Kde máš pruhy, tygře? Vzácná zbarvení zvířat jsou předzvěst vyhynutí

Bílé jeleny zná téměř každý. Co ale černý tygr nebo takzvaný královský gepard? V obou případech jde o projevy vzácných mutací, které se díky malé a izolované populaci snadněji prosadí. Zatímco u bílých jelenů k tomu dochází kvůli uzavřenosti obor a záměrnému lidskému zásahu, u kočkovitých šelem i dalších zvířat ve volné přírodě se to stává tehdy, když populace klesne na velmi nízké počty. Odlišné zbarvení může působit atraktivně, ve skutečnosti je však ukazatelem, že s místní populací není něco v pořádku.

Pozornost například vzbudila skupina téměř černých tygrů v indické přírodní rezervaci Similipal, kterou biologové pozorují od roku 2021. Místo pravidelných pruhů mají hustou černou síť, která zakrývá většinu oranžového podkladu. Jde o pseudomelanismus způsobený mutací v genu Taqpep, který ovlivňuje vzorování srsti.

Ve velkých populacích by podobná mutace zůstala výjimečná, protože se v genetické rozmanitosti snadno rozptýlí. V Similipalu však byli tygři v roce 2014 na pokraji vyhynutí a zbyli zde jen čtyři zdokumentovaní samci, z nichž jeden tuto mutaci nesl. Samice při námluvách neměly příliš na výběr a mutace se rozšířila, takže dnes ji nese přibližně patnáct tygrů, tedy zhruba polovina místní populace.

Izolovaná je i známá smečka vlků na ostrově Isle Royale v Michiganském jezeře. Vlci se tam dostali v 50. letech 20. století, když jezero zamrzlo. Od té doby zůstali odříznutí od dalších populací. Malý počet zvířat znamenal, že se mezi sebou postupně křížili blízce příbuzní jedinci. Výsledkem byly genetické problémy, deformace páteře, nízká plodnost a také odchylky ve vzhledu. Bez přísunu nových vlků z pevniny se smečka dostala na hranici vymření a ochranáři museli přistoupit k posílení populace a přivést nepříbuzné jedince.

V jižní Africe existuje známá varianta geparda označovaná jako „královský gepard“. Na rozdíl od běžného zvířete s pravidelnými tečkami má podél páteře tmavý pruh a rozlité skvrny, které mohou vzbuzovat dojem, že jde o jiný druh. Ve skutečnosti se jedná o recesivní mutaci, která se častěji prosazuje v malých a geneticky ochuzených populacích.

V minulosti byl královský gepard pro svou vzácnost považován za samostatný poddruh, dnes ho vědci považují za důkaz omezené genetické základny druhu, který už tak čelí vážným hrozbám z vyhynutí. Ve volné přírodě se královský gepard vyskytuje jen v počtu asi deseti až třiceti jedinců. Zhruba dalších třicet a více jich dnes žije v zajetí, kde jsou pro svou barevnou popularitu stále rozmnožováni, možná i na úkor původních geneticky zdravějších zvířat.

Lidé barevné odchylky u zvířat často obdivují a považují je za vzácnost, realita je však spíše varovná. Pro veřejnost mohou být atraktivní, s mnoha mutacemi se ale pojí také genetické vady či onemocnění. Úspěch jedince s takovou odchylkou při rozmnožování navíc ukazuje, že populace je natolik oslabená a izolovaná, že zvířata při výběru partnera nemají na výběr, a že jsou na přímé cestě k vyhynutí.

Úvodní foto: By Olga Ernst - Own work, CC BY-SA 4.0