Skrytý účet pálení uhlí a ropy na našem zdraví. Proč může přechod k čistým technologiím vydělat násobně víc, než stojí

Nová rozsáhlá studie Programu OSN pro životní prostředí se pokouší právě tento přehlížený účet vyčíslit. A dochází k výsledku, který stojí za pozornost i v české debatě o nákladech dekarbonizace: omezení spalování fosilních paliv a dalších zdrojů znečištění nemusí být pro ekonomiku čistým nákladem. Naopak. Přínosy mohou investované prostředky několikanásobně převýšit.

UNEP propojuje klimatickou politiku s něčím, co se v diskusi o energetice někdy ztrácí: se znečištěním ovzduší. Oba problémy totiž mají z velké části společný původ. Spalujeme uhlí, ropu nebo zemní plyn, získáme energii, ale současně produkujeme skleníkové plyny a látky poškozující lidské zdraví. Znečištění ovzduší podle UNEP přispívá globálně přibližně k sedmi milionům předčasných úmrtí za rok.

Cena energie nekončí na faktuře

Tady se ukazuje problém běžného pohledu na cenu energie. Faktura za elektřinu nebo plyn neobsahuje všechno.

Pokud znečištěné ovzduší zvýší počet kardiovaskulárních či respiračních onemocnění, část nákladů skončí ve zdravotním systému. Když lidé kvůli nemocem nepracují nebo zemřou předčasně, projeví se to v produktivitě ekonomiky. A ke zdravotnímu účtu se přidávají klimatické škody: nižší pracovní výkon při vlnách veder, dopady na zemědělství, škody způsobené povodněmi nebo jinými extrémy či rostoucí výdaje na adaptaci.

UNEP proto neporovnává pouze investiční cenu čistých technologií s cenou fosilních zdrojů. Pokouší se zachytit širší hospodářský efekt.

Výsledek je výrazný. Balík 25 opatření má podle modelu přinášet tržní ekonomické přínosy kolem 1,2 bilionu dolarů ročně už v roce 2035 a 2,4 bilionu v roce 2050. Pokud se započítají i širší přínosy pro zdraví a kvalitu života, dostáváme se na zhruba 7 bilionů dolarů ročně v roce 2035 a 13 bilionů v roce 2050.

Přečtěte si: Čína překlopila energetické dějiny. Soláry už výkonem překonaly uhlí

Celkový poměr přínosů a nákladů vychází při zahrnutí tržních i netržních dopadů přibližně 15 ku jedné. UNEP navíc odhaduje vnitřní výnosové procento celého balíku kolem 60 %. Zdravotní přínosy jsou podle modelu tak vysoké, že během prvního desetiletí překonají celé náklady na zavádění sledovaných opatření.

Neznamená to samozřejmě, že každá fotovoltaika nebo každé tepelné čerpadlo přinese patnáctinásobnou finanční návratnost svému majiteli. Studie hodnotí celospolečenské přínosy: veřejné zdraví, produktivitu, škody na majetku a další externality. Právě ty ale při politickém rozhodování často zůstávají mimo záběr.

Energetika stojí v centru změny

Mezi 25 zkoumanými opatřeními má energetika mimořádně důležitou roli. UNEP počítá s přechodem výroby elektřiny k větrným, solárním a vodním zdrojům, vyšší energetickou účinností průmyslu a budov, elektrifikací a omezením emisí metanu z fosilního sektoru.

Podstatné přitom je, že nejde pouze o nahrazení jedné elektrárny jinou. Proměna jednoho sektoru může zlepšovat ekonomiku dalších technologií.

Právě tomu se věnuje další práce vědců z University of Exeter, S-Curve Economics a Světové banky. Jejich model sleduje elektroenergetiku, vytápění budov, osobní automobily a nákladní dopravu v 71 zemích a regionech. Tyto čtyři oblasti dohromady představují podle autorů přibližně 61 procent emisí oxidu uhličitého spojených s energetikou a průmyslem. Jde zatím o preprint, výsledky je tedy vhodné chápat jako modelovou studii, nikoliv definitivní předpověď.

Její hlavní myšlenka je ale velmi zajímavá: čisté technologie se nevyvíjejí odděleně.

Více elektromobilů znamená větší výrobu baterií, více zkušeností a další pokles jejich ceny. Levnější baterie pomáhají nejen automobilům, ale i elektrizační soustavě. Baterie z elektromobilů mohou po skončení první části své životnosti najít uplatnění ve stacionární akumulaci. Chytré nabíjení a vehicle-to-grid mohou naopak pomoci vyrovnávat výrobu větrných a solárních elektráren. A levnější čistá elektřina zlepšuje ekonomiku tepelných čerpadel i elektromobility.

Vzniká tím to, čemu autoři říkají positive tipping cascade – pozitivní kaskáda bodů zlomu. Bod, od kterého už ekonomika táhne sama.

Bodem zlomu autoři rozumějí okamžik, kdy se čistá technologie stane ekonomicky výhodnější než její fosilní alternativa. Od tohoto momentu už její rozvoj nemusí být poháněn jen regulací či podporou. Začne jej stále více táhnout samotná ekonomika.

U výroby elektřiny podle autorů první takový bod již ve velké části světa nastal: nové solární a větrné zdroje jsou během své životnosti levnější než nové uhelné nebo plynové elektrárny. Otázkou proto stále častěji není, zda jsou samotné panely či turbíny konkurenceschopné, ale jak rychle dokážeme přizpůsobit sítě, povolování, akumulaci a flexibilitu.

Model zároveň ukazuje, jak významný může být společný postup napříč sektory. Kombinace silných opatření v energetice, vytápění a dopravě může v řadě zemí posunout ekonomický bod zlomu jednotlivých technologií o dva, čtyři nebo šest let a v některých případech ještě výrazněji. U osobních elektromobilů může být globální bod cenové parity posunut o více než tři roky.

Autoři označují za zvlášť silné „super-leverage points“ například ukončování uhelné energetiky a přechod automobilového trhu k bezemisním vozům. Uhlí je zajímavé právě svým přesahem: jeho rychlejší nahrazování čistou elektřinou může v některých zemích posunout bod zlomu také u vytápění a elektrických nákladních vozidel až o několik let. Pro Evropu je klíčem propojit jednotlivé části skládačky

Přínosy trojnásobně převyšují náklady

UNEP počítá pro EU, státy EFTA a Spojené království s poměrem celkových přínosů k nákladům klimatických a čistovzdušných opatření přibližně  3:1. Je to méně než v některých rozvojových regionech, protože Evropa již řadu levných opatření proti znečištění zavedla. Přesto jde o velmi pozitivní ekonomickou bilanci.

Druhá studie vysvětluje jeden z mechanismů, proč mohou další přínosy vznikat. Evropa nemusí řešit zvlášť obnovitelnou energetiku, zvlášť elektromobily a zvlášť vytápění. Naopak: největší efekt může přinést jejich propojení.

To má velmi praktické důsledky. Větrné a solární elektrárny potřebují flexibilitu. Elektrická auta a tepelná čerpadla představují novou spotřebu, ale při chytrém řízení také právě flexibilitu. Baterie snižují potřebu omezovat výrobu OZE. Zateplené domy snižují spotřebu tepla, zvyšují účinnost tepelných čerpadel a mohou díky své tepelné setrvačnosti fungovat jako určitá forma akumulace. Autoři proto upozorňují také na význam chytrých tarifů, demand response, přenosových sítí, dobíjecí infrastruktury a dlouhodobé akumulace.

Zároveň přidávají jedno důležité varování. Pokud je elektřina ve vztahu k plynu příliš drahá, může to elektrifikaci vytápění brzdit. Jako konkrétní příklad studie uvádí Spojené království, kde bez změny současného cenového poměru model nepředpokládá dosažení nákladové parity tepelných čerpadel a plynových kotlů.

To je důležitá poznámka i pro evropskou energetickou politiku. Nestačí postavit čisté zdroje. Je potřeba vytvořit systém, který umožní jejich levnou elektřinu co nejefektivněji dostat do dopravy, vytápění a průmyslu.

Tip: Vláda mluví o ochraně krajiny, v rozpočtu pro ni ale nechala nulu

A co Česko? Pro Českou republiku je to možná nejdůležitější závěr obou studií. Máme tendenci debatovat o energetické transformaci po jednotlivých technologiích: kolik bude stát větrník, kolik fotovoltaika, kolik baterie, zda se vyplatí tepelné čerpadlo nebo elektromobil. Jenže moderní energetika funguje jako systém.

Více domácí větrné a solární energie může snížit závislost na fosilních palivech. Baterie a flexibilita umožní efektivněji využít jejich výrobu. Elektrifikace dopravy a vytápění vytvoří další prostor pro využití domácí elektřiny. Energetické úspory zároveň sníží množství energie, kterou vůbec potřebujeme vyrobit.

A čím rychleji se jednotlivé části této skládačky začnou podporovat, tím dříve se může změnit i ekonomika celé transformace.

Právě tady se potkává závěr UNEP s konceptem pozitivních bodů zlomu. Otázka už není pouze, kolik bude modernizace energetiky stát. Stejně důležité je, kolik nás stojí její odkládání – a o kolik levnější může být další krok, pokud uděláme ten předchozí včas.

To je také jedna z hlavních myšlenek iniciativy Nová energie Česka: dívat se na obnovitelné zdroje, sítě, akumulaci, úspory a elektrifikaci jako na propojenou modernizaci české ekonomiky, nikoliv jako na soubor izolovaných technologií.

Autor textu: Martin Sedlák. Autor působí ve Svazu moderní energetiky a Alianci pro energetickou soběstačnost (ta je spoluvlastníkem portálu Obnovitelně.cz). Úvodní obrázek: ChatGPT