
Během energetické krize jsme vyhodili 200 miliard z okna. Chybí důvěra v investice
Česko má technologie i zkušenosti, jak snížit závislost na drahých fosilních palivech. Přesto postupuje pomaleji, než by mohlo.



Kristýna Walterová
6. 5. 2026
Energetická krize z roku 2022 ukázala Česku, jak drahá může být závislost na dovážených fosilních palivech. Prudký růst cen plynu a ropy tehdy znamenal skokový nárůst výdajů české ekonomiky. Podle analytiků, kteří se sešli na webináři Svazu moderní energetiky a portálu Fakta i klimatu šlo o moment, který jasně ukázal, že energetická bezpečnost nemusí být jen politické heslo, ale velmi konkrétní ekonomická realita.
Zároveň se ale ukazuje, že samotné technologie problém nevyřeší. Česko má podle odborníků k dispozici většinu potřebných nástrojů, od obnovitelných zdrojů přes úspory energie až po modernizaci teplárenství. Klíčovou slabinou zůstává spíše to, jak rychle a s jakou důvěrou se dokáže rozhodovat.
„Nejedná se pouze o nějaké abstraktní grafy, jsou to vlastně reálné peníze navíc, které Česko platí. I české firmy a domácnosti platí navíc za import fosilních paliv. Pak nastal v roce 2022 výkyv, kdy nás dovoz stál zhruba o dvě stě miliard korun více než v předchozích letech. A dvě stě miliard za jeden rok, to je obrovský balík peněz,“ upozorňuje analytik Jan Krčál z Fakta o klimatu.
Právě to je jedním z největších rizik, které s sebou nese energetická závislost. Dvě stě miliard korun navíc za jediný rok představuje částku, za kterou by bylo možné postavit rozsáhlé energetické zdroje nebo zásadně urychlit transformaci a tím tu závislost snížit.
Potřebná prevence
Bez prevence se proto může odehrát brzy totéž, a s ohledem na aktuální situaci na Blízkém východě už možná uprostřed jedné takové krize jsme. Investice do nových zdrojů nebo úspor energie totiž podle expertů fungují jako pojistka proti budoucím cenovým šokům.
„Za tyto peníze můžete postavit třeba zhruba pět gigawattů větrných elektráren, což je mnohem více, než se plánuje do roku 2035. Nebo za to můžete postavit dokonce i jeden velký jaderný blok, pokud byste ho dokázali postavit z roku na rok,“ doplňuje Krčál.
Přesto odborníci netvrdí, že se v Česku nic neděje. V posledních letech přibyly statisíce projektů v oblasti energetických úspor nebo malých obnovitelných zdrojů. Výrazně se také proměnila debata o budoucnosti energetiky. Výsledky podobných změn jen zkrátka nejsou viditelné okamžitě. Energetické projekty mají dlouhý přípravný cyklus a jejich dopady se projeví až po několika letech.
„Nebyl bych tak skeptický, že jsme ty příležitosti nevyužili. Přes půl milionu projektů podpořila Nová zelená úsporám v rámci energetických renovací budov nebo využití malých obnovitelných zdrojů. To ukázalo, že české domácnosti mají zájem chránit se před potenciálními výkyvy,“ říká programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
Chybí důvěra
Nesmíme ale zapomínat také na jiné oblasti, než je pouze elektřina a decentralizace zdrojů energie. Klíčovou roli bude hrát také teplárenství, které je dnes stále z velké části závislé na uhlí a postupně přechází na jiné zdroje. Změny v sektoru jsou ale složité a vyžadují lokální řešení přizpůsobená konkrétním městům. Každá obec má jiné podmínky, jiný typ infrastruktury, jiné zdroje i jiné možnosti financování.
„Nemá cenu dělat ukvapené řešení. Je potřeba se podívat na to, jak obec vypadá, co jde udělat na straně spotřeby. Je potřeba si nechat zpracovat studii proveditelnosti, podívat se, které zdroje jsou k dispozici, jestli má obec zdroje biomasy, jestli má blízko řeku nebo čističku odpadních vod,“ uvádí Michaela Valentová z ČVUT.
Navzdory rostoucím investicím do obnovitelných zdrojů se podle odborníků nedaří rozjet změny tak rychle, jak by bylo potřeba. Jedním z hlavních důvodů je nestabilita prostředí, časté změny pravidel, nejistota investorů a nedostatek dlouhodobé strategie.
„Strategické komunikaci musí předcházet strategie, která je srozumitelná pro lidi a je důvěryhodná, že ji ten stát skutečně naplňuje. Mně přijde, že nám chybí nějaká elementární důvěra, že stát zvládne zanavigovat transformaci elektroenergetiky,“ uvedl Krčál.
Bez důvěry nemohou fungovat ani investice, ani rozhodování domácností nebo firem. Transformace energetiky totiž stojí nejen na infrastruktuře, ale i na přesvědčení lidí, že se vydali správným směrem. Pokud budou pravidla nejasná nebo nestabilní, může se celý proces výrazně zpomalit.
Úvodní foto: Unsplash