
Obyvatelé vydělávají na větru. První akcie větrníku Vítězná byly jen za korunu
Větrník vyrábí elektřinu pro čtyři tisíce domácností, ale také boří zažité mýty o vlivu větrných elektráren na okolní život.

Kristýna Čermáková
30. 4. 2025
Uprostřed rozkvetlé pampeliškové louky se do nebe tyčí monumentální větrná elektrárna, celým jménem Občanský větrný park Vítězná. Se svými 175 metry byla ve své době nejvyšší v České republice, jen stožár bez lopatek měří 119 metrů. U jejího vchodu celou exkurzi zájemců o seminář Pro moderní Česko vítá Radim Man ze společnosti ELDACO, která provoz elektrárny řídí.
Lopatky se líně převalují, dnes je elektrárna kvůli prohlídce vypnutá a jede tedy v záporném režimu. „Takže za to, že stojí, v tuto chvíli vlastně platíme,“ vysvětluje nám Man. I když totiž zrovna turbína nevyrábí elektřinu, stejně nějakou vždy spotřebovává, neustále v ní běží počítače, které čekají na signál k sepnutí, vyhodnocují počasí a monitorují stav větrníku.
Za běžného provozu ale větrník zvládne pokrýt energetické potřeby až 4 000 průměrných domácností. Výkon má tři megawatty a celkem ročně vyrobí v průměru přes 6 000 megawatthodin.
Navíc se dokonale vykrývá s dalšími zdroji. „Větrné elektrárny vyrábí především na podzim a v zimě, solární elektrárny, které máme v portfoliu také, pak vyrábí především na jaře a v létě, vzájemně se tedy doplňují,“ komentuje Man.
Celá elektrárna je navíc plnohodnotně samostatná a inteligentní. Lopatky umí naklánět sama dle potřeby a v případě velkého větru se z bezpečnostních důvodů vypíná.
Stojíme uprostřed větrného komínu, prostor se zdá stísněný, jeho část zabírá výtah, rozvaděče a žebřík, přesto je větší, než působí. Průměr turbíny u země je zhruba šest metrů. K servisní prohlídce dochází zhruba jednou za měsíc, bývá to také jediná chvíle, kdy se její provoz na nezbytně nutnou dobu omezuje bez ohledu na počasí.
Osamělý větrník na kopci je trochu netypický, přesto je to možná vize budoucnosti. Výstavba jednoho či dvou je z hlediska všech povolení daleko reálnější než celé větrné farmy. Podle Mana to není jediný projekt společnosti ELDACO, který chystala, je to ale jeden z těch, které se skutečně zrealizovaly a prošly skrze státní povolovací moloch. Důležitým partnerem jsou u výstavby navíc i místní obyvatelé, bez jejichž souhlasu je výstavba větrníků velmi komplikovaná.
Je libo podíl v elektrárně?
Společnost se tak inspirovala v zahraničí a začala větrné elektrárny stavět jako občanské. „Občané v okruhu patnácti kilometrů od elektrárny si během plánování větrníku mohli nakoupit akcie za symbolickou jednu korunu. Když pak skutečně začala výstavba, otevřely se jim dveře k nákupu dalších akcií ve vyšších hodnotách a podle výše svého vkladu se stali spoluvlastníky a dnes dostávají vyplácené dividendy,“ popisuje Man. Návratnost investice v případě občanských elektráren se pak pohybuje okolo pěti až deseti let.
Občané si na projekt koupili akcie a dnes z něj pobírají dividendy. Větrník nejen vyrábí elektřinu pro 4 000 domácností, ale také boří zažité mýty o vlivu větrných elektráren na přírodu a okolní život. I to je možná důvodem, proč se místní občané proti výstavbě nevzbouřili a projekt nezarazili, jako se tomu děje v jiných případech, kdy neznalost a mnohdy zbytečné obavy výstavbu obnovitelných zdrojů blokují.
Jednou z dezinformací, kterou můžeme vyvrátit přímo na místě, je například její špatný vliv na okolní hmyz. Elektrárnu i po více než deseti letech zdobí pampelišková louka a sousedí přímo s řepkovým polem. Různí opylovači všude bzučí a z pomalu převalujících se lopatek si evidentně nic nedělají. Skutečnost, že větrníky hmyz nijak neomezují, dokládají ale také studie, kterým jsme se na Obnovitelně.cz věnovali v samostatném článku.
Vítězná byla postavena v roce 2014 a je jednou z pouze čtyř větrných elektráren v Královéhradeckém kraji. Region má sice prakticky nejmenší větrný potenciál v České republice, ale současně pořád skýtá dost příležitostí. Potenciál kraje se odhaduje na 150 megawattů instalovaného výkonu, stát by v něm mohlo proto ještě dalších 50 větrníků stejného výkonu.
Úvodní foto: KČ