Doutnající problém skládek: proč se Česko urputně brání recyklaci?

Doutnající problém skládek: proč se Česko urputně brání recyklaci?

08. května 2019

Obrovské dopady na životní prostředí, kilometry daleko viditelný černý kouř, toxické zplodiny, enormní ekonomické náklady, znečištění podzemních vod a zemědělské půdy, staré ekologické zátěže a s nimi související miliardové náklady placené ze státní pokladny. To jsou negativní dopady každodenních požárů skládek odpadů v Česku. Se skládkami bychom mohli skoncovat již do roku 2024, jenže aktuálně hrozí, že se na ně bude vozit odpad až do roku 2030. Institut cirkulární ekonomiky analyzuje, proč chybí české vládě ambicioznější přístup v odpadech

V loňském roce bylo na skládkách ohlášeno 1 238 požárů. Z toho hasiči evidují celkem 528 případů na řízených (legálních) skládkách, na ty nelegální připadá 711 událostí. Rok 2018 patří navíc k rekordním: počet případů, kdy museli hasiči vyrazit na skládku kvůli ohni, byl v průměru o 30 % vyšší než v předchozích letech. Na vině je i horko a extrémní sucho, za takových podmínek je vznícení skládek mnohem větším rizikem. Navíc při hoření dochází ke snižování objemu uloženého odpadu, což skládkařům nahrává – kapacita skládek se tak totiž opět uvolňuje.

Institut cirkulární ekonomiky odhaduje, že denní náklady za zásah hasičského sboru na skládce se pohybují mezi půl milionem až jedním milionem korun. Navíc se při hašení spotřebuje nemalé množství vody. Například koncem srpna 2017 hořela skládka na Mostecku čtyři dny. Její uhašení si vyžádalo téměř 13 milionů litrů vody. Dalším negativním faktem je dopad na životní prostředí. Do ovzduší se dostává množství toxických plynů a biologických, resp. chemických látek. Jiným rizikem je samotná hasební voda, která stéká do kanalizačních vpustí nebo přilehlých vodních zdrojů. 

Prevence vzniku odpadu, ale hlavně skutečná recyklace 

Na skládkách končí řada cenných materiálů, které by při lepším managementu nemusely být vůbec vyhozené bez dalšího využití. Ministerstvo plánuje představit slevy na poplatky pro řádně třídící obce. Ovšem Institut cirkulární ekonomiky upozorňuje, že zatím není jasné, jak bude zvýhodnění pro obce fungovat a zda reálně povede ke snížení množství odpadů, které končí zbytečně na skládkách. „Obce, které například kompostují odpady v domácích kompostérech, by měly mít možnost toto jednání zohlednit při procesu získání slevy,“ říká Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky. Institut současně usiluje o zavedení opatření, která podpoří reálnou recyklaci odpadů, a tím je zejména podpora zeleného zadávání veřejných zakázek, které zohlední produkty vyrobené z recyklátů. 

U komunálních odpadů bude potřeba docílit v roce 2035 minimálně 65% míry recyklace. Dnes se recykluje jen asi třetina a navíc se za recyklaci považuje prosté třídění. To se však mění, nově bude za recyklaci považován materiál, který skutečně vstupuje do recyklačních zařízení. U plastů tak Českou republiku čeká velká výzva, neboť se dnes v průměru polovina obsahu žlutých nádob na plasty odváží na skládky nebo k energetickému využití. „S koncem skládkování se rozjede recyklační průmysl a suroviny budou mít konečně reálnou hodnotu. Navíc na tom vydělají přímo obce, které namísto odložení odpadu na skládku jej budou moci zpeněžit. Odpady se přemění na zdroje a skládky přestanou být tikající bombou v naší krajině a přírodě,“ doplňuje Soňa Jonášová. 

Institut cirkulární ekonomiky současně upozorňuje, že je třeba se zaměřit i na zlepšení třídění odpadů přímo v domácnostech. Pomoci mohou systémy door-to-door, tedy pytlový sběr přímo z domácností, anebo nastavení poplatků dle reálné míry produkce odpadů. Podobné motivační systémy fungují v mnoha obcích v Česku a přinášejí konkrétní výsledky. Ty se navíc promítají v příjmových stránkách obecního rozpočtu, neboť obec může s vytříděnou komoditou obchodovat. Recyklační průmysl tak získá kvalitnější vstupy a podaří se zvýšit množství znovuvyužitelného materiálu. „Dnes hojně připravované diskutované dotřiďování směsných komunálních odpadů není správná cesta, neboť jeho výsledek není považován za recyklaci. Jedná se jen o proces třídění pomocí síta, kdy část putuje do spalovny a zbytek se stabilizuje a využívá k rekultivaci skládek, jinými slovy se opět skládkuje,“ komentuje současnou praxi Soňa Jonášová. 

Buďme ambicióznější!

Evropské státy se dohodly, že do roku 2035 sníží množství odpadů, které končí na skládkách, na pouhou desetinu. V Česku platí termín konce skládkování k roku 2024. Aktuálně probíhá změna odpadové legislativy právě v důsledku evropských impulsů a objevily se snahy prodloužit možnost skládkování až na rok 2030. Institut cirkulární ekonomiky však upozorňuje, že pokud bychom dál skládkovali dnešním tempem až do roku 2035, tak dojde k naplnění všech skládkovacích kapacit a Česká republika bude muset na vlastní náklady budovat skládky nové. Přitom Česko minou dostupná řešení v oblasti recyklace odpadů, která představují ekonomickou příležitost.

 Zdroj: TZ Incien, foto Pixabay