (podle něj se dnes ceny vyvíjí). To by byl velký průšvih, část naší konkurenceschopnosti totiž stojí na tom, že umíme vyrobit „to co Němci“, ale s nižšími náklady. To bude s dražší energií leckde dál nemožné - tedy bez toho, aniž by firmy ušetřily třeba na mzdách. Vyhlídka na nižší životní úroveň, kterou dražší energie všem přinese, není příliš lákavá, že?
Může k tomu dojít jednoduše proto, že německý mix zdrojů, kterému jsme se léta vysmívali, prostě bude elektřinu vyrábět levněji a naše propojení nebude tak silné, abychom tamní levnou elektřinu dovezli v potřebném rozsahu.
Pokud je to hrozba reálná, existují naštěstí cesty, jak proti ní bojovat. První z nich je rychle podporovat vznik podobně levného energo mixu. Do něj nám chybí nejen více FVE (ty asi postavíme) a baterií (ještě jsme s tím ani nezačali a leckdo dělá vše možné pro to, aby se to ani nijak rychle nestalo). Hlavně ale potřebujeme zmíněné větrníky. I tak, díky horším podmínkám hlavně pro vítr (nemáme pobřeží), by tyto naše zdroje byly o něco dražší. To lze akceptovat nebo se snažit to kompenzovat částečně větší podporou, na kterou máme naštěstí EU fondy. Přesto se ale i při doplnění nutných investic, může stát dražší elektřina realitou.
Druhou cestou je budovat rychle větší propojení našich elektro soustav (prakticky propojení do „levného“ Německa). Ani tuto cestu nicméně v dostatečné míře zatím neplánujeme. Naopak, v naší energetice je velké téma „soběstačnost“, což je koncept vedoucí zcela jiným směrem. Pokud teď začneme, je otázka, jak rychle nám to půjde. Navíc riziko, že třeba Německo začne mezi tím více používat své přebytky na výrobu vodíku (ačkoliv to není moc efektivní), což tamní přebytek elektřiny sníží, přitom od výhradního spoléhání se na tuto cestu trochu odrazuje.
Co z toho vyvozuji?
Pokud budeme pokračovat v pasivním přihlížení vývoji, jehož důsledky lze poměrně snadno dohlédnout, tak se nejprve můžeme dostat do situace velké a systematické závislosti na dovozu – přestože to není nutné, pokud bychom začali budovat, třeba přes kapacitní platby, plynové zdroje. Zároveň se dobereme k „letnímu“ nadbytku elektřiny ze slunce, který povede k plýtvání a neefektivitě investic. Bude nám také zcela zásadně chybět potřebná elektřina z větru, a i díky tomu si za ni budeme proti naší „referenční ekonomice“ připlácet. Tím pak prodražíme růst naší ekonomiky.
Zjevně nám tato dobře rozpoznatelná hrozba nebrání v tom, abychom za středobod naší energetiky stále považovali přípravu stavby jednoho velkého jaderného bloku, a to za nějakých 15 let (ne-li více) a za neznámou cenu. Navíc navzdory tomu, že to všechny výše zmíněné problémy vůbec neřeší. Nebrání nám dokonce, ani v upínání se ke snům o stavbě až desítky malých jaderných bloků, jejichž první pokusné výstavby se ale zatím ani nerozeběhly. Jediným zástupcem této dle mnohých přelomové technologie je zatím malý blok na ruské lodi Akademik Lomonosov. Navíc toho logicky není moc známo ani o jejich ekonomice a povolovacím režimu.
Těžko říct, zda zmařené šance na dobré vzdělání pro mnoho dětí v tomto i dalších letech bolí (a stojí) víc než zbytečné chyby naší země v energetice. Ale takovéto chyby stále znovu a znovu opakovat, bez schopnosti se poučit, si opravdu nemůžeme dovolit. Věřím proto, že start renesance naší energetiky, na který máme z EU dostatek peněz, stejně tak jako další urgentně potřebné změny v naší zemi, jsou snad již na dohled.
Autor: Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP09
Foto: Tým Luďka Niedermayera