Komunitní energetika nejsou jen soláry na chatě. Bez plánování ale může skončit fiaskem

Komunitní energetika nabízí možnost energetické nezávislosti a úspor, ale její úspěch závisí na detailním plánování. Nejde jen o instalaci fotovoltaických panelů nebo větrných elektráren za obcí. Klíčová je analýza spotřeby, správné dimenzování zdrojů a promyšlená strategie sdílení elektřiny. Pokud komunita tento krok podcení, hrozí nejen ekonomické ztráty, ale také promarnění potenciálu obnovitelných zdrojů. Jak upozorňují odborníci, pro dlouhodobou udržitelnost energetických komunit je nezbytné kombinovat technickou připravenost s důslednou ekonomickou analýzou.

Aby mohla komunitní energetika fungovat mezi rodinou, sousedy nebo i větší komunitou, je nutné si uvědomit, že musí zůstat ekonomicky efektivní, vysvětloval během semináře Pro moderní Česko v Třeboni výkonný ředitel EnerCo Solutions Lukáš Janota. Událost organizoval Svaz moderní energetiky ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí a pod záštitou Ministerstva životního prostředí.

Jedním z největších rizik v komunitní energetice je nevyužití vyrobené energie. „Zásadním bodem je, spočítat si, kolik energie je schopné energetické společenství spotřebovat i vyprodukovat. Dále si musíme říct, kolik energie nevyužijeme a přeteče do sítě,“ varuje Janota. Pokud totiž sdílená elektřina nebude správně přerozdělena, hrozí, že rodiny či obyvatelé obcí promarní výhodnější možnost klasických tarifů a budou spoléhat pouze na finanční odměnu z přetoků. Ta se však v dohledné době může dostat až na nulu, případně do záporných hodnot.

• Tip: Nejde jen o dotace. Obnovitelné zdroje potřebují hlavně jistotu, zaznělo na Solární konferenci

Nezbytnou fází je proto pečlivě naplánovaná rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Projektanti nejprve analyzují historická data o spotřebě jednotlivých odběrných míst a dle toho odhadují, jakou část energie bude komunitní společenství skutečně potřebovat.

„Je zásadní provést správné dimenzování zdrojů a struktury energetického společenství,“ zdůrazňuje Janota. Mezi klíčové kroky patří naplánování rozsahu a uspořádání celé distribuční sítě, včetně instalovaných zdrojů a jejich výkonu. Zároveň je třeba nastavit skupiny sdílení a přiřadit jednotlivá odběrná místa tak, aby alokační klíče vycházely z reálných potřeb. Do roku 2028 mají totiž energetická společenství povinnost používat statický alokační klíč, který nicméně často snižuje výslednou energetickou i ekonomickou efektivitu.

Aby projekt dosáhl maximálního přínosu, není vhodné soustředit se výhradně na fotovoltaické elektrárny. „Doporučujeme nezaměřovat se pouze na fotovoltaické elektrárny, ale i na akumulace, nabíjecí a vybíjecí technologie jako jsou elektromobily,“ uvádí Janota.

Kromě technických aspektů je však třeba klást velký důraz i na ekonomický rámec. „Zájemce by si měl nejprve udělat ekonomický výhled, jaké náklady zahájení sdílení elektřiny budou předcházet. Od nutné administrativy či její pomoci, přes technické náklady na instalace či revize zdrojů a spotřebičů,“ upozorňuje Janota.

Více je někdy méně

Ekonomický koncept zahrnuje náklady spojené s administrativou: od vyřízení potřebných povolení a právní podpory až po projektovou dokumentaci a revize technických zařízení. Technické náklady pak zahrnují nejen pořízení a instalaci fotovoltaických panelů, střídačů či akumulátorů, ale také pravidelnou údržbu a servis.

Praktickým příkladem efektivního přístupu k plánování komunitní energetiky je studie provedená pro jednu obec, která chtěla dosáhnout co nejvyšší energetické soběstačnosti. Firma instalující solární panely nejprve navrhla instalaci fotovoltaiky s výkonem 200 kilowattpeaků tak, aby obec maximalizovala roční výrobu.

Ale další výpočty ukázaly, že při sdílení v rámci obce lze výrazně snížit požadovaný rozsah, aniž by vznikl nedostatek elektrické energie. „Při sdílení lze ale udělat i úsporu rozsahu a přepočítali jsme to s ohledem na odběrná místa. Vyšlo nám, že by pro obec bylo nejefektivnější zhruba 85 kilowattpeaků ve fotovoltaice,“ dodává. Ušetřené prostředky potom komunita mohla investovat do energeticky úsporných opatření, třeba zateplení budov či výměny zastaralých spotřebičů, což dále snížilo celkovou spotřebu.

Realizace komunitního energetického projektu tak vyžaduje kombinaci technického know-how s ekonomickým plánováním. „Jedná se o strategický nástroj, který vyřeší problémy s nadvýrobou v obnovitelných zdrojích už na samotném začátku řetězce,“ komentuje Jiří Beranovský, ředitel EkoWATT, energetický specialista, odborný asistent na Katedře ekonomiky, manažerství a humanitních věd při Fakultě elektrotechnické na ČVUT Praha.

• Tip: Zateplit, nebo koupit tepelné čerpadlo? Odborníci radí, jak neudělat drahou chybu

„Každé výrobní místo má své specifické vlastnosti, stejně tak jako každé odběrné místo,“ dodává. Je proto podle něj důležité věnovat se i koncepci a důkladné přípravě. Spotřeba i výroba se navíc diametrálně liší v každém ročním období, nelze vycházet pouze z ročních průměrů.

Je podle něj ale také potřeba nespokojit se se současným stavem a zatlačit i na změnu v legislativě. Chybí především již zmíněné flexibilní alokační klíče. Kritizuje ale také Energetický regulační úřad, který by podle Beranovského měl být výrazně více nezávislý. „ERÚ preferuje veliké distribuční společnosti, projevuje se to tím, že omezují počet aktivních zákazníků, jedenáct je zbytečně málo,“ komentuje.

Do budoucna by podle něj také pomohlo, kdyby se rozšířila a modernizovala distribuční síť tak, aby se zohlednilo, zda se energie posílá několik set metrů nebo přes celou republiku.

Úvodní foto: KČ