Nejde jen o dotace. Obnovitelné zdroje potřebují hlavně jistotu, zaznělo na Solární konferenci
Na konferenci Solární energie a akumulace zazněla ostrá slova o hrozící nestabilitě podpory pro bezemisní zdroje. Se situací mohou zamávat i podzimní volby.
Kristýna Čermáková
2. 6. 2025
V sektoru obnovitelných zdrojů panuje nejistota ohledně financování a stability podmínek v budoucích letech. Není zatím ani jisté, jak dopadne přerozdělení peněz z Modernizačního fondu v příštím volebním období. Financování bezemisní energetiky bylo jedním z hlavních témat úvodního debatního bloku letošní konference Solární energie a akumulace. V panelu se potkali zástupci a zástupkyně vlády, opozice i firem, expertních organizací nebo obcí a měst.
„Boom solárních elektráren neznamená pouze rozvoj samotné technologie, ale také boom velkého množství firem, které si začaly najímat a kvalifikovat zaměstnance, investují mnoho peněz do technologií a školení. A potřebují vědět, zda má obor budoucnost a jak bude financován,“ varoval před nepředvídatelným podnikatelským prostředím výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
Opozice už teď před volbami upozorňovala na to, že bude měnit nastavení dotačních programů, například oblíbené Nové zelené úsporám. Místopředseda Poslanecké sněmovny a bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) nicméně ubezpečuje, že v případě vítězství Hnutí ANO ve volbách nechce, aby byl dotační program zrušen. Ostatně, za posledních 15 let prostřednictvím tohoto programu stát rozdal přes 100 miliard korun na úsporná opatření. Nová zelená úsporám nicméně podle Havlíčka nemusí disponovat takovým množstvím peněz, jako dříve.
„Budeme si muset začít zvykat na to, že se množství dotací bude přiměřeným způsobem redukovat. To ale nenastane ze dne na den a ne u všech projektů,“ komentuje výhled na budoucnost Havlíček. „U Modernizačního fondu si budeme muset určit priority, rozhodnout se, kde se budou redukovat peníze, abychom jich více dostali do přenosové a distribuční soustavy,“ dodává.
Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ale namítá, že financování Modernizačního fondu je systémově podchycené. „Zajistili jsme dlouhodobou stabilitu rozvoje nových obnovitelných a zelených zdrojů nejenom díky Modernizačnímu fondu, ale také jsme do budoucna zařídili zdroje z obchodovaných emisních povolenek, které poputují do fondu Státního fondu životního prostředí,“ dodává Hladík. Podle Havlíčka je také načase využít celou řadu strukturálních fondů, které zatím zůstaly nevyužity. Je ale třeba pečlivě zvažovat, kam finance poputují.
Nadcházející volby do Poslanecké sněmovny rozhodnou o podpoře bezemisních zdrojů v následujících letech. Složení budoucí vlády by ale nemělo ovlivnit cíle, ke kterým se Česko zavázalo vůči Evropské unii. „Můžeme mít rozdílné názory, ale v základních principech musíme být ve shodě,“ dodává Hladík. S energetickou koncepcí, na které se shodnou politici bez ohledu na aktuální vládní stranu, by se pak mělo dekarbonizovat bez zádrhelů.
Podpora rozvoje distribučních sítí
Nejblíže české energetické koncepci je v současné době Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (NKEP). Jeho součástí jsou cíle, které by měly snížit množství produkovaných emisí i zajistit minimálně třicetiprocentní podíl obnovitelných zdrojů v roce 2030. „Aby byl energetický mix efektivní, musí být postaven v budoucnu z 50 procent z jádra a 50 procent z obnovitelných zdrojů,“ komentuje ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).
„Některé sektory již máme vyřešené, například v teplárenství nás čeká už jen jedna nebo dvě výzvy. Ale například apetit dopravy je obrovský, tam je také třeba modernizovat a elektrifikovat,“ vysvětluje Hladík.
Vedle zvyšování výkonu obnovitelných zdrojů ale Česko musí přidat i v posilování a modernizaci distribučních sítí. Jak se totiž ukazuje v jiných zemích, distribuční soustava musí obnovitelným zdrojů stačit.
Vlček vyzdvihl také opomíjenou potřebu zefektivnit a zkvalitnit přeshraniční propojení distribučních sítí. Není podle něj možné, aby si Česko hrálo na jakýsi ostrov uprostřed Evropy. „Musíme nejprve investovat do distribučních sítí, bez toho nelze investovat do budování velkých obnovitelných zdrojů. Chybí také příslušná legislativa, třeba zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie,“ dodává Vlček.
Právě návrh zákona o akceleračních zónách by pak měl usnadnit povolovací procesy k výstavbě velkých zdrojů, schválen by měl být do konce roku. Těm napomáhají i stávající výzvy RES, které finanční podpoří instalaci 3,5 gigawattu ve fotovoltaických elektrárnách, ale také instalaci akumulačních jednotek. Jedna výzva končí právě nyní, druhá bude otevřena ještě v průběhu letošního roku.
Bariéry v rozvoji
Již zmíněná nejistota na trhu ale brzdí rozvoj nejen obnovitelných zdrojů, ale i technologií a zavádění opatření do praxe. „Jedna věc je úspěch v legislativě, ta druhá je její implementace, konkrétní vymezení akceleračních zón a navíc narážíme také na nedodržování zákonných lhůt na úřadech,“ popisuje Zuzana Krejčiříková, ředitelka útvaru Public Affairs z ČEZu.
Vysvětluje, že úřady nemají dostatek úředníků, nestíhají vyřizovat některé typy dokumentů ve stanovených lhůtách a to pak komplikuje další postupy, protože některé dokumenty navazují na jiné a je potřeba je vyřídit v konkrétních termínech. „Je otázkou, zda má smysl vytvářet zákony na urychlování procesů, když se již teď nestíhají samotné lhůty,“ komentuje Krejčiříková.
Setkává se například i se zpožděním na Dopravním a energetickém stavebním úřadě (DESU), který byl přitom založený před pouhými dvěma roky a měl ulehčit výstavbu moderní energetické infrastruktury. „Možná, že kdyby podobně zásadní úřady mohly fungovat i mimo stát, mohly by úředníkům přidávat na honorářích a získat jich více,“ dodává.
Problém s nedostatkem úředníků vnímá i Radka Vladyková, výkonná ředitelka Kanceláře Svazu měst a obcí České republiky. Instituce jsou podle ní pod tlakem jak ze strany nespokojených zákazníků, tak pod tlakem spekulantů, kteří se snaží prosadit a rezervovat si kapacitu v síti. „Na stavebních úřadech je nyní totální apatie, jsou frustrovaní. Každý, komu se nedaří, běží nadávat právě tam. Úředníci pak odchází, noví nenastupují,“ komentuje.
Klíč je podle ní v kultivací prostředí a v diskuzi. Navíc okolo moderní energetiky panuje mnoho mýtů a dezinformací, upozorňuje i programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák nebo i Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.
„Registrujeme i případy, kdy obce začaly brojit proti výstavbě fotovoltaiky až v době, kdy už jí má investor schválenou a rozjednanou realizaci,“ popisuje Krčmář. Navíc existují i případy, kdy není problém výstavba samotného velkého energetické centra, zastaví se ale na jediném kabelu, který je potřeba natáhnout ze vzdálenější trafostanice. Je třeba pak komunikovat se všemi třeba padesáti vlastníky, ačkoliv se jedná jen o podílové vlastnictví pole nebo obecní cesty.
Úvodní foto: KČ