Auta na vodík, respektive vodíkové palivové články, jsou na českých silnicích velkou raritou a nějakou dobu ještě nejspíš budou. Postupně ale přibývají šťastlivci, kterým se podařilo elektromobilem s palivovým článkem zažít jízdu po Česku, a postupně sdílejí své zážitky.

Svezení tímto netradičním autem si už vyzkoušeli jednatel firmy Phoenix Contact Martin Lahoda a jeho kolega a dlouholetý uživatel elektromobilu Petr Beneš. Zapůjčeným Hyundai Nexo absolvovali cestu z Prahy do Ostravy a zpět.

Trasa byla dlouhá skoro 750 kilometrů. Cestou tam posádka jela po dálnici, zpět do Prahy se vraceli po okreskách a překonali i hřebeny Jeseníků či Orlických hor. Díky tomu otestovali jak vlastnosti vodíkového auta v dálničních rychlostech, tak i dynamiku v kopcovitém terénu. Hyundai Nexo má nádrže na vodík o objemu 156,6 litrů. Při maximálním natlakování na 700 barů se do nich vejde 6,33 kilogramu vodíku.

Z auta uniká jen čistá voda.
Foto: Autonabíječka

Z nádrží jde vodík do palivového článku, který z něj vyrobí elektřinu pro napájení elektromotoru o výkonu 120 kilowattů a s maximálním točivým momentem 395 Nm. Kvůli rekuperaci při brzdění a rozjezd před naběhnutím palivového článku má vůz i trakční baterii o kapacitě 1,56 kilowatthodin. Vůz váží 1900 kilogramů.

„Vodíkové auto není nic jiného, než elektromobil, který si elektřinu vyrábí na palubě v palivovém článku s pomocí vodíku v nádržích. Je to vůz poháněný elektromotorem, takže není slyšet, má celkem dobrou dynamiku,“ vysvětluje Petr Beneš. Určitý problém podle něj představuje vyšší hmotnost vozu. Jde o bytelné SUV, ve kterém má posádka dostatek místa a pohodlí. Ale váží skoro dvě tuny. „Takže se víc ‚zadýchává‘ ve vyšších rychlostech, kde nemá takovou dynamiku jako elektromobily,“ dodává Beneš.

Martin Lahoda (vlevo) a Petr Beneš (vpravo) s vodíkovým Hyundai Nexo.
Foto: Autonabíječka

Tankování jako u benziňáku

První část cesty vedla po dálnici z Prahy přes Brno a Olomouc do Ostravy. Při jízdě kolem 130 kilometrů v hodině vůz ukazoval průměrnou spotřebu 1,3 kilogramu na 100 kilometrů. Do Ostravy posádka dojela se zbývajícím tlakem v nádržích 180 barů. V areálu společnosti Vítkovice je plnicí stanice, kterou cestující využili. Natlakování na 450 barů zabralo jen několik minut.

Zbývající doplnění na tlak 665 barů, tedy 95 procent kapacity, zabralo asi 40 minut. Ostravská plnička je ale stále v pilotním provozu, v budoucnu by plnění vodíku mělo být rychlejší. V západních zemích je podle Beneše i natlakování na plných 700 barů otázkou několika minut. V tom mají auta na vodík oproti bateriovým elektromobilům, navzdory rozvíjející se síti rychlonabíječek, stále nespornou výhodu. Navíc natankování uživatel zvládne sám.

Tankování na plničce v areálu Vítkovice a.s.
Foto: Autonabíječka

„Hodně lidí říká, že mají strach, aby auto nevybouchlo. 700 barů je obrovský tlak,“ vysvětluje Petr Beneš, ale obratem dodává, že strach je neopodstatněný. „Je nesmysl se toho bát. Nádrže jsou dimenzované na mnohem vyšší tlaky a podléhají přísným zkouškám.“

Do Prahy přes hřebeny

Na zpáteční cestu, podle navigace dlouhou 370 kilometrů, posádka vyjížděla s odhadovaným dojezdem 467 kilometrů. Aby auto otestovali na okresních silnicích a v prudkém stoupání, zvolili trasu přes vrchol Skřítek, Šumperk, Červenovodské sedlo, Vamberk a Holice, kde se napojili na dálnici D11 do Prahy. Celkem posádka ve vodíkovém autě nastoupala přes čtyři tisíce metrů. Při jízdě do kopce spotřeba vodíku odpovídala zhruba úrovni na dálnici, cestou z kopce pak činila pouhých 0,4 kilogramu na 100 kilometrů. Do cíle vůz dorazil se zbývajícím dojezdem 111 kilometrů.

Výškový profil trasy.
Foto: Autonabíječka.cz

„V rychlostech nad 110 kilometrů už auto nebylo tak hbité jako elektromobil,“ srovnává Petr Beneš dojmy z vodíkového auta s běžným elektromobilem. „Když v elektromobilu ve 110 kilometrech v hodině sešlápnu plyn, tak vystřelím, kdežto u vodíkového auta dosáhnete spíš pozvolného rozjezdu. Na druhou stranu, kdy to člověk využije? Jsem klidný řidič, takže mi dynamika zase až tolik nechyběla. Nexo je pohodlné tiché auto, dojezd 580 kilometrů byl naprosto dostačující, po okreskách bychom dojeli ještě dál. Vůz mi perfektně sedl,“ dodává Petr Beneš. Daň za vyšší hmotnost vozu kvůli pohodlí a prostoru tak nemusí být pro běžné řidiče zase až tak vysoká.

Na druhou stranu, větší rozměry vozu souvisejí také s tím, že v autě musí být dostatek prostoru pro tlakové láhve. Podle Petra Beneše tak není jisté, zda bude vodík vhodnou alternativou právě v osobní dopravě. „Větší smysl to podle mě dává v nákladní dopravě, protože v nákladních autech máte víc místa na nádrže s vodíkem. Tím pádem kvůli snaze o vyšší dojezd nemusíte palivo tlakovat na tak vysoké hodnoty. Kdežto v osobním autě musíte s místem šetřit, nechcete mít plný kufr zacpaný láhvemi s vodíkem,“ uzavírá Petr Beneš.

Druhý cestující ve vodíkovém autě Martin Lahoda vidí použití vodíku i jako úložiště přebytečné energie z obnovitelných zdrojů. V současné době sice není přebytek energie, avšak v budoucnu se díky rozvoji obnovitelných zdrojů nabízí akumulace do vodíku jako jedna z alternativ. Je třeba být připravený na budoucnost.

Vodíková mobilita je v Česku stále ještě v plenkách. Zmíněná ostravská plnicí stanice dnes představuje jedinou veřejně přístupnou plnicí stanici na vodík v České republice, byť do konce roku by jich ještě pár mělo přibýt. Vodík je navíc stále poměrně drahý. Kilogram paliva vyjde na západních plničkách na necelých 13 eur. 750kilometrová cesta z Prahy do Ostravy a zpět by tak vyšla na něco přes tři tisíce korun. Cestující by tak zaplatili více než čtyři koruny za ujetý kilometr.

Původní článek o cestě vodíkovým elektromobilem Hyundai Nexo najdete na serveru Autonabíječka.cz.

Autor: Ondřej Novák

Foto: Autonabíječka