Konec lyžování v Česku? Vlekaři kvůli změnám klimatu sázejí na letní turismus a investují do zasněžování

Ondřej Hudec | 5. 12. 2022

Konec lyžování v Česku? Vlekaři kvůli změnám klimatu sázejí na letní turismus a investují do zasněžování

S příchodem zimy se naplno rozjíždějí také lyžařská střediska, která se po dvou letech těší na sezónu neovlivněnou pandemií koronaviru. Vlekaře ale čekají další výzvy, které na rozdíl od pandemie jen tak neskončí.

Právě zimní lyžování je jedním z oborů, které klimatická změna zasáhne ze všech nejvíce. Aktuální klimatické scénáře naznačují (a lidé to ostatně mohou sami pozorovat každý rok), že zimy budou rok od roku teplejší. To bude mít silný vliv i na horské oblasti, kde se lyžařské areály vyskytují.

Turismus jako takový je ostatně silně spojený s přírodním prostředím. Klimatická změna tak přináší i nové otázky, a to především o směřování tohoto odvětví v budoucnu.

Přežijí jen velké areály ve vyšších polohách

Podle zjištění německých a italských vědců se do budoucna jeví jako pravděpodobné, že si konkurenceschopnost udrží velké skiareály ve vyšších nadmořských výškách, které budou schopny účinně implementovat adaptační strategie a které budou mít dostatečné množství finančních prostředků na provoz sněžných děl. Lokality, které konkurenceschopné nebudou, se budou muset soustředit na jiné alternativy, díky kterým by opět přilákaly turisty.

Toto řešení může být však pro některé regiony riskantní, jelikož nabourají několikaletou tradici, a navíc nová adaptace si bude vyžadovat vyšší investice. Problém však není jen v tom, že klimatická změna činí ze sjezdového lyžování do budoucna nestabilní aktivitu, ale také otevírá otázku, jaký vliv mají samotné sjezdovky na klima a okolní ekosystémy.

„Travní směsi, použitelné při rekultivaci sjezdových tratí v Krkonošském národním parku, na trhu neexistují. Často se tak používají travní druhy pocházející z jiných klimatických podmínek, které genofond flóry Krkonoš narušují,“ zmiňuje například v článku Poroučet sněhu časopis Sedmá generace. Mezi další problémy pak řadí nevhodné mulčování v podobě chlévské mrvy, letitého kompostu či dřevní štěpky nebo fragmentarizaci lesních ekosystémů, které mají následně menší ekologickou stabilitu.

Problém se zasněžováním

Z hlediska klimatické změny je však nejzásadnějším problémem užití vody, které se používá zejména na zasněžování při vyšších teplotách. Lyžařské areály často berou vodu z místních vodních toků, kde pak přirozeně chybí. Podle pořadu Nedej se jeden hektar plochy sjezdovky spotřebuje jeden milion litrů vody, což například jen v Krkonoších znamená přibližně 500 milionů litrů vody.

Vlekaři hledají nové příležitosti i v letní turistice.
Foto: Pixabay

Technický sníh navíc má oproti přirozenému odlišné fyzikální vlastnosti. Má vyšší hustotu a neizoluje tak dobře jako sníh přirozený, tudíž půda pod ním promrzá. Sice umožňuje prodlužovat lyžařskou sezónu, ale také zkracuje vegetační dobu mnoha rostlin. Kromě toho dochází i ke změně ve složení půdy, což snižuje vitalitu některých rostlinných druhů natolik, že začnou ustupovat. To může ve svém důsledku přispívat k erozi půdy.

Zapojte se do boje s klimatickou změnou a ještě ušetřete za vytápění. Tepelné čerpadlo přinese pohodu i velké úspory rodinného rozpočtu

„Z logiky věci si všichni účastníci tohoto řetězce klimatickou změnu uvědomují, protože se přímo dotýká jejich podnikání a zejména jejich života na horách. O zásadních změnách a negativních dopadech na zimní střediska v souvislosti s klimatickou změnou se hovořilo již před mnoha lety, například ve studii OECD. Mnohé z předpovídaných dopadů se nepotvrdily. Je to jednak tím, že přesnější charakteristiku vlivu globálního oteplování neumíme stanovit, a také zejména tím, že horská střediska se díky zlepšeným technologiím, šetrnějším přístupům, investicím a dalším aktivitám dokázala s dopady vyrovnat,“ uvádí pro Obnovitelně.cz Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek ČR.

Cestu vidíme v šetrnějších technologiích, říká šéf asociace

„Nikdo rozhodně nepopírá existenci problému klimatické změny, ale cestu vnímáme spíše směrem k šetrnějším a efektivnějším technologiím a rozumné udržitelnosti, například se nebudují další zimní střediska. Návrhy typu, aby provozovatelé zimní aktivity již nyní raději omezili, nebo dokonce uzavřeli, jsou vnímány jako věc, na kterou má sice každý nárok, ale odpovědnost by bylo dobré nechat na samotných aktérech, protože oni sami nesou největší riziko,“ myslí si Knot.

Jako příklad adaptace na nové podmínky uvádí zvyšující se nabídku služeb pro letní pobyty. Letní návštěvnost podle Knotta v lyžařských střediscích stoupá o zhruba tři až pět procent ročně. Zároveň dodává ekonomický aspekt tohoto odvětví. V Česku je podle jeho údajů okolo 150 větších horských středisek, která mají přes 600 kilometrů sjezdovek a ročně přepraví přes 6,5 milionů lyžařů. Z toho více než 80 procent jsou návštěvníci z České republiky.

„Horský turismus v Česku zaměstnává zhruba 44 tisíc lidí, téměř o polovinu více než Škoda Auto nebo ČEZ, přispívá 13 miliardami korun do veřejných rozpočtů, pomáhá k fungování pohraničních a venkovských horských oblastí,“ pokračuje Knot ve výčtu pozitiv jeho oboru s tím, že nezná nikoho, kdo by uvažoval o ukončení své činnosti.

„Vývoj pro další období je velmi obtížné odhadovat, troufám si říci, že větší vliv bude mít současná ekonomická situace, ale nelze vyloučit i výkyv počasí, který pro místa bez technického zasněžování bude znamenat nepřekonatelný ekonomický problém,“ snaží se odhadnout, jak se bude jeho obor dále vyvíjet.

Vliv samotného umělého zasněžování podle něj také není tak dramatický. „Používáme raději termín technické zasněžování, protože „umělé“ evokuje přidávání něčeho nepřirozeného, ale technické zasněžování není nic jiného než jen voda a vzduch, žádná chemie se nepoužívá. Tématem se zabýváme již mnoho let a vycházíme nejen z vlastních zkušeností a měření, ale i z poznatků vědeckých studií či analýz odborníků,“ dodává Knot.

Voda na svahu nestačí

Z výzkumů prý vyplývá, že pokud vlekaři dodržují vydaná vvodoprávní povolení na odběr, tak technické zasněžování nemá významný negativní vliv na živočichy, rostliny nebo vodní podmínky. „Navíc z hlediska odběrů vody se jedná o naprosto zanedbatelnou veličinu, pro technické zasněžování se odčerpá 0,2 procenta celkového množství odebraných vod, totéž platí o rozloze sjezdových tratí,“ uvádí šéf asociace horských středisek.

Střešní solární elektrárna může přinést úsporu i 30 tisíc korun za rok. Vyplatí se i vám?

Technické zasněžování vede podle něj dokonce k zadržování vody v krajině. „Na čas se z vodoteče rozprostře do krajiny a pozdrží a na jaře zase odteče zpět. Rozhodně není lepší, abychom vodu v korytě (mnohdy silně regulovaném) nechali co nejrychleji odtéct do Hamburku,“ myslí si.

Jedním z řešení je podle něj také budování akumulačních nádrží na zasněžování. Nádrž se naplní v době přebytku vody v tocích a následně umožní využít aktuální příznivé klimatické podmínky (mráz), čímž se až sedminásobně zvýší efektivita zasněžování, a dojde tak ke snížení celkové spotřeby elektrické energie až o 60 procent.

Podle některých ochranářů však není pravda, že by odčerpaná voda z místních toků v krajině nechyběla. „Opticky to vypadá dobře, že voda neodteče, ale my ji potřebujeme ve vodotoči, ne ve formě ledu na stráni,“ uvedl pro server Ekonews Jiří Malík ze spolku Živá voda. Malík zároveň vysvětlil, že při nižším průtoku vzrůstá koncentrace škodlivin.

„Narušuje se tím hydrologický režim, ledové krystaly z umělého zasněžování drží na svazích dlouho, celý profil se ochladí a květena, která se tam dříve vyskytovala, už nemá šanci,“ dodal ekolog.

Autor: Ondřej Hudec

Foto: Pixabay