Evropa mění přístup k teplárenství, Česko může těžit z centrálního systému
Evropská transformace teplárenství nabírá tempo. Česká síť je silná, ale potřebuje odvahu ke změně a odstupu od uhlí.
Redakce Obnovitelně.cz
10. 8. 2025
Evropa prochází zásadní proměnou ve způsobu, jakým vyrábí a distribuuje teplo a chlad. Vyplývá to z aktuální studie Market Outlook 2025, kterou na červnovém EHP Congressu v Praze představila organizace Euroheat & Power. Jde o komplexní pohled na dálkové vytápění a chlazení ve 24 zemích Evropské unii, a to jak z hlediska dekarbonizace, tak i flexibility, digitalizace a energetické bezpečnosti.
Podíl obnovitelných zdrojů a využití odpadního tepla v teplárenství v Evropské unii se v roce 2023 zvýšil na 44,1 procent, což představuje meziroční nárůst o téměř 10 procent. Současně došlo k propadu ve využití uhlí o 12,3 procent a plynu o 3,7 procent. Trend je jasný – decentralizované, efektivní a udržitelné zdroje nahrazují centrální fosilní kolosy.
Outlook mimo jiné ukazuje, že pokud by se dálkové vytápění v Evropě rozšířilo na 20procentní podíl dodávek tepla (ze stávajících cca 13 procent), ušetřilo by se až 24 miliard kubíků plynu ročně – tedy třetina plynu, který EU dovážela z Ruska před rokem 2022.
Velká část budoucnosti dálkového tepla má navíc být nejen dekarbonizovaná, ale i flexibilní. Řada evropských měst zavádí systémy umožňující efektivní řízení dodávek podle aktuální potřeby, integraci s elektrickou sítí či využití odpadního tepla z průmyslu a datacenter. Švédský model, kde díky flexibilnímu řízení teplárenských sítí odpadá potřeba až 10 gigawattů výkonu v elektrické síti, je toho důkazem. Podobným směrem se může vydat i Česká republika – pokud dokáže chytrým způsobem propojit elektrizační a teplárenské systémy.
Dar českého centrálního systému
V tomto kontextu má Česká republika silný výchozí bod – 40 procent obyvatel je napojeno na soustavy zásobování teplem, přičemž síť čítá přes 7 500 kilometrů potrubí. Jenže základem těchto sítí jsou stále uhelné zdroje.
V rámci prezentace českého profilu v Outlooku zaznělo, že transformace bude vyžadovat masivní investice do alternativních zdrojů – biomasy, geotermie, odpadního tepla, ale i velkých tepelných čerpadel.
Podle Miroslava Zajíčka, ředitele strategie Veolia ČR, je už dnes v Česku instalováno přibližně 400 megawattů elektrokotlů, které však většinou neslouží jako reálný zdroj tepla, ale jako zdroj flexibility pro podpůrné služby v síti.
Praha je přirozeným centrem dálkového tepla, ale zároveň i symbolem jeho limitů. V zimě potřebuje město až 600 megawattů tepla, v létě přibližně 60 megawattů. Centrální zdroj na uhlí v Mělníku a ZEVO Malešice pokrývají jen zlomek této poptávky (Malešice cca 7 procent). Město tak stojí před nutností zásadní proměny – a začíná reagovat.
Jedním z průkopnických projektů je SeeDis Smíchov, nejmodernější DHC (District Heating & Cooling) projekt v Evropě, který vzniká v centru Prahy. Kombinuje tepelná čerpadla voda-voda napojená na Vltavu (tzv. ComPony), využití odpadního tepla z pivovaru Staropramen, vlastní výrobu chladu i tepla, a to vše s plánovaným dosahem až 20 tisíc domácností včetně celé nové čtvrti Nový Smíchov. Výkon systému bude škálovatelný až na desítky megawattů, přičemž většinu dodávané energie budou tvořit obnovitelné a recyklované zdroje (90+ procent).
Projekt staví na plně obousměrném systému distribuce, který umožní dodávat teplo i chlad, podle potřeby sezóny. Díky nízkoteplotní distribuci a vysokému sezónnímu COP (až 4,39) dokáže SeeDis nabídnout nižší cenu tepla než plyn, a zároveň výrazně vyšší komfort i ESG hodnocení pro napojené budovy.
Zatímco Evropa redefinuje teplárenství jako páteř klimatické a energetické politiky, Česko má jedinečnou příležitost být součástí. Silná výchozí síť, technický potenciál a rostoucí počet inovativních projektů ukazují, že to jde – jen to chce odvahu překročit vlastní stín.
Autorem komentáře je Ondřej Šumavský ze Svazu moderní energetiky a externí spolupracovník redakce.
Úvodní foto: Sebastian Koppehel, CC BY 4.0