Bez podpory veřejnosti se klimatická krize vymkne kontrole, říká oceněná polární bioložka Šabacká

V poslední době je jednou z nejviditelnějších odborníků, kteří na konkrétních faktech upozorňují na hrozbu globálního oteplování. Polární bioložka Marie Šabacká z Centra polární ekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se nyní stala v pořadí čtvrtou držitelkou Ceny za komunikaci změny klimatu, kterou uděluje pražská kancelář OSN a Učená společnost České republiky.

Pavel Baroch

6. 12. 2022

„Pokud nechceme, aby se klimatická krize vymkla kontrole, čeká nás v nejbližších letech odklon od fosilních paliv a s tím spojená transformace a modernizace energetiky, průmyslu i dopravy. Bez souhlasu nebo alespoň pochopení veřejnosti to nepůjde. Proto je tak důležité, aby ve veřejném prostoru zaznívaly pravdivé informace, a to nejen o děsivé ceně za neřešení klimatické krize, ale také o příležitostech, které nám transformace na čistší, obnovitelné zdroje může přinést,“ řekla Šabacká při přebírání ceny.

Vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, doktorandské studium v oboru Ekologie a Environmentální studia absolvovala na Montana State University ve Spojených státech. Poté se přesunula na postdoktorandskou pozici do British Antarctic Survey v Cambridge ve Velké Británii, kde studovala vliv klimatických změn na společenstva sněhu a ledu v Antarktidě. Ostatně do polárních oblastí, které vlivem sílícího oteplování procházejí rychlejšími a dramatičtějšími změnami než jiné části světa, jezdí pravidelně dodnes.

„Předkládá veřejnosti důležité zprávy o stavu a proměnách kryosféry s důrazem na souvislosti s dalšími ekosystémy. Poznatky o změně klimatu dokáže přiblížit srozumitelně a poutavě na základě vlastní zkušenosti a osobního příběhu s mírou naléhavosti, která tématu náleží,“ uvádí se ve zdůvodnění prestižního ocenění. Připomíná se v něm také to, že Šabacká je častým hostem respektovaných televizních pořadů, vystupuje v podcastech nebo na přednáškách. O změně klimatu informuje rovněž na svém twitterovém účtu, kde má už více než 10 tisíc sledovatelů.

Úbytek ledovců nejen v Alpách

Před časem například v rozhovoru pro časopis Neovlivní varovala před tím, že je podle různých modelů velmi pravděpodobné, že do roku 2050 bude minimálně jednou Arktický oceán v létě téměř bez ledu. „Pokud by se Země oteplila o více než dva stupně Celsia, je možné takový jev očekávat poměrně často. Pokud se nám podaří zakonzervovat teplotu výrazně pod dvěma stupni, mohl by to být jev, který se stává třeba jen dvakrát za století,“ řekla Šabacká.

Někdo sice nepokládá za vážný problém, že v severních oblastech nebo na Kilimandžáru nebude v budoucnu ledovec, ale dotkne se to například i českých lyžařů, kteří jezdí za svým koníčkem do Alp. „Měli by vědět, že většina ledovců do poloviny století, tedy za zhruba třicet let, zmizí. Obecně se to týká asi poloviny horských ledovců na celém světě. Roztávající velké ledové plochy například v Grónsku nebo Antarktidě stále více přispívají ke zvedání mořské hladiny,“ uvedla Šabacká.

Do roku 2100 tak podle ní může být ohroženo nemálo přímořských oblastí – nejen tím, že budou zaplavené, ale může se jim třeba dostat do zásobáren pitné vody. „My, co žijeme ve střední Evropě, máme relativní výhodu, že nás to přímo neohrožuje. Ale to, co se děje na druhém konci světa, nás i tak ovlivňuje a zasahuje. Může se dát do pohybu ohromný počet migrantů, kteří zamíří právě do relativně bezpečných regionů,“ upozornila bioložka.

Připomněla také to, že úbytek arktického ledu, kterého je od začátku satelitního sledování v roce 1978 už o polovinu méně, má vliv i na počasí ve střední Evropě. „Například prudkými vpády opravdu mrazivého vzduchu v zimních měsících, což se už děje v Severní Americe, ale také v Evropě,“ poznamenala Marie Šabacká.

Vysvětlila, že mezi Arktidou a nižšími zeměpisnými šířkami existuje bariéra ze studeného a teplého vzduchu. „Jak se Arktida otepluje – mimochodem se to v průměru děje dvakrát až třikrát rychleji než ve zbytku světa, někde dokonce i čtyřikrát rychleji –, rozdíly se zmenšují. Znamená to, že ochranná bariéra přestává fungovat, takže se může mrazivý vzduch ze severu dostávat na jih,“ řekla.

Zpochybňovaná vědecká fakta

Podle Marie Šabacké je klimatická krize jednou z největších výzev současnosti. „Je potřeba, abychom se semkli a spolupracovali při hledání řešení. Přesto je veřejný prostor dál plný fám a mýtů, které zpochybňují i základní vědecká fakta.

Střešní solární elektrárna může přinést úsporu i 30 tisíc korun za rok. Vyplatí se i vám?

Kvůli špatné a nedostatečné komunikaci je společnost na tématu rozhádaná a rozdělená na lidi, kteří jsou frustrovaní, že děláme pro její zastavení málo, a ty, kteří jsou frustrovaní, že se tomuto podle nich vymyšlenému problému věnuje vůbec nějaká pozornost. Ztrácíme drahocenný čas,“ konstatovala bioložka, podle níž není možné klima ochránit právě bez souhlasu nebo aspoň pochopení veřejnosti.

Cílem Ceny za komunikaci změny klimatu je přitom „přispívat k osvětě a kultivaci spolehlivé, věcné a na současném poznání založené diskusi o jedné z nejvážnějších hrozeb světa“. Chce rovněž propojovat názorové rozdíly a podporovat diskusi mezi různými obory. „Mám radost z toho, jak přibývá odborníků, kteří dokážou změnu klimatu a aspekty s ní spojené přesvědčivě a srozumitelně komunikovat s veřejností. I když to samozřejmě dělá výběr laureáta či laureátky ceny rok od roku těžší, to je ale dobrý problém,“ poznamenal Pavel Jungwirth z Učené společnosti ČR.

Michal Broža z pražské kanceláře OSN uvedl, že změna klimatu zaujala v posledních dvou letech i v Česku nepřehlédnutelné místo ve veřejné diskusi. „Její komplexnost vyžaduje srozumitelnou a na vědeckém poznání založenou komunikaci. Tímto oceněním ji chceme podporovat a pomáhat rozvíjet,“ uvedl. Podle Hany Müllerové z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR je komunikace vědeckých poznatků vůči veřejnosti i vůči tvůrcům politik a zákonodárcům naprosto klíčová.

Vedle polární bioložky Marie Šabacké udělili organizátoři cenu za celoživotní přínos genetikovi a molekulárnímu epidemiologovi Radimu Šrámovi, který zemřel na konci listopadu ve věku třiaosmdesát let. Šrám byl dlouholetým předsedou Komise pro životní prostředí Akademie věd, zabýval se vlivem znečištěného prostředí na lidské zdraví. V minulých ročnících získali ocenění klimatolog Radim Tolasz, Ondráš Přibyla se svým týmem Fakta o klimatu, klimatolog Miroslav Trnka a za celoživotní přínos také ekolog Bedřich Moldan.

Autor: Pavel Baroch

Úvodní foto: UN