Umírání ryb v letních vedrech nemá konce. Může za to fosfor

V roce 2018 uhynulo v rybníku Nesyt na Břeclavsku více než sto tun ryb. O čtyři roky později uhynulo dvaačtyřicet tun ryb v Dyji u Bulhar. Ze stejného místa začátkem letošního července odvezli rybáři do kafilerie dalších zhruba třicet tun uhynulých ryb. Podobných tragických případů, byť třeba ne tak dramatických, by se dalo přidat více.

Všechny mají společnou příčinu: Ryby uhynuly kvůli zásadnímu nedostatku kyslíku. V noci ho spotřebovávají přemnožené sinice, které mají příznivé podmínky pro rozmnožení díky horkému počasí, nízkým průtokům a vysokému množství živin rozpuštěných ve vodě – především fosforu, které se do vod dostávají například z hnojiv nebo čisticích a pracích prostředků.

Častější úhyny ryb kvůli nedostatku kyslíku potvrdil i profesor Radovan Kopp z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dodal, že jen letos se už stalo několik takových případů včetně zmiňovaného velkého úhynu na Dyji.

„Hledají se viníci. Množí se dotazy, jestli by pomohlo jinak nakládat s vodou v rámci povodí nebo proč tam nebyli včas hasiči, aby provzdušnili vodu. Do rybníků se sypou bakterie, aby se zvýšila koncentrace kyslíku, do nádrží se sypou trojmocné soli hliníku nebo železa, aby se vysrážel fosfor,“ vysvětluje Kopp.

Nadbytek živin ve vodách

Kopp dodává, že to v některých kritických situacích pomůže, ale stojí to nemálo peněz, a nedá se to dělat v každém rybníku nebo nádrži. „A hlavně to neřeší hlavní příčinu problému – nadbytek živin, především fosforu,“ zdůraznil Radovan Kopp. Proč se tyto události objevují především v posledních letech?

• Tip: Netopýři padají z nebe a mizí celé ptačí populace. Vlny veder devastují přírodu

„Může za to více faktorů, ale tím stěžejním je klimatická změna. Teplota prostředí se výrazně zvyšuje a průměrná teplota našich stojatých vod se od devadesátých let zvýšila zhruba o dva stupně Celsia, což vede k tomu, že se ve vodě rozpouští stále méně kyslíku,“ konstatoval Kopp.

Voda v rybnících tak v současnosti běžně mívá nad 30 stupňů Celsia, někdy dokonce více než 35 stupňů Celsia. Kopp vysvětluje, že zvýšená teplota urychluje metabolizmus, zrychluje rozklad organických látek, to vše zvyšuje spotřebu již tak chybějícího kyslíku.

Připomíná, že množství srážek, které na našem území za rok spadne, je přibližně stejné jako v letech minulých, ale jejich rozložení je jiné. Jsou více přívalové, což zvyšuje podíl takzvaných odlehčovacích vod. Ty vznikají v okamžiku, kdy čistírna odpadních vod (ČOV) není schopna najednou vyčistit velké množství vody, a aby se zařízení nezatopilo, je směs srážkové a odpadní vody vypuštěna bez čištění do toku.

„Tato směs se nazývá ‚odlehčovanou vodou‘ a naše legislativa se tváří, jako by v podstatě neexistovala,“ poznamenává Kopp. Dalším problematickým jevem spojeným s klimatickou změnou je podle něho zvýšení takzvané evapotranspirace, zjednodušeně výparu. „Jen pro představu, v letních měsících při slunečném dni se z jednoho hektaru vodní plochy vypaří za jedinou sekundu dva až tři litry vody! Ve stojatých vodách se tak zvyšují koncentrace rozpuštěných látek, přítoky často vysychají,“ řekl profesor rybářství.

Desítky let života na dluh

V letních měsících tak stále častěji teče v tocích jen vyčištěná voda z ČOV, které vypouštějí vodu kontinuálně, bez ohledu na aktuální stav počasí. „A teď k jádru problému, čištění odpadních vod. V této oblasti již desítky let žijeme na dluh,“ řekl Kopp, podle něhož je klíčovým prvkem právě fosfor.

„Naše legislativní limity na jeho obsah ve vyčištěné vodě jsou neuvěřitelně benevolentní a menší čistírny ho nejen nemusí odstraňovat, ale ani sledovat, kolik ho vyprodukují. Nově stavěné ČOV tak často paradoxně situaci v povodí zhorší, když ze zkanalizované obce zkoncentrují živiny a vypustí je do přilehlé vodoteče. Většina našich kanalizačních sítí je sdílná, tedy že odvádí společně dešťové i odpadní vody,“ uvádí také Kopp.

• Tip: Rybářsky nevyužitý rybník se stal ptačím rájem. Slétá se tam až 204 druhů ptáků

Výsledkem je pak podle něj nadměrný rozvoj sinic, mnohé stojaté vody se mění v „zelenou kaši“ a kyslíkový režim vypadá tak, že přes den je voda většinou kyslíkem výrazně přesycena a v noci je naopak kyslíku nedostatek. Většina vodních ekosystémů je tak značně nestabilních, a v případě souhry nepříznivých faktorů, jako je vysoká biomasa sinic, vysoká teplota vody a změna počasí, může dojít k vyčerpání veškerého kyslíku a úhynu ryb.

Co s tím? „Teplotu vody neovlivníme a množství rozpuštěného kyslíku jen velmi omezeně. Pokud nesnížíme množství živin, které do vod vypouštíme, bude těchto epizod jen přibývat,“ vysvětluje Kopp. „Snížit množství fosforu při čištění odpadních vod není nijak složitou, a ve srovnání s tím, co nám nadbytek živin způsobuje, ani drahou záležitostí. Bohužel, není to téma, které by bylo zajímavé z politického hlediska – náprava bude trvat desetiletí, a laická veřejnost většinou ze špatné jakosti vod viní rybáře nebo vodohospodáře.“

Rybáři podle Koppa sice rovněž zatěžují vody přikrmováním nebo vnaděním, ale ve srovnání s přísunem z ČOV a „odlehčovaných vod“ je toto zatížení řádově nižší. „V loňském roce byla schválena Evropskou radou nová směrnice o čištění městských odpadních vod, což nám dává skvělou příležitost pokusit se o nápravu nevyhovujícího stavu v čištění našich odpadních vod. Obávám se ale, že bez významného tlaku veřejnosti a medializace tohoto problému se nikam výrazně neposuneme,“ uzavírá Radovan Kopp z Mendelovy univerzity.

Půlka tablety do myčky stačí

K této problematice se nedávno vyjádřil také Jakub Hruška, profesor environmentálních věd a vedoucí týmu v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Na Facebooku zveřejnil příspěvek, jak krájí napůl tablety do myčky. Vysvětlil, že to nedělá proto, že by byl „drobný škudlil“, ale že půlka na mytí úplně stačí.

„A hlavně se na polovičku sníží množství fosforu, který do našich potoků a řek vypustíme. Protože prostředky na mytí nádobí obsahují fosfonáty a polyfosfáty, které změkčují vodu a hlavně působí jako tenzidy. Tenzidy snižují povrchové napětí vody, a tím vlastně perou (umývají) nádobí. A právě myčky jsou dnes jedním z největších zdrojů fosforu ve vodách, protože většina čistíren odpadních vod je neumí z vody odstranit,“ uvedl profesor Hruška.

Dodal, že „všechny ty hnusně zelené řeky a rybníky“ jsou důsledkem právě nadbytku fosforu, což je jinak základní a nezbytná živina. A z myček je ho dneska podle něj nejméně stejně jako z hnojení v zemědělství.

Ilustrační foto: Pavel Baroch