Vodíkový autobus od naftového na první pohled nepoznáte. V Mníšku jich bude jezdit hned deset
Elektrolyzéry budou navíc vyrábět vodík pomocí lokální zelené energie. Jde o zajímavou ukázku toho, jak mohou místní samosprávy bojovat se změnou klimatu.
Kristýna Čermáková
23. 6. 2025
Krajská zastupitelstva napříč celou Českou republikou začínají intenzivně řešit klimatickou změnu. Připravují se nejen na dopady tohoto globálníoh procesu, ale přemýšlejí také, jak na lokální úrovni snížit produkci emisí.
„Klimatická změna je systémové riziko, které existuje, ať chceme nebo ne,“ uvedl během semináře Pro moderní Česko v Dobříši Alois Míka, senior energy expertem ČSOB Advisory. Už od roku 1966 vědci upozorňují na pesimistické scénáře spojené s oteplováním klimatu, političtí představitelé se problému ale začali věnovat až v posledních letech. A navíc to zdaleka ne všichni berou vážně.
„Řešíme věci, které nás budu pálit zítra, pozítří, možná ještě třeba za měsíc. Jenže klimatická změna je téma celého následujícího staletí. Potřebujeme se začít chovat tak, abychom změnili dlouhodobý horizont, nejen příštích pár let,“ upozornil Míka na semináři Pro moderní Česko v Dobříši. Akci organizoval Svaz moderní energetiky ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí a pod záštitou Ministerstva životního prostředí. Obnovitelně.cz je mediální partner série.
Míka navíc varuje, že pokud klimatickou změnu řešit nezačneme, vyvolá to zhroucení systému, který známe. Je proto potřeba dekarbonizovat a investovat do transformace nejen energetiky, ale také hospodářství. V celoevropském srovnání je Česko docela pozadu, a to i oproti Polsku nebo Maďarsku. Přesto se při jednáních o obnovitelných zdrojích stále omílá nešťastný přístup k fotovoltaikám z let 2009 a 2010.
„Dnes už tu máme sice určité množství fotovoltaických elektráren, chybí nám ale ty větrné, kolem kterých stále koluje velké množství fám, mýtů a dezinformací. Jejich hlavní výhoda je přitom v tom, že doplňují solární elektrárny v noci a v zimě,“ komentuje Míka.
V praxi jsou ale některé změny těžce prosaditelné, stojí před nimi mnoho překážek, a to nejen na světové úrovni, ale i na té krajské. Rozvoj obnovitelných zdrojů velmi často brzdí právě obavy místních obyvatel nebo dlouhé povolovací procesy. Osvětou proti dezinformacím i finanční motivací se ale daří první překážku překračovat, s náročnými legislativním procesem by mohly pomoci akcelerační zóny.
Jindřiška Romba, radní Středočeského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství, sdílí své zkušenosti z úřadu. Akcelerační zóny jsou podle ní velké téma. Obce mohou mít z blízkosti větrníků ale i výhody. Obnovitelné zdroje ale nejsou to jediné, co kraj musí řešit.
„Například se snažíme podporovat obce, aby byly soběstačné ve vodním hospodářství. I proto mohou žádat o příspěvek na rozvoj infrastruktury,“ komentuje. Někde ale není možné dělat obecní čistírny odpadních vod, je proto nutné budovat a podporovat jednotlivé domácí čističky. Je to ale součást péče o krajinu a její čistotu.
Celková péče o životní prostředí a vše s tím související je daleko komplexnější a komplikovanější, než si mnoho lidí představuje. „Je to složité finančně i pracovně. Existuje velmi málo spolků, které se tomu věnují, a nedaří se nám vysoutěžit firmy, které by chráněné území obhospodařovaly. Jenom v rámci kraje vynakládáme zhruba 35 milionů korun na ochranu přírodních památek a rezervací,“ popisuje Romba.
Vodíkové autobusy v Mníšku
Ve Středočeském kraji pak exituje několik průkopnických projektů. Například v Mníšku pod Brdy vzniká vodíková hromadná doprava. „Autobus na vodík vypadá úplně stejně, jako ten normální, který lidé znají. Ale místo výfukových plynů z něj bude stoupat pouze čistá pára,“ komentuje Jan Šícha, ředitel útvaru inovace skupiny ČEZ. Jedná se o největší pilotní projekt vodíkové dopravy v Česku.
Autobusy bude pohánět takzvaný zelený vodík, tedy pocházející z obnovitelných zdrojů. Elektřina pouze z fotovoltaiky by pro potřeba elektrolyzéru nestačila, je totiž třeba udržovat zásobování kontinuální a nevyužívat pouze letní přebytky. Do výroby se proto zapojí i blízká vodní elektrárna ve Vraném nad Vltavou.
„Bez možnosti akumulace by nám fotovoltaika vyráběla jen 13 procent požadované energie,“ komentuje Šícha. V ideálním případě vyrobí s pomocí všech zdrojů zhruba 200 kilogramů zeleného vodíku denně, což pro provoz vodíkové linky stačí i s rezervou. Dnes navíc potřebují vodík pouze pro deset autobusů mníšecké linky, v budoucnu by jich na silnicích viděl rád i několik stovek.
Cena je ale pochopitelně zatím příliš vysoká. Bez podobně průkopnických projektů ale klesat nebude. Složité jsou totiž i technologie, které zajišťují infrastrukturu a přesun vodíku z místa výroby do autobusů. Největší slabinou jsou podle Šíchy kompresory, které stlačují vodík do lahví.
Dalším udržitelným a moderním projektem je chystané energetické společenství Dobříš. Město společně s okolními obcemi dává dohromady lokální síť zahrnující přes 20 městských objektů, velké fotovoltaiky v okolí, sportovní halu nebo třeba čističku odpadních vod.
„Aby bylo energetické společenství zajímavé pro všechny členy, musí být výhodné. Proto vytipováváme ještě lokality s velkou akumulací, kterou bychom mohli využívat. Setkali jsme se ale i s odporem, paradoxně od lidí z energetiky,“ komentuje Jiří Stich, konzultační společnost Leon Taurus.
Kritici takto velkého energetické společenství se obávali, že by mohlo omezovat lokální síť a způsobovat blackouty. Ve skutečnosti to je ale naopak, přímá výroba v blízkosti místa spotřeby distribuční síti spíše odlehčí. V tuto chvíli je projekt ve fázi příprav a návrhů na vzájemné smlouvy a stanovy, v provozu by mohl být začátkem příštího roku. Pokud se vše úspěšně rozjede, v roce 2028 plánuje město rozšířit síť o další odběrná i výrobní místa.
Úvodní foto: TZ ČEZ