Papežský stát sází na slunce. Vatikán postaví agrovoltaickou elektrárnu za 100 milionů eur

Fotovoltaika má ve Vatikánu už téměř dvacetiletou historii. První velké panely se objevily na střeše papežské audienční haly za Benedikta XVI., František udělal z energetické transformace součást svého klimatického odkazu a Lev XIV. dnes projekt posouvá do úplně jiného měřítka.

Cesta od několika stovek kilowattů na jedné budově k desítkám megawattů mezi zemědělskými plodinami je zároveň malou ilustrací toho, jak rychle se za necelých dvacet let proměnila solární energetika.

Elektrárna desetkrát větší než samotný Vatikán

Nová elektrárna samozřejmě nevznikne mezi bazilikou svatého Petra a Sixtinskou kaplí. Vatikánský městský stát má rozlohu jen asi 44 hektarů.

Řešením je Santa Maria di Galeria, území asi 35 kilometrů severozápadně od centra Říma. Rozsáhlé pozemky patří Svatému stolci a díky Lateránským smlouvám mají extraterritoriální status. Od 50. let minulého století zde stojí vysílací zařízení Vatikánského rozhlasu. Areál má přibližně 424 hektarů – tedy skoro desetkrát větší plochu než samotný Vatikán.

Právě zde má vzniknout elektrárna, která nebude klasickým fotovoltaickým parkem. Panely mají být umístěny několik metrů nad zemí a pod nimi bude pokračovat zemědělská výroba.

Přečtěte si: Spadl starý větrník, ne moderní turbína. Co havárie v Potštátu skutečně znamená

To je princip agrovoltaiky: stejná plocha současně vyrábí potraviny i elektřinu. Částečné zastínění může navíc u vhodně zvolených plodin snížit jejich přehřívání, omezit odpar vody z půdy a pomoci zemědělství zvládat extrémní letní teploty.

Právě zachování zemědělského využití půdy je zakotveno i v dohodě mezi Itálií a Svatým stolcem. Projekt má podle ní respektovat hydrogeologickou rovnováhu území, minimalizovat dopad na krajinu a chránit kulturní a archeologické dědictví.

Nejde tedy o volbu „buď elektřina, nebo zemědělství“. Smyslem projektu je pokusit se získat obojí ze stejného hektaru.

Sto milionů eur za energetickou soběstačnost

Podle aktuálních informací agentury Reuters má elektrárna dosáhnout výkonu 80 až 90 MW a náklady na její vybudování se odhadují přibližně na 100 milionů eur, tedy zhruba 2,5 miliardy korun.

Elektřina má pokrývat potřeby samotného Vatikánu i areálu Vatikánského rozhlasu. Uvažuje se také o dodávkách pro další instituce spojené se Svatým stolcem, například římskou dětskou nemocnici Bambino Gesù. Vatikán zároveň podle Reuters nemá využívat italské podpory určené výrobcům solární elektřiny.

Samotná stavba má po získání potřebných povolení trvat přibližně 18 až 24 měsíců.

Projekt je tak v evropských poměrech zajímavý nejen symbolicky. Výkon kolem 90 MW už není demonstrační instalace na střeše kostela, ale skutečný energetický zdroj.

Benedikt XVI.: využijme „obrovský potenciál solární energie“

Solární cesta Vatikánu přitom nezačala s papežem Františkem. V roce 2008, za pontifikátu Benedikta XVI., vznikla první výrazná fotovoltaická elektrárna na střeše Auly Pavla VI., známé audienční haly navržené architektem Pierem Luigim Nervim.

Na přibližně 5 000 metrech čtverečních střechy bylo instalováno kolem 2 400 solárních panelů o celkovém výkonu zhruba 221 kWp. Podle údajů Vatikánu vyráběla instalace přibližně 300 MWh elektřiny ročně.

Benedikt XVI. se přitom k energetice nevyjadřoval jen symbolicky prostřednictvím instalace panelů. Ve svém poselství ke Světovému dni míru v roce 2010 psal o potřebě energetických strategií s menším dopadem na životní prostředí a formuloval velmi konkrétní doporučení: „Je třeba podporovat výzkum účinných způsobů využití obrovského potenciálu solární energie.“

Na začátku solárního boomu šlo o poměrně jednoznačné stanovisko. Benedikt zároveň zdůrazňoval snižování spotřeby energie, zvyšování účinnosti a odpovědnost současné generace vůči generacím budoucím.

To vše v době, kdy byla fotovoltaika několikanásobně dražší než dnes a velké solární projekty byly v Evropě teprve na začátku svého rozvoje.

Slunce může vyrábět i chlad

U první fotovoltaické elektrárny navíc Vatikán nezůstal. V roce 2009 zde vznikl systém takzvaného solar coolingu pro jídelnu průmyslového centra. Namísto elektřiny využívá teplo získané ze slunečního záření, které může v létě prostřednictvím absorpční technologie sloužit k výrobě chladu.

V roce 2010 následovala nová centrální teplárna s vysoce účinnými zdroji a modernizací systému distribuce tepla. V dalších letech Vatikán postupně modernizoval chladicí zařízení, osvětlování budov a další energetickou infrastrukturu.

Důležitá je právě kombinace obou přístupů. Nejde jen o to vyrobit více čisté elektřiny, ale také snížit množství energie, které budovy potřebují.

František: od panelů k energetické transformaci

Papež František pak energetiku zasadil do mnohem širšího rámce klimatické změny. V encyklice Laudato si’ z roku 2015 přímo vyzval k nahrazování fosilních paliv a rozvoji obnovitelných zdrojů. Psalo se v ní také o potřebě rozvoje akumulace energie a o využívání hojně dostupné solární energie.

Ještě výraznější byl v apoštolské exhortaci Laudate Deum z roku 2023: „Nutný přechod od fosilních paliv k čistým zdrojům energie, jako je energie větrná a solární, nepostupuje dostatečně rychle.“

O rok později už následoval konkrétní projekt. V červnu 2024 vydal František apoštolský list Fratello Sole – Bratr Slunce, kterým nařídil přípravu agrovoltaické elektrárny v Santa Maria di Galeria. A jeho formulace byla opět pozoruhodně technologicky konkrétní: „Mezi dostupnými technologiemi hraje solární energie klíčovou roli.“

František současně stanovil cíl, aby elektrárna nezajišťovala pouze provoz vysílačů Vatikánského rozhlasu, ale „úplné energetické zabezpečení Vatikánského městského státu“.

Soláry už nejsou jen na jedné střeše

Mezitím pokračovalo využívání fotovoltaiky i uvnitř samotného Vatikánu.

Koncem roku 2024 byl například uveden do provozu fotovoltaický systém u vstupu do Vatikánských muzeí. Prosklená fotovoltaická konstrukce má výkon 135 kWp a má vyrábět přibližně 164 MWh elektřiny ročně.

Dalších 221 kWp bylo naplánováno na skladové budově Vignaccia ve Vatikánských zahradách. Společně měly oba nové projekty dosáhnout výkonu kolem 350 kWp a výroby asi 500 MWh elektřiny ročně. Současně Vatikán buduje infrastrukturu pro elektromobily a obnovuje energetické systémy svých budov.

Výzva vládě: 4 miliardy proti suchu směřujte do úprav krajiny, ne do betonových přehrad

Ve srovnání s plánovanými 80 až 90 MW v Santa Maria di Galeria jde stále o malé instalace. Ukazují ale, že velká agrovoltaická elektrárna není izolovaný projekt, ale další stupeň dlouhodobější energetické strategie.

Lev XIV.: smířit zemědělství a výrobu energie

Po smrti Františka mohl projekt skončit jako jeden z mnoha nedokončených plánů předchozího pontifikátu. Stal se pravý opak. Lev XIV. v červnu 2026 založil speciální nadaci Fratello Sole, která má projekt realizovat. Ve svém rozhodnutí výslovně navázal na Františka a zdůraznil právě spojení energetiky, zemědělství a ochrany krajiny. Projekt podle něj představuje: „znamení naděje pro budoucnost a příklad, jak lze smířit výrobu energie a zemědělství při respektování a ochraně životního prostředí.“

Tím Lev XIV. zároveň ukázal, že ekologická politika Františkova pontifikátu nebude jednorázovou epizodou.

U příležitosti deseti let od vydání Laudato si’ ostatně už v roce 2025 řekl, že problémy popsané Františkem jsou „dnes ještě aktuálnější než před deseti lety“ a že nastal čas posunout se od studování encykliky k jejímu uskutečňování. Agrovoltaická elektrárna je asi nejviditelnějším příkladem toho, co tím myslel.

Autorem textu je Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. Úvodní foto: Musei Vaticani