Velryby jsme zachránili. Jenže, co když nebudou mít co žrát?

Je to paradox moderní ochrany přírody. Velryby se vrací do moří a oceánů, a to se dlouhou chvíli zdálo, že zcela vyhynou. Limity na jejich lov jsou ale i díky podpoře čím dál přísnější, poptávka po jejich mase klesá a ohromná zvířata mají konečně šanci na to se klidně rozmnožovat a vychovávat svá mláďata. Jenže oceán, do kterého se vracejí, už není stejný a není schopný jim zajistit dostatek potravy. Viníkem je, jako vždy, člověk.

V Antarktidě totiž ubývá krill, drobný korýš, který tvoří základ velrybího potravního řetězce, na kterém jsou velryby existenčně závislé. Bez krillu není energie, bez energie není rozmnožování, bez rozmnožování není budoucnost. A zatímco vědci upozorňují na dopady oteplování oceánů a ústupu mořského ledu, kvůli kterému je krillu méně, do stejných vod míří stále větší a technologicky vyspělejší rybářské lodě a nikým nepovšimnuty ho nabírají a odváží na stoly nadšených strávníků.

• Tip: Nelegálně držené lvice a pumy našly dočasný domov. Zachránilo je záchranné centrum

Jednou z nich je i nová čínská loď Fuyuan Yu 9199. Téměř 140 metrů dlouhý kolos, navržený pro celoroční provoz v extrémních podmínkách Antarktidy, dokáže krill nejen lovit, ale i okamžitě zpracovávat. Právě rychlost je klíčová, doposud rybáři krill nechávali bez povšimnutí, protože korýši musí být zpracováni do dvou hodin od vylovení, jinak ztrácí svou hodnotu.

Jenže to už dneska moderní technologie umožňují a rovnou ve velkém měřítku. Loď je vybavená systémem kontinuálního nasávání, automatizovanou výrobní linkou i zařízeními pro vakuové sušení. Ročně tak může vylovit až 100 tisíc tun této nenápadné, ale zásadní složky oceánského ekosystému.

Na talíři ho ale většina lidí nikdy neměla. Mnohem častěji se z něj vyrábí doplňky stravy, především krillový olej bohatý na omega-3 mastné kyseliny. Další velká část úlovků pak směřuje do krmiv pro ryby v akvakulturách nebo pro domácí mazlíčky.

Z nenápadného korýše se tak stává globální byznys. S rostoucí poptávkou po zdravých tucích i po intenzivně chovaných rybách roste i tlak na jeho lov. A právě technologie, které umožňují rychlé zpracování přímo na moři, z něj dělají komoditu, kterou se vyplatí těžit i v těch nejodlehlejších částech planety. Už v roce 2011 zmizelo z některých oblastí během 30 let až 80 procent krillu.

Krill ale není jen surovina. Je to základní potravinová složka života v jižních oceánech. Živí nejen velryby, ale i tučňáky, tuleně nebo ryby. Když ho ubývá, dopady se řetězí celým ekosystémem. Nejde přitom o nový problém. Už před několika lety vzbudila pozornost obří flotila rybářských lodí u Galapág, která lovila těsně za hranicí chráněné oblasti.

Podle ekologů šlo o jasnou ukázku toho, jak průmyslový rybolov dokáže tlačit na hranice pravidel, a to doslovně. Korýši nicméně neuznávají hranice a tak jsou v mezinárodních vodách, kde na ekologii často nikdo nedohlíží, sbíráni ve velkém. Podobný příběh se v posledních měsících odehrává i v Antarktidě, jen méně na očích.

Jak je to s těmi velrybami?

Velryby různých druhů mají za sebou dlouhou historii intenzivního lovu. Komerční velrybářství je během necelých dvou století přivedlo téměř na pokraj vyhynutí, lidé zabili zhruba tři čtvrtiny všech velkých velryb na planetě.

Zlom přišel v roce 1986, kdy vstoupilo v platnost globální moratorium na komerční lov velryb pod hlavičkou Mezinárodní velrybářské komise. Cílem bylo dát populacím šanci se zotavit. A v některých případech se to skutečně podařilo. Například keporkaci se dokázali vrátit ve velkém, u východní Austrálie jich dnes žije kolem 50 tisíc, zatímco v 60. letech jich bylo jen něco přes stovku.

• Psali jsme: Zažíváme brzké jaro. Stromy raší o tři týdny dřív než dřív, probouzí se klíšťata

Jenže ne všechny druhy měly takové štěstí. Velryba černá i další druhy dnes čelí jiným, často méně viditelným hrozbám, zamotání do rybářských sítí, střetům s loděmi nebo dopadům klimatické změny. Celkem sedm ze čtrnácti druhů velkých velryb je dnes podle Mezinárodního svazu ochrany přírody stále ohrožených nebo zranitelných.

Navíc přibývají další varovné signály. Vědci například zjistili, že velryby na jižní polokouli jsou dnes menší než jejich předci, pravděpodobně kvůli stresu a nedostatku potravy. Velryby jižní, které se živí krillem právě v antarktických vodách, mají v posledních letech méně mláďat a jejich tělesná kondice se zhoršuje.

Skutečnost, že se nám podařilo úspěšně omezit lov velryb umožnit jejich návrat ke stabilním počtům, pak výrazně kalí ten fakt, že jim mezitím likvidujeme to jediné prostředí, ve kterém mohou žít a lovit.

Úvodní foto: Oleksandr Bogomaz, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons