Nevyužitý potenciál: Jižní Čechy by mohly z větru vyrábět až 400 MW energie ročně
Stát zveřejní začátkem příštího roku přesnou mapu míst, kde se díky zrychleným procesům výrazně urychlí stavba obnovitelných zdrojů. Souběžně řeší vznik nových CHKO.
Přesnou mapu akceleračních zón stát zveřejní začátkem příštího roku. V hraničním pásmu nebo oblastech cenné přírody ale nevzniknou, řekl náměstek ministra životního prostředí František Talíř (KDU-ČSL) na semináři Pro moderní Česko v Třeboni. Vedle potřebného urychlení výstavby obnovitelných zdrojů se ministerstvo zabývá také vyhlášením nových chráněných krajinných oblastí. Horkým adeptem jsou podle Talíře například Novohradské hory, pokud budou místní samosprávy souhlasit.
„Novohradské musí dávat smysl lidem, kteří tam žijí, bez toho nemá úplně smysl CHKO tlačit a prosazovat,“ upozorňuje Talíř. Územní vymezení nesmí podle náměstka narušit klíčové veřejné zájmy, ale ani stávající život místních obyvatel.
Příkladem dobré praxe je budoucí CHKO Soutok, kde z 22 dotčených obcí byly hlášeny pouze čtyři rozpory, všechny věcné a řešené k oboustranné spokojenosti. Ostatně právě Soutoku, který je také oblastí říční krajiny, požehnal nový papež Lev XIV. při své první generální audienci ve Vatikánu ministru životního prostředí Petru Hladíkovi (KDU-ČSL).
V tuto chvíli je proti vybudování nové CHKO pouze menší skupina poslanců hnutí ANO, která se obává zasahování do vlastnických práv. Podle Hladíka by ale jejich stížnosti u Ústavního soudu nemělo být vyhověno a Soutok se stane od 1. července oficiální 27. CHKO v pořadí. Zkušenosti z dobře nastavené komunikace s místními mohou být užitečné i třeba právě na jihu Čech.
Fouká u nás stejně jako u sousedů
O finální podobě akceleračních zón v současnosti probíhá intenzivní diskuze mezi Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem obrany. Návrh zákona má za cíl vymezit oblasti, ve kterých bude díky svižnějším povolovacím procesům možné mnohem rychleji budovat velké obnovitelné zdroje. Právě povolovací procesy jsou dnes jednou z největších brzd rozvoje bezemisní energetiky. Například postavit novou větrnou elektrárnu v Česku trvá i 10 let.
„Jde o to podívat se na mapu České republiky a vymezit místa, kde to bude dávat energetický smysl. Například, aby to byly lokality, kde fouká, aby se nenacházely v CHKO či NP, aby se vyhnuly hraničním pásmům,“ vysvětluje Talíř logiku vymezování konkrétních akceleračních zón.
Vzájemná ohleduplnost vůči sousedním státům je pro rozvoj obnovitelných zdrojů i evropské distribuční soustavy klíčová. V posledních měsících se totiž začala řešit výstavba několika německých větrných parků jen pár kilometrů od českých hranic. Zásahem do krajinného rázu ale třeba i komplikacemi spojenými s výstavbou trpí nicméně čeští obyvatelé, kteří ale současně nemají možnost z blízkosti obnovitelného zdroje nijak profitovat, protože se nachází na území cizího státu.
Zároveň ale z hlediska povětrnostních podmínek není důvod, proč by v Česku nemohlo vznikat to, co roste jen kousek od hranic. Česká republika má podle expertů dostatečný větrný potenciál, například v Jihočeském kraji by mohly vzniknout větrné elektrárny o souhrnném výkonu až 400 megawattů.
Cílem návrhu zákona je sjednotit územní, stavební a environmentální povolovací procesy tak, aby investor s čistým souhlasem samosprávy získal všechna povolení během jednoho až dvou let a nezačal stavět technologii, která je v okamžiku dokončení už i deset let zastaralá, jako se tomu děje dnes.
Nelze se ale zaměřit pouze na velké obnovitelné zdroje, potřebná jsou i lokální řešení. Jako příklad koncepčního uvažování s jasným dopadem na životní prostředí Talíř uvádí propojení horkovodu z jaderné elektrárny Temelín do Českých Budějovic. „Dotažení horkovodu dávalo obrovský smysl. Teplo, které šlo předtím takříkajíc Pánubohu do oken, nyní putuje do Českých Budějovic a místní teplárna tak mohla škrtnout třetinu uhlí, které spotřebovávala. To jsou investice, které dávají smysl,“ vysvětluje.
Strategická řešení tak mohou přinést okamžitou úsporu fosilních paliv a snížení emisí oxidu uhličitého. Současně Talíř zdůrazňuje význam komplexních domácích renovací, které stát podporuje prostřednictvím programu Nová zelená úsporám. Zájemci o úspory mohou k vlastním prostředkům přidat i dotační podporu nebo možnost výhodných úvěrů. „I dnes dává smysl hledat synergii mezi tím, co žadatel může poskytnout sám, a mezi tím, co poskytne dotace a co garantovaný úvěr, o který si žadatel může požádat,“ dodává Talíř.
Vodní energetika jako zdroj i ochrana
Jihočeský kraj je proslulý svou rybníkářskou tradicí i pestrými říčními systémy. Lidé se už stovky let snaží využít vodní energie pomocí jezů, náhonů nebo v posledních desetiletích také přehradami. Ne všechny vodní projekty ale jsou k jihočeské přírodě citlivé. Stát řeší celou řadu záměrů například malých vodních elektráren, které se sice tváří jako zdroje bezemisní energie, ale v konečném důsledku mohou přírodě spíš uškodit.
„V případě vodních elektráren se ale někdy jedná o greenwashing. Investor přijde, řekne, že se jedná o výrobu zelené energie, chce povolit vytvoření náhonu a instalaci turbíny. Praxe ale bohužel ukazuje, že pak chybí slíbené rybí přechody, že se nedodržují povinné minimální průtoky... Někdy je to pro tu řeku smrt,“ varuje Talíř.
Nové zásahy do říčních koryt se proto často povolují především na stávajících stavbách, zejména jezech, kde již člověk přírodu zase tolik neovlivní a naopak jí může i pomoct. A někdy tím i ochránit sám sebe. Například díky protipovodňovým opatřením na Lužnici a Nežárce se během povodní v září prokázalo, že správně navržené vodní retenční systémy dokážou efektivně chránit i přilehlé obce.
Ve městech či obcích je při zvýšené hladině řek potřeba nainstalovat pevné bariéry, po polích, loukách či lužních lesích se může voda přirozeně rozlít a podpořit tak podzemní vody. Ale i na to, aby se mohla rozprostřít do krajiny, potřebuje mít vhodné a přírodní podmínky, například močály, tůně či široká břehová pásma.
Na to se při moderních revitalizacích myslí, existuje ale mnoho míst, kde jsou řeky stále omezené betonovými koryty. Právě na vodní management se orientuje Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, která obsahuje množství rašelinišť, písečné duny, tůně, ale i lužní lesy. O budoucím statutu CHKO se ale diskutuje také v případě Novohradských hor, které na Třeboňsko volně navazují.
Úvodní foto: Michal Klajban, CC BY-SA 3.0