Záchranné stanice volají o pomoc. Nemají dost peněz na péči o zraněná zvířata

Každý rok se záchranné stanice postarají o desítky tisíc poraněných zvířat včetně vzácných druhů. Jejich práce je ale z větší části závislá na darech a dotacích od veřejnosti.

Pavel Baroch

20. 1. 2023

Teď se ale síť záchranných stanic dostala do krizové situace. V poslední vánoční sbírce se sešlo přibližně o třetinu méně finančních darů než před rokem. Proto se provozovatelé rozhodli prodloužit vánoční kampaň Ježíšek pro zvířata až do konce ledna. A doufají, že seženou dostatek peněz na svůj provoz.

„Počet soukromých dárců podporujících ohrožená zvířata se každoročně mírně zvyšuje, průměrná výše daru v naší vánoční sbírce ale v roce 2022 poklesla o třicet procent,“ uvedl Petr Stýblo, koordinátor Národní sítě záchranných stanic z Českého svazu ochránců přírody.

Statistiky podle něj sice ukazují, že stále více lidí si uvědomuje potřebu chránit přírodu, současně ale na domácnosti působí nelehká ekonomická situace způsobená razantním zdražováním.

Generálním partnerem Národní sítě záchranných stanic je společnost Billa. Provoz stanic letos vedle Ministerstva životního prostředí podpořilo i Ministerstvo zemědělství. I tak si větší část prostředků musí záchranné stanice, které až na výjimky provozují neziskové organizace, obstarat samy. Péče o handicapovaná zvířata vyjde každý rok na desítky milionů korun.



„Vedle pomoci zvířatům také inspirujeme lidi k tomu, aby se ke krajině, přírodě a živočichům chovali s úctou,“ zdůraznil Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

Dva miliony nestačí

Do začátku letošního roku se podle Petra Stýbla vybraly ve vánoční kampani Ježíšek pro zvířata necelé dva miliony korun, což ale na dofinancování péče o zraněná zvířata nestačí.

„Stát přispívá na činnost záchranných stanic pro zvířata přibližně z jedné třetiny, takže většinu peněz si musí stanice samy sehnat od dárců,“ řekl Petr Stýblo z Národní sítě záchranných stanic.

Odborníci včetně stovek dobrovolníků se starají o divoká zvířata na 34 místech po celé republice a snaží se je připravit na návrat zpátky do přírody. Dárce si podle Stýbla může vybrat příspěvek pro konkrétní zvířata – třeba poštolky, sýkorky, ježky či vydry. Anebo může přispět plošně na všechna zvířata.

K dárcům, kteří pomáhají záchranným stanicím, patří firmy i některé obce a města, na jejichž území stanice působí. To ale stále nestačí.

„Milionové částky na krmiva, veterinární péči i samotný provoz záchranných stanic musíme každoročně získat od soukromých dárců,“ konstatovala Alena Konvalinová, vedoucí záchranné stanice ve Vlašimi. Petr Stýblo připomněl, že ohroženým zvířatům je možno pomáhat i celoročně pomocí sbírky Zvíře v nouzi.

Některá zvířata se kvůli těžkým poškozením nemohou do přírody vrátit hned a vyžadují dlouhodobou a finančně nákladnou péči záchranných stanic. Mezi nimi je například i vzácná orlice Elizabet, která pochází z východního Maďarska. Při svém putování po Moravě ale narazila do elektrických drátů. Zranění bylo tak vážné, že o zlomené křídlo nakonec přišla, aby přežila.

Kolik vám vydělají solární panely a jak rychle je můžete mít na střeše vašeho domu?

Nyní žije v záchranné stanici v jihomoravském Rajhradě na Břeclavsku, kde ji mohou zájemci navštívit. Ochránci loni na podzim naplánovali, že jí najdou vhodného partnera, a při troše štěstí se dočkají mláďat. Ta by pak mohla být vypuštěna do volné přírody a posílit tak kriticky ohroženou populaci orla královského ve střední Evropě.

Rekordní ochranářský rok

Na chodu záchranných stanic se nedobrá finanční situace podepsala už v uplynulém roce, který byl rekordní. Zatímco v roce 2020 dostalo pomoc 27 642 divokých zvířat, o rok později to bylo už 31 184 (plus téměř 1,8 tisíc zdivočelých holubů) a vloni už zhruba 35 tisíc.

„Počet přijatých zraněných zvířat nám ve stanici každoročně roste. Nejčastěji jde o ptáky, ale také o ježky, veverky, srny, zajíce a netopýry. Mezi nejvzácnější pacienty patří orel mořský, sokol stěhovavý nebo dudek chocholatý,“ konstatoval záchranář Luboš Vaněk ze stanice v Huslíku u Poděbrad.

Mnohé stanice musely vzhledem k ohromnému nárůstu práce omezit svoji běžnou činnost. Někde například záchranáři nevyjížděli ke každému nahlášenému zvířeti a žádali nálezce, aby zvíře, pokud je to jen trochu možné, do stanice dopravil sám.

Jiné stanice zase přestaly vyjíždět ke zraněné lovné zvěři a nechávaly péči o ně místním myslivcům. Někde dokonce museli omezit i kvalitu péče o zvířata, což znamená, že ne každému poraněnému zvířeti se dostalo veterinární péče – zejména pokud jde o nákladné zákroky a jejich výsledek je nejistý.

Podle záchranných stanic je to kvůli tomu, že vedle většího počtu zvířat, o která se starají, vzrostly ceny pohonných hmot, energií nebo krmení. Ale nepřibylo peněz, které jsou pro kvalitní péči o zraněná zvířata zapotřebí.

„Objem dotací od státu a krajů sice v uplynulém roce nepoklesl, ale pro udržení kvalitní péče o zvířata to je málo. Vloni sice stoupl počet dárců, kteří stanice prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi podporují, ale průměrná výše daru klesla. Celkový objem peněz vybraných od veřejnosti se tak snížil,“ připomněl znovu Petr Stýblo, koordinátor Národní sítě záchranných stanic z Českého svazu ochránců přírody.

Autor: Pavel Baroch

Úvodní foto: Záchranná stanice Vrchlabí